Letošní zahájená vyšla na úterý. Už měsíc jsem se modlil, abych dostal povolenku, protože zájem o ně na Hron byl extrémní. Myslím, že tomu přispěli i moje články a úspěch v loňském roce. Jako rezervní řešení jsem měl Oravu, ale můj „milovanej“ Hron je domovská voda a myslím, že ji už velmi dobře znám. Kouzelníkovi Leovi, který měl na starosti povolenky, se nakonec povedlo vykouzlit povolenky pro nás pro oba a tak hurá za slovenskými bratmi!
Povolenky jsme měli jak na Banskobystrický úsek tak na Podbrezovou. Já zase nedělal nic jiného, než že sháněl rybičky. Jeleček k jelečkovi, plotička k plotičce a hrouzek k hrouzkovi. Nakonec jich bylo dost. 31.10 přijíždím do Lopeje k Leovi, kde už je jeho kamarád Martin a na dalšího kamaráda Míšu čekáme. Jsou to zarytí muškaři, ale chtějí vyzkoušet lov hlavatky. Večer probíhá, ve znamení příprav a taktiky. Domlouváme se, že kluci půjdou s Leem a já si dám „Zátopkovské chytání“. Šest hodů do jámy a hurá jinam. Kluci jdou začínat pod Šalkovou na tůň s velkou hlavatkou a já valím do Majera. Jsem v šoku! Na mé tůni už jsou tři rybáři a to je teprve půl sedmé. Najdu si místo ve spodní částí horní tůně. Před sebou mám dva velké potopené balvany. Vím, že tu stávají. Ale už vím, že neprochytám hrdlo a spodní tůň. V sedm začínáme házet. Čtvrtým hodem vedu rybku přes balvany a cítím ťuk. Sekám a vyvaluje se hlavatka tak 80 cm. Chvilku ji zdolávám, ale padá mi. Všichni na mě koukají. Jsem naštvaný, protože nemám kam házet. Po chvilce to balím a jdu dolů. Mrzí mě, že nemůžu tůň pročesat metr po metru jak jsem zviklý. Přicházím za klukama a ptám se, jestli si tam můžu s nimi nahodit. Pouští mě. Já sice žádnou rybu nechytám, ale kolega dostávám 60 cm hlavaticu. Balím to a jedu pod Šálkovou do mé tůně s loňskou 90 cm co mi sešila ruku. Najednou v dálce vidím dva rybáře, tak si to dám klusem k tůni ať zaujmu dobrou pozici. Prohážu hrdlo, střed a konec výplachu. Zde dostávám záběr. Slušná ryba se drží při dně, ani ji nevidím. Padá mi. Opakuji nához a utočím i v mělčině. Taková 60 cm tubice, ale i ona mi padá. Chvilku bičuji tůň a jedu na horu do polí. Valím na svou oblíbenou tůň, celou jsem ji proházel a nic. Posunuji se proti proudu do další tůně. Je tu spadený strom. Začínám na vtoku. První hod a mého jelce krásně vidím. Najednou se ode dna odlepilo měděné poleno a polklo jelce. Bylo to na
krátko. Tahal jsem ji, co mi síly stačili. Ryba se rozjela po proudu, odhadoval jsem ji kolem metru. Proletěla mi stromem a chtěla ujet s tůně. Držel jsem ji, rychle sundal batoh a vlezl ho vody. Byla tam hloubka a proud. Adrenalin semnou cloumal. Přebrodil jsem se ke stromu a složitě ho podlezl, div jsem se neutopil, až zpětně večer, když jsem si to v hlavě promítal, jsem si uvědomil, jak jsem riskoval. Nicméně ryba byla pořád na prutu. Vydal jsem se za ní asi 50 m po proudu. Přišel jsem až k ní a začal ji rvát z proudu do