Byl jsem Frantou vyzván, částečně jako štengr, částečně vážně, k výjezdu na Traun. Klasicky jsem se doma zeptal, jestli se mně chce a ono se mně chtělo. Takže rychlá domluva, nachystat věci, naházet do auta a vyrazit směr Chvalkov.Trochu jsem se obával, protože zrovna začínala sněhová kalamita. Ale Fanda říkal, že buď chytáš ryby nebo ležíš na gauči. Vybral jsem si ty ryby.
Cesta byla komplikovaná, ale dalo se to. Zaparkoval jsem raději na sběrném parkovišti, protože k Frantovýmu domu dojede jen jezevčík.
Ve vánici jsem vyložil věci a Franta už chystal večeři. Po večeři jsme si dali vynikající velšskou whisky. Díky, Robe Evansi. Pár panáčků na dobrou noc. Do jedné nohy, do druhé… Klasicky jsem si připadal jako stonožka.
Ráno jsme vyrazili brzo. Cesta ubíhala bez komplikací. Teda až na finální fázi, kdy byla komplet uzavřená cesta. Ale rychlá orientace v terénu,
našli jsme cestu jinou. Sice zapadanou, úzkou, ale vedoucí k našemu cíli. Superb aka Jezevčík se zahryzl a nepustil. Fanda ještě prohodil pár přátelských slov s místním policistou. A ten nám posvětil cestu jako průjezdnou.
Na snídani leberkäse, povolenky jsme vypsali na břehu. Parkoviště odklizený a už jsme chystali pruty. Fanda začal vybalovat nové Superb XP 496 a 4100. Oddělávat celofán z prutu je skoro jak oddělávat igelit ze sedadel novýho auta.
Whisky do jedné, whisky do druhé a šlo se na ryby.
Parkoviště a hlavní cesta byla odklizená. Ne tak už cesta k řece. Brodili jsme se po pás. Teda já po pás, Franta lehce nad kolena. Začali jsme nahoře pod jezem. Žádná hitparáda to nebyla. Asi byla dost zima. Zkoušeli jsme různý mušky, od klasických sirupčíků, přes bažanty konče Body+.
Nicméně Fanda začal úřadovat.
Jeden lipan, druhej duhák…
No, šlo mu to klukovi.
Je vidět, že roky na Traunu se vyplatily.
Já jen smutně koukal a Franta přidával.
Ale i já začal mít lepší chvilky.
Fanda měl už pěknou řádku duháků, pár lipanů.
Největšího 52 cm.
To už byl solidní cep.
Pochvaloval si, jak pěkně pracuje Superb XP 496.
Tak jsem kontroval nádhernou rybou. Na první pohled velká ryba, vysoká. Fanda posunul čepici a říká: “Tak ten má okolo 57.” A neměl. Měl “jen” 53. Čímž jsem vyrovnal svůj lipaní osobák. A hned byl den krásnější. I já si vyzkoušel skvělou práci novýho “XPéčka”. Je teda pravda, že jsme se s tím nemazali a chytali na tlustý silony, žádnej změkčilej přístup.
O jedné pauze jsme si uvařili oběd. jj, čtete správně, uvařili. Měli jsme novinku od adventuremenu. Jídlo zabalený v sáčku, který se ohřívá pomocí kapsle. Než jsem Frantu nafotil, jak obědvá, měl to v sobě. Docela dobrá vychytávka takovej teplej oběd na sněhu. Mají toho víc, i nějaký snacky, sušený maso a tak.
Fandovi chutnalo tak, že toto jídlo bude brzy mít v obchodě.
A jak to tak s Frantou bývá, nechtěl mně to dát zadarmo. Po obědě plnej síly. Zamakal a přidal ještě jednoho cepa. Rovných 53 cm. Tak jsme se rozešli smírně. Remíza. Teda, co se týká velikosti největší ryby. Na počet se raději neptejte.
Pak jsme se brobrodili řekou, sněhovou záplavou a jeli na hotel. Ubytování jsme měli zajištěno z rána, tak šlo vše jak na drátkách.
Večeře v centru města, pár fotek na sociální sítě, abychom podráždili lenochy, kteří zůstali doma.
Druhý den jsme změnili revír. Šli jsme na menší řeku, kterou Fanda tak často nechytá. Zachytali jsme si ale báječně. Celej den pršelo, někdy víc, chvílemi míň. Ale pořád. Mě to pěkně štvalo. Ne, kvůli samotnýmu dešti, na ten máme ty naše kvalitní nepromokavý hadry. Ale byl jsem naštvanej, protože se nedalo pořádně fotit. Fotil jsem jen GoPróčkem, i tak fotky vypadají jak namalovaný, protože čočka byla celá mokrá. Nemohl jsem vytáhnou dron, ani velkej foťák. Ale o to víc jsem ale věnoval chytání.
Tady to bylo spíš o duhácích. Sem tam nějaký potočák. Na závěr jsem přidal i velkýho tlouště. Ten mně, panečku, udělal radost.
Co se týká stylu, zase jen ta nymfa. Různý gold, silver, copper heady, Body+. Přizpůsobit se podle hloubky řeky. I druhý den Fanda zase vytáhl
novinky – Superb XP 596 a 5100. Řekne se jen o jednu váhovou kategorii víc, to nemůže být skoro poznat. Ale ono to poznat je. Co je fajn, že i menší mušky jdou s touto váhovou kategorií bez problémů a hlavně přesně nahazovat.
A už jsme se chystali na návrat.
Byl jsem rád, že Fanda takovou akci vyprovokoval. I když teda ze začátku jsem si myslel, že zůstanu přes víkend někde na rakouské dálnici v nekonečné koloně. Opak byl pravdou. Báječná chytačka, která teda není pro každého a cesta bez větších komplikací. Pokud zapomeneme na tu uzavírku těsně před cílem. Bylo to fajn. Fando, díky.
Pokud se vám líbily fotky a máte instagram, můžete mě tam sledovat – @igi_flyfish.
Jezevčík na cestě
Konec cesty nás nezastavil
Konzultace s polizei
Snídaně
Řetězy jezevčík nepotřebuje
Do jedné nohy
Chystání
Rozbalování
Do druhé nohy
Brození začalo ještě před vstupem do řeky
Fanda
Alpen Nymph – můj nejoblíbenější naviják
Franta jede
Testovací tým
Další krasavec
Prapor
Oběd
Adventure Menu – teplé jídlo bez ohně
Fanda si pochutnával
Hovězí ve vlastní šťávě
Další lipan
A další
Torpédo
A jeho prapor
A další oběd
Oběd
Krasavec
Skupinové foto
Brození po okraj
Brození sněhem
Díky za přečtení
Duháček
Svůj k svému – zimní tlouštík
84