Big River Race 2022
Rok od roku je těžší na tento závod dostat. Poptávka převyšuje nabídku. Naštěstí náš tým tradičně prošel nominací, rozuměj co nejrychlejší zaplacení startovného. To jsme byli rádi. 😉
Závod měl tentokrát velení v příjemném penzionu Kuria v Ivachnové. Zde se zahajovalo, stravovalo i vyhlašovalo.
Před akcí se nasadila spousta ryb do všech úseků, mimo sektor D. Což bylo od Jamboráku po Ružomberok. Tam, jak řekl Janči, to bude o domácí rybě.
Závod
My jsme s Petíkem začali na A2. Kanál. Všichni ví, že jsou tam velké ryby. Ale ty většinou moc nespolupracují. Petr ale zaválel a v relativně krátké době dva obry vsítil. A to měl ještě krátké převlíkací intermezzo, protože se mu rozlepily broďáky a Lubik mu vcuku letu půjčil svoje.
Já docela hlušil. Pak konečně přišla jedna z těch větších. Zdolával jsem trpělivě, opatrně. Ale bohužel tento příběh neměl šťastný konec. Ryba u podběráku udělala výpad a byla pryč. Podobná situace se stala i Hučmenovi. Já mezitím nachytal x okounů (ti se nepočítali) a naštěstí jsem našel dva nasazené potočáčky. Petr dal ještě jednoho potoka, tzn. celkem 5 ryb a celkově 4 v sektoru.
Odpoledne chytal Luboš s Petrem. Věděli jsme, že se na tom místě chytlo 61 ryb. Úkol byl chytit aspoň o jednu více. Tak kluci chytili 62. Nicméně tady si neodpustím poznámku směrem k rozhodčímu. Ten celou dobu telefonoval, ano, celé tři hodiny závodu. A zdaleka nenapsal klukům všechny ryby. Až po slovní domluvě začal dávat pozor a psát všechno. Nejen díky této příhodě, ale i díky tomu, že se celé kolo odehrávalo na jedné tůni, kde se kluci snažili “nakosit” co nejvíce nasazených +- 18 cm potočáčků, byli kamarádi z družstva zklamaní. Sice to byla hezká dvojka, ale pachuť zůstává.
Co ale na tomto kole bylo fajn, že jsem rozhodcoval slovenské legendě Leovi Avdičovi. Vždy jej rád vidím, potkám, tak jsem mu udělal aspoň pár hezkých snímků. A že mu chytalo. 😉
Neděle
V neděli ráno jsme se těšili na kolo na sektoru D. Chytali jsme s Lubikem. Určili jsme si strategii a podle ní jeli celé kolo. Jak Janči řekl, tak bylo. Bylo to o domácí rybě. Luboš chytil potočáka, lipana, dva tlouště. Já na konci sektoru vyškrábnul tlouště 43 cm. Jsem samozvaným specialistou na okouny a tlouště. Minimálně v našem týmu se to ví. Ale Luboš se prostě nemohl udržet a musel chytit jednoho z tloušťů většího než jsem měl já. 46 cm. Já teda ještě přidal ostroretku, tutti přes 50. Ale nechtělo se mně nahánět chudáka Turka po břehu s korýtkem. Takže se neměřil. Luboš teda chytil taky ostrou, ale protože si myslel, že se nepočítá, tak ji schválně uprásknul. Z toho vyplývá, milé děti, čtěte si pořádně propozice. 😉 Ale ona ani ta ostrá by nám nepomohla. Pomohl by s ní ten lipan, který pouze připlul zkontrolovat mou mušku… V tomto kole 3.
Celkově 7. místo. Celkově jsem spokojeni, i když ambice máme vždy na vítězství… 😉
Sandokani jsou v posledních sezónách k nepřekonání. Gratulace.
A co mně udělalo velkou radost – 3. místo Bumberovcov. Kluci sice závodí relativně chvilku, ale myslím si, že ještě o nich uslyšíme.
Vyhlášení
Petr má v poslední době ztrácecí období, tak ztratil brýle a musel razit za světla k domovu ještě před vyhlášením. A Luboš si jel zase pro plusáky, protože jeho milá žena Dorka spolupořádala hody a on by jí tam nesměl chybět. Tolik na vysvětlenou, že nebyli se mnou na vyhlašování.
Rád jsem potkal spoustu kamarádů, bylo to moc fajn. Bohužel ne se všemi jsem si povykládal tolik, kolik bych chtěl. Milan B. – Tebe hlavně myslím. 😉
Pořadatelům díky za uspořádání, i ten malý “Volejník” se dá odpustit a pokud projdeme příští rok sítem nominace, moc rádi se zase zúčastníme.
Celý slovenský prodloužený víkend jsem zakončil se severočeskou partičkou (Cápek, Turek, Neznámý polský závodník) grilováním na silnici v Ivachnové. Mám rád jejich styl.
Petík už se na to moje “zasviněný” okno nemohl dívat… 😉
22