mělčiny. Byl jsem si jistý, že ji dostanu. Jenomže jak ryba byla v malé vodě, stojka na ocase vyráží systém a je pryč. Další ryba v háji a hodně slušná. Nechápu vůbec, proč mi padají. Jedu k Cigánům. Všude jsou rybáři. No nic říkám si. Vyzkouším tůňku kde Leo v létě vodil velkou hlavatku asi půl hodiny na mušák a vytřela si sním zadek. Leo se toulal s klukama dole kolem Šálkové. Dorážím na tůň. Prvním hodem vedu rybku při druhé straně v jamce. Prvně cítím ťuk a jak rybka změní uhel bum. Sekám a je tam! Rvu ji natvrdo z vody a nedám ji ani metr. Vidím že je pěkná, ale tentokrát ji nedám žádnou šanci. Nemilosrdně ji táhnu do mělčiny, chytám za ocas a vynáším s vody. Konečně ryba venku. Beru metr a ten ukazuje 91 cm. Krásná práce. Rybu pouštím. Cestou potkávám kluky a Lea. Trošku chlubení a pokračuju dál. Vyrážím pod Lučatín. Zde češu tůň po tůni metr po metru. Záběr nic. Po třech hodinách bez záběru jdu s klukama na oběd. Potkává se nás celý Hron. Zatím jsem chytil největší rybu. Po obědě vyrážím znovu sám. Tentokrát do Kolena a pod čerpačku. Jako by tu nic nežilo. Tři hodiny češu řeku a nic. Za tmy mi to nedává a jedu ještě k Cigánům. Zde nechávám dva systémky. Když jsem se vrátil k Leovi, kluci už tu byli. Hned se dozvídám, že mistr mě trumfl, dostal 108 cm. Kluci z ní byli hotoví. Aspoň vím, kde plave. Přijímá gratulace. Kluci byli bez ryby.
Ráno vyrážím na Podbrezovou a Leo s klukama na Banskobystrickou. Začínám u soutoku. První hod. Jelec jen dopadl a už vidím hlavatku jak se odlepí ode dna a jelec mizí v papuli. Vytahuji krásně stavěnou rybu 84 cm. Pouštím ji. Tůň už mi další záběr nedá tak jedu do Valašské za hřiště. Zde už chytají dva rybáři. Vydávám se na malou jamku s vrbičkami. Zde jsem loni chytil několik malých ryb. Tůň beru shora dolů. Na konci tůňky hážu 
jelce k vrbičkám. Uprostřed řeky dostávám záběr. Chvilku boje a měřím královnu 81 cm. Potom se ke mně přidává jeden kamarád. Ukazuju mu nová místa. Těsně před fabrikou v Podbrezové dostávám další záběr. Tentokrát asi 60 cm hlavatka, ale padá mi. Proházel jsem všechny slibná místa a nic. Přejíždím do Podbrezové. Jsou tu krásné tůně. Můžu se snažit sebe víc, ale hlavatky na mě kašlou. Zde potkávám Pražáky. Hned chtějí jít semnou. Jdeme spolu do Německé Dubové a Brusna. Ve třech češeme vodu. Ukazuji jim moje tajný místa. Snažím se sebe víc a nic. Prohazuju místa kde vím že ryby určitě stávají. Nic a zas nic. Něco se muselo změnit. Ráno během 50 min tři záběry a teď pět hodin úplně jalovejch. V jednu jdu na oběd. Pražáci chytají dál. U oběda mi kluci hlásí čtuři ryby. Gratuluju jim. Potom se loučíme. Mě to nedá a jedu na tůně do Mezibrodu. Pasu po loňském obrovy, ale do tmy jsem úplně bez záběru. Tak to balím a jedu na Brno. Druhý den volám Leovi. Bavíme se a říkal mi, že byl v Mezibrodu na královně a že prošel celý úsek a záběr nedostal ani od malé rybky. Tak jsme na tom byli stejně.
