Jestřabice jaro 2022
Aby nebyla Jestřabice ošizena, tak pár slov i závodech, které se konaly zde.
Přijel jsem na pohodu zase už v pátek. Tak mám to bydlení v obytňáku zadarmo, tak proč ne. Čekal jsem hromady kamarádů v hospůdce a ono nic. Asi jak se lidi během covidu odnaučili chodit do hospod a nechávají si vozit jídlo domů, tak se odnaučili jezdit na závody předem. Naštěstí tu bylo pár držáků ze severu a středu, takže zábava byla.
Vlastní závody jsem nefotil, protože tím, že se chytá furt pryč, nějak nemám na to čas. S Lubikem jsme začli velkolepě – 18 ks v první kole. Ale pak už to mělo lehce sestupnou tendenci.
Za zmínku stojí polední hostina. Žádný gulášový závod. Byl to ovarový závod. Opravdu hostina nevídaná, prdelačka, ovárek, tučné/libové dle požadavků závodníka. A v ceně startovného! Na Poličce řízek, klobása za svoje… 😉 Takže tato část se velmi povedla.
Zima veliká
Co se nepovedlo, tak ta šílená kosa. Byla taková zima, že mě ještě tři dny bolely klouby na rukách. Naštěstí to nebyly klouby, ale “nachlazené” svaly. Postupně to rozmasírovávám. Fakt zima jak na Sibiři. Hlavně ten vítr. A to jsem pár zimních závodů odchytal.
K vlastnímu chytání. Klasicky – ze začátku všichni taháme. Rychle, pomaleji, až úplně zastavíme, netaháme. No a to už je tam nahozená pampeliška. Nástrahy jsou to pořád stejný, kaktus, montany, žlutky, oranžády. Různých velikostí a zátěží. A pak to hlavně chce mít štěstí a potkat se s rybou. Místa byla někde hodně dlouhá, tak je poctivě prochytat. Jo a taky odolat a nechytat mimo svůj sektor. Pořád u těch špagátů v rozích s tím někteří mají problém. Sousedi to většinou vidí, ale málokdo jde do konfrontace.
Takže měli jsme odchytáno a čekalo se na výsledky. Ty jsou na Jestřabici vždycky velmi rychle. Tentokrát s jedním malým “Volejníkem”. Naštěstí kluci Radek a Vojta si právem zasloužili cenu fair play, protože okamžitě řekli, že není možné, aby s dvěma nulami byli na 3. místě. Takže se ceremoniál opakoval jen částečně. Čest a kýta jim.
První dvě místa osadily stálice našeho závodního muškaření – Franta Kouba & Venca Krátký, otec & syn Starýchfojtové. A třetí vybojovali Tomáš Šrámek & Ondra Koláček. Gratulace. Nám z Lubošem kousek chyběl – brali jsme 6. místo.
Neděle
Já zůstal do neděle, protože jsem tu měl domluvený natáčení. Zatopil jsem si v Kramánnkovi, pomalu rozmrzal a byl jsem rád, že po mně nikdo nic nechce.
V neděli bylo počasí o poznání teplejší, bez nepříjemného severáku.
Pár hodin jsem si zachytal. Chytl potočáka přes pade, hodně duháků, něco sivenů a dokonce brala i spodová ryba. 😉
Jo a taky jsem viděl vydrýska. Opravdu. Kolega ze Slovenska – střízlivý! hodil salto z chytacího místa č. 2. U stromečku, na hloubce. Nejdřív se tam rochnil jak divá sviňa a pak za huronskýho smíchu svých “kamarádů” se vyškrábal zpět. Bohužel jsem zachytil, až když byl opět na suchu viz předposlední foto. Na posledním snímku je upřímný smích kamoša. Jinak ale potom, co se kamarádi vyřehtali, okamžitě nabídli vydrýskovi náhradní oblečení.
A to je vše. Za necelé 4 dny je zahájená. Tak “Petrův zdar!”
Foto
19