Big river race 2018 – vítězný článek

Publikoval , Luboš Roza

„Tak jsme s klukama vyrazili na Slovensko na ryby, a zrovna se tam konal nějaký pouťák, tak jsme se přihlásili a celkem to dopadlo dobře ……“

Ale teď vážně, kluci ze slovenského Thymalusu mne už několik let zvou na závody Big River Race na Váhu, které organizují podle našeho formátu Hanák Open. Tak jsme si letos s Patrikem a Honzou řekli, že se tam pojedeme podívat, že to spojíme se zájezdem na San a taky na další Slovenské řeky. San nakonec neklapnul (a celkem můžeme být rádi, protože bychom to asi fyzicky nedali) a jeli jsme jen na Slovensko. Cenné rady nám dali Franta Hanák, Luboš Roza i Milan Čubík, nějakou představu jsme měli, tak jsme si chtěli závody užít a hlavně se neztrapnit. Patrik neuváženě vyřknul cíl, že jestli budeme do patnáctého místa, tak platí steaky po cestě domů ve Vrůtkách.

Vyrazili jsme ve středu ráno a k večeru jsme už trénovali pod Ivachnovou pod Jamborovým jezem, u vody jsme byli tak v šest. Já jsem nejdříve zkoušel strýmr, ale dal mi jen tři okouny, a pak začali delfínkovat duháci, tak jsem na ně házel, když jsem použil vlasec  0,14 nebo 0,12, tak mi to nevzali, a když jsem dal desítku, tak mi to vzali, ale utrhli …. Pěkný psycho. Patrik s Honzou na nymfy něco pochytali, nějaké duháky, potočáky i pěkné lipany.

Druhý den jsme trénovali okolo ostrova v Ivachnové, celkem jsme ve třech za celý den chytli asi 20 ryb, já i pár lipanů a duháka na sucho, něco na nymfu, něco na nymfu pod splávkem, Honza měl na prutu 8 velkých ryb a dostal jen dvě …. Ale něco jsme vyzkoušeli, nějaké mušky nám brali, a také jsme trochu odhadli potřebnou sílu vybavení, vlasců a velikosti mušek (spíše malé vzory velikost 18 – 20), viděli život kolem vody i ve vodě.

alt

Na pátek jsme si naordinovali odpočinkový den na Bělé, dost nás vyděsily zprávy o medvědech, dělali jsme hrdiny, ale večer jsme si museli vyprat spodky všichni tři. Příroda a chytačka super, potočáci byli spíše v pomalejších pasážích, krásní lipani byli v nejprudších tazích. Večer bylo losování, kluci slovenský říkali, že máme los docela pěkný, proběhly neuvěřitelné historky s hlavatkami, jeden duhák během jedné věty vyrostl o dvě kila („počúvaj, teba poznám z Majstrovstvá Európy v Rožmberku, mal som na Květoňově na prúte duháka tak 3 kilá, tie p.čo, ten skákal, desať minút som s ním bojoval, a potom mi to odjebal, do p.či, no mal 5-6 kíl“) něco jsem ještě navázal, a těšili jsme se na ráno.

Začínali jsme s Patrikem, a jako rozhodčí k nám přišel Tomáš Starýchfojtů, to bylo velké plus, jednak byl tak hodný a svezl mně zpět do hotelu pro krabičku s muškama, kterou jsem tam ve stresu nechal, ale také naše místo znal z minulého ročníku a tak nás i trochu kaučoval. Docela pršelo a v bundě jsem si připadal jako ve skleníku, brejle se mlžily, zkrátka nic moc. Ale měli jsme pěkné místo, takový vtok do velké tůně, takže nebylo co řešit, já šel první se strýmrem, abych zmapoval terén, a Patrik za mnou s nymfou. Od začátku jsme oba přidávali ryby, půl duháci, půl potočáci, pak jsem si vzal také nymfu, trochu jemnější cajk, trojku Superlight a 0,10 mm vlasec, a celý úsek jsme prošli důkladně dvakrát, každému spadla jedna ryba, rybu, která se Patrikovi zamotala do větve, jsem mu podebral já, na druhou stranu jsme ani nepřebrodili, a celkově jsme dali 28 ryb, což stačilo s rezervou na jedničku. Shrnul bych to asi jako „poctivý výkon na dobrém místě“. Zajímavostí byl duháček 16 cm, který podle kluků Slovenských pochází z výtěru.

Odpoledne chytali Honza s Patrikem pod Jamborákem, v místě, kde byli i tloušti. Dobré místo a celkem dobrý výkon stačily na 20 ryb a na druhou jedničku, štěstí bylo i to, že na okolních dobrých místech nás nedokázali přechytat, ale i to je k úspěchu potřeba. 20. rybou byl velký potočák, kterého Patrik chytil pět minut před koncem závodu a ten byl rozdílový.

Večer jsme se celkem hecovali, bylo to velká výzva, hlavně z toho důvodu, že jsme šli na celkem problematické místo na sektoru A, kde v prvním kole naše juniorská repre chytla 8 ryb a po ní nějací Slováci 2. Ještě k tomu začalo lít jako z konve. Abych se přiznal, na bednu jsem již věřil, protože těch osm ryb se tam určitě chytit dalo a to by mělo stačit. Místo bylo celkem pěkné, sem tam jamka a podél celého pravého břehu byl celkem výrazný hluboký tah, přerušený kaskádami z kamenů, takže tomu jsme se chtěli věnovat především. Ale 3 hodiny je na plánovaných deset ryb dlouhá doba, tak jsme šli poctivě pomalu proti vodě kousek od sebe a zkoušeli jsme každé nadějné místo, Honza s trochu silnějším cajkem první a já po něm s dvojkovým Superlightem a 0,10 mm vlascem. Prvního potočáka jsem chytil v takové menší rýze asi za pět minut, a když jsme po půl hodině měli už 4 ryby, tak jsme se uklidnili. Nakonec jsme chytli každý po devíti včetně dvou velkých duháků a jednoho kilového potočáka a jelikož umíme spočítat, kolik je třikrát jedna, tak nám bylo jasné, že to asi klapne.

Byl to pěkný závod na pěkné řece, s trochou štěstí se nám povedlo vyhrát, dostali jsme pěkné ceny, steaky byly opravdu skvělé, co víc si přát, na počasí se snadno zapomene, a příští rok jedeme doufám zas. Chvályhodné je, že celý závod je spojen s myšlenkou obnovy populací ryb ve Váhu a kluci spolu s místními organizacemi se o řeku starají.

alt

alt