Druhou výpravu jsem naplánoval na státní svátek 17.11. Pořád jsem na internetu sledoval průtok na Hronu a byl ve spojení s Leem. Voda byla vysoká, ale relativně čistá, tak jsem vyrazil. Beru s sebou i svého kamaráda Jaru, který chtěl celý život vidět lov hlavatky. Ráno v Majeri teče opravdu hodně vody lehce přikalené. Tentokrát používám systémky od Marka a ne Leovi. Z důvodu, že Marek používá těší olovo na Oravě. Věděl jsem, že to opravdu bude velká dřina přemluvit nějakou královnu. Věděl jsem, že můj pověstný Zátopkovský styl nemůžu použít. Šest hodů do jámy a jít dál. Naopak jsem musel využít znalost Hronu, jeho překážek a vědět kde stávají. Jenže při velké vodě může stát ryba prakticky všude. Horní část Majera jsem prolovil po centimetru, ale nic. Posunuju se pod lavici na hlubinu. Vodu křižuji hodama cik cak. Prošel jsem ji celou od shora dolů. Ale kontakt žádný. Leo mi ráno dává radu. Pokud projdeš jámu po proudu, zkus ji při velké vodě projít a proházet ještě proti vodě. Poslech jsem a dávám pár hodů cestou zpátky. Přímo v nejhlubším místě cítím pověstný ťuk. Sekám, ale do prázdna. Vím na sto procent že to byl záběr. Je tu taková hloubka, že rybka nemohla brnknout o dno. Bičuju jámu asi dalších dvacet min ale už nic. Přemisťujeme se do Smrčiny. Prohazuji splav. Na výtoku nám vyjíždí 60 cm tubice, ale rybku ne a ne vzít. Mizí v hloubce. Jara alespoň viděl hlavatku. Jestli jsem ji vytáhl z hlubiny nebo stála na konci tůně nevím. Asi na pátý hod ji máme znovu pod nohami. Na jelce utočí, ale rybku nedobírá. Pak nám definitivně mizí v hlubině. Já ještě trhám dva systémky. Přemísťujeme se pod Šálkovou k elektrárně. Prohazuji úsek metr po metru i svoje top místa, kde určitě
vím, že jsou. Stovky hodů, ale jakoby tu žádné hlavatky nežili. Je půl dvanácte. Ve dvanáct máme sraz s Leem na Grajcáru. Mám dilema jestli jet po Plavno nebo do polí. Nakonec jedu do polí. Jdu na tůň s velkou rybou co mi spadla na zahájenou. Tůň bičuju jak divej. Ptám se Jary kolik je hodin. Říká 12.02 hod. Hlásím, dám poslední hod a jedeme za Leem. Jelce vedu v hlubině u výplachu najednou cítím ťuk! Okamžitě sekám. Vyvaluje se nádherná hlavatka. Jara má kameru ale v panice točí trávu a ne rybu. To zjišťujeme až potom. Chce vlézt za mnou do vody a pomoct mi. Razantně zavelím veeeen!!!!!!! Jediný člověk, kterému bych dovolil vylovit rybu je Leo. Bylo by mi jasné, že by do Jary zasekala systémek a upláchla nám. Jara byl na břehu a já měl prostor rybu zdolat. Hlavatka se snažila ujet z tůně, ale já ji do proudu nepustil. Byl tu sice vysoký břeh, to byla nevýhoda, jenže já si poradil. Rybu jsem unavil a přitáhl ji ke břehu. Jeden nacvičený hmat a rybu mám za ocas a pod hlavou. Pouštím prut a s rybou se škrábu na břeh. S Jarem zmítá úplná adrenalinová horečka. Běhá jak „rapl“ kolem mě. Říkám mu, uklidni se, ať nepošlapeš udici a hlavně pozor na trojháčky. Rybu měříme, má rovných 90 cm. Naděláme pár fotek a pouštíme ji do rodného živlu. Na Grajcár přijíždíme o půl hodiny později. Dostávám káraní od Lea. Ani úlovek prý mě neospravedlňuje přijít pozdě.
U oběda probíráme taktiku a potom vyrážíme spolu kolem Slovenské Lupči. Ve dvou házíme a házíme. Češeme tůně metr po metru, ale bez úspěchu. Večer ještě přemlouvám Lea na Cigány. Já chytám svoje oblíbené hrdlo Leo pročesává celou tůň. Jsme marní. Ještě to procházím po mistrovi, ale bez kontaktu. O půl šesté to balíme a jedeme na večeři. Jara toho má plná kecky. Je úplně zmordovanej a to ani nebrodil a nahazoval. Chytáme teprve první den. Jen říká že si myslel, že hlavatka je dřina, ale že tak velká to netušil a to je ještě teplo. Ráno ho budím v 5.45 hod. Koulí na mě očima a je mu do breku. Vzpomínám na sebe, když jsem začínal. Jak mě bolel jen pohled na neopreny. Prosí o kávu. Tak naše cesta vede na benzínku. Od tam na soutok u Hronů. Tam v 7.00 hod stojím na značkách. Chytáme Podbrezovský úsek. Češu tůň, ale nic. Jen mě to stojí dva systémky na kůlu uprostřed řeky. Za normálního stavu vody bych si pro ně došel. Jenže voda je vyšší tak o 40 cm na sloupci. Měním místo. Až na horní hranici revíru jsme bez záběru. Voda je pořád vysoká a začíná mocně pršet. Máme strach ať se řeka v dešti úplně nezakalí. Potom říkám Jarovi, musíme jeden úsek projít řekou. Drž se při kraji a za mno. Jen co Jara vleze do řeky, tak mu voda podráží nohy a už si sedá na dno i s kamerou, která to odnáší. Staví se na nohy dělá další 3 kroky v proudu a znovu balancuje. Je mi jasný že řeku nezvládne. Posílám ho na břeh a tůň procházím sám. Ryba nikde. Posouváme se nad železárnu. Zde je pár jamek. Jedna se chytá při druhé straně pod tratí. Při mé straně se ale na velké vodě udělal vracák. Prohazuju systematicky druhou stranu, ale nic. Pak jeden nához umisťuju nad sebe pod nohy. Jelce vedu na tří metry ode mně. Pak cítím jak jelec lehce štěkl. Sekám a visí tam krásná ryba. Chvilka boje a vynáším ji na břeh. Pokládám do sněhu. Metr ukazuje 85 cm. Rybu fotíme a rychle pouštíme zpátky. Pokračujeme po vodě dolů. Dávam stovky hodů a nic. V lijáku je to otročina, Jarek toho má plný kecky. V lopeji mám konečně kontakt, ale rybu jen o metr potáhnu a padá mi. Ani jsem ji neviděl. U výtoku z elektrárny potkáváme kolegu zrovna ve chvíli kdy na voblera chytá 50 cm hlavatečku. Prohazuji celou Dubovou Německou i Mezibrod, ale ryba žádná. Možná pod Německou ve velké tůni jsem měl kontakt s rybou, ale jistě to nevím. Mokrý jak myši 
jedem ve dvě na polívku a zaparkovat auto na Grajcar. Po polívce beru prut, rybičky a vyrážím 1,5 km proti proudu. Jara si myslí, že ho chci uštvat. Klopýtá zamnou po trati a myslí si něco o bláznech. Začínám chytat tůně nad velkou hlavatkou. Už za tmy se dostávám na mou oblíbenou tůň. Kde jsem chytil několik ryb. Tůn při velké vodě je úplně jiná. Na konci tůně dostávám konečně záběr. Sekám. Ryba si bere z navijáku a snaží se ujet po proudu. Cítím, že je vetší. Ve tmě zahlídnu siluetu ocasu. Je poměrně mohutná, myslím na metrovku. Tentokrát jsem se nevydal za rybou po proudu, ale musel jsem ji vypumpovat k sobě proti vodě. Byla tma a silný proud. Nechtěl jsem nic riskovat. Nakonec se mi královna podařila vtáhnout zpátky do tůně. Pak už byla hračka ji dostat do mělčiny. Jeden hmat a ryba byla venku. Metr ukázal 96 cm. A to mi ještě při měření dala tečku mezi oči , jak se postavila na ocase. Jara koukal jakou má sílu. Rychle jsme ji nafotili a pustili zpátky. Za úplné tmy jsme se vraceli na Grajcár. Jara mi úplně odpadl a já šel na pivo a večeři.
Ráno vyrážím na Bánskobystrický úsek. Jen přijdu k vodě a vím, že je po rybách. Teče Orinoko a kalné jak kakao. Typuju tak 60 kubíků. Vím, že je to marné, ale vyrážím na ně, pokouším se chytit rybu ve vysoké a kalné vodě. Je to pro mě výzva. Kdysi, ještě když se chytalo přes Bánskou Bystrici jsme měl za kalné vody rybu na prutu, ale padla mi. Kolem oběda to balíme a jedeme na Brno. Byl jsem absolutně bez kontaktu. Stejně se dalo chytat jen kolem krajů. Ve čtvrtek jsem zpátky, mám dovolenou. Vyrážíme s Leem. Jsme na horním úseku. Teče pořád hodně vody. Za celý den jsme bez záběru a to máme za sebou každý stovky a stovky náhozů. To se opakuje ještě dva dny. Je vysoká voda a 12°C. Rybám se prostě nechce. V neděli ráno to balím. Mrznout má až od pondělí a to tam už nebudu. Nedá mi to. Pořád mě to táhne na Hron, pořád volám Leovi jaká je voda. Říká neteče kalná, ale přímo mazut. Čistí jezy elektrárny Filipovo. Teče bahenní kal. V pátek ve dvě mu volám co a jak. Říká nejezdi, nemá to cenu. Já ho neposlouchám a se svou paličatostí zase vyrážím do Bánské Bystrice. Mají přijít kruté mrazy – 20°C. V pátek chumelí a chumelí. Ráno vyrážím na Podbrezovký úsek. Leo na to kašle, že nebude plýtvat vycházku, že to nemá cenu. Max., že se přijde zamnou podívat jak se trápím. Začínám na soutoku Hronů,krásně je zde vidět kalisko a křišťálová voda. Rybku vodím na rozhraní a věřím v záběr, toho se ale nedočkám. Vím, že v mých tůňkách nemá ani cenu chytat. Začínám přemýšlet kam. Jediné místo, které mě napadá, je pod výtokem z elektrárny v Dubové. Tam jsem si říkal, že by to mohlo bít trošku čistší. Na výtoku nic, tak se posunuju pod skálu. Postupuju po proudu a na výplachu s tůně dostávám záběr. Sekám. Okamžitě vím, že mám na prutu velikou rybu. Po záseku byla přibytá u dna. Ani se nehnula. Čekal jsem a do ryby se opíral. Ta se pořád držela v tůni. Věděl jsem, že mám na prutu soupeřku z řady top. Čekal jsem s čím se na mě vytáhne. Ještě jsem ji neviděl a to už byla dobře pět min na prutu. Nevím proč, ale v tu chvíli jsem byl ledovej jak zabiják z westernu. Věděl jsem že neudělám chybu. Možná to bylo množstvím chycených ryb. Možná zimou. Jediné co mě zajímalo, jak je královna chycená. Poprvé se mi ukázala. Byla pořádná, odhadoval jsem ji tak 110 až 115 cm. Spodní trojhák byl chycený v koutě. To bylo pro mě pozitivní. Do teď byla ryba relativně v klidu. Po tom co jsem ji zvedl k hladině a uviděla mě a já jí, začala raplovat. Mlátila ocasem do šnůry a snažila se ji urazit. Věděl jsem, že jediné zaváhaní by byla ztráta ryby. Dělala výpady, válela se, ale na mě si nepřišla. Držel jsem ji v pořádném tahu, ale dobře seřízenou brzdou. Cítil jsem jak mlátí hlavou do dna a snaží se to vyrazit. Potom 
ryba asi zjistila, že v tůni ji pšenka nepokvete a dala se na útěk z tůně do peřejí. Musel jsem vodou za ní. Najela do největšího proudu a nechala se unášet proudem a u toho odpočívala. Snažil jsem se ji vytáhnout z proudu. Ohnula se do podkovy, aby mi kladla co největší odpor. Jedním okem jsem hlídal rybu a druhým hledal místo, kde rybu zastavím nebo vyberu. Kolem každého kamenu v řece se to ryba snažila omotat a utrhnout. Snažil jsem se ji co nejvíce unavit a pomalu postupovali peřejí po proudu. Na třikrát jsem se ji snažil dostat ke břehu do vracáku, ale rybě se pořád nechtělo a pokračovala proudem. Byl tu poměrně vysoký břeh, tak jsem to měl ztížené. Nakonec jsem si vyhlídl velký kámen u břehu a za ním byl vracák. Rybu jsem nemilosrdně začal páčit ke břehu. Ta se vzpouzela, ale už jí docházeli síly. Dostal jsem ji do vracáku mezi sebe a břeh. Věděl jsem že, teď nebo nikdy! Zahodil jsem prut a skočil po hlavatce. Chytl ji za ocas a pod hlavu. Vyhodil jsem ji na kolmý břeh a ona se kutálela zpátky na mě a u toho skákala. Znovu jsem po ní skočil a na podruhé ji přehodil přes násep co byl u vody. Měl jsem toho dost ryba taky. Věděl jsem že je to topka. Beru do ruky telefon a volám Leovy, že mám rybu mezi 110 až 115. Vzal to a říká, sem kousek od tebe, vydrž než ji pustíš. Vzal jsem metr a naměřil 108cm Leo se vzápětí vynořil za plotem. Ten pacholek chytal kousek nade mnou aniž by mi to řekl. Říkám mu 108 cm, ale mistr hned hlásí, neboj já si ji změřím sám. Tak jsme ji v klidu na trávě změřili a měla 110cm. Nastalo dilema co sní. Nakonec jsem odolal pokušení rybu zabít, tak jsme ještě proměřili, pořádně nafotili a poslali zpátky. Teprve teď jsem si uvědomil, kde vlastně jsme. Byl jsem od místa, kde mi zabrala dobře 200 m po proudu. Leo mi gratuloval. Byla to má největší ryba. Po mých 107 a 103 cm další ryba nad metr. První metrovka v Podbrezovským revíru a rovnou 110 cm. Krásně stavěná, odhadovali jsme jí tak 14 kg. V Bánské by měla aspoň 16 kg. Leo hlásí, jsi ten nejhouževnatější pacholek, co jsem na hlavatkách poznal. Ty sis ji zasloužil! Ptám se ho co dál? On hlásí, ty máš čuch ty veď. Sedli jsme do auta a jeli dolů. Táhlo mě to do Bánské. Zde jsem dal za pět min dvě ryby 83 a 64 cm, tu větší už někdo utrhl. Měla v tlamě voblera duháka. Leo jen hlásí, nikdy bych nešel na ryby v té kalné vodě a ty už máš tři ryby venku. Jen kroutil hlavou a to mě čekala ještě jedna kráska. Leo to balí, je bez záběru a já jedu pod Šálkovou do tůně, kde mi padla na zahájenou velká ryba.
Prohazuji tůň a na středu jámy dostávám záběr. Spíš jen ten pověstný „ťuk“, co všichni rybáři tak důvěrně znají. Sekám. Mám další velkou rybu. Zase sedí jen u dna. Je mi jasné, že je to další metrovka. Nespěchám na ni. Ryba se drží na jámě, jen mi povyjela asi 20 m na začátek tůně. Zde zalehla do nejsilnějsího proudu. Opírám se do ní co to dá a nakonec se mi ryba ukazuje. Nádherná, kolem metru. Vyvalila se mi pod nohama a já vidím jak je seklá. Visí za čumák v tvrdém pysku a to ještě za horní trojhák. Vyhlídky jsou pro mě špatné. Zvolil jsem taktiku pomalého zdolávání, aby mi to ryba nevyrazila. Ještě, že tůň je velká a rybě se nikam nechce. Tak jsme si tam spolu stáli a já hlavatku vodil nahoru a dolu jak psa na vodítku. Úplně v klidu jen pod pomalým tahem. Po deseti minutách ryba začala kroužit kolem mě. Zatím neraplovala a nesnažila se to vyrazit, jen táhla. Když jsem se ji na několikrát pomalu snažil navést do mělčiny vždycky ujela do proudu. Nikam jsem nespěchal. Byla by to jasná ztráta. Tentokrát jsem rybu nezdolával na mělčině, ale na hluboké vodě. Pak jsem se rozhodl, že to zkusím. Pomalinku rybu navádím na mělčinu. Jak se dotkla dna a začal jí lézt hřbet, přišlo to! Začala mlátit hlavou. Věděl jsem, že je ztracená. Okamžitě vyráží systém, co byl v pysku. Skáču po ní, ale ryba mi odskakuje a je pryč. Dnes jsem poprvé litoval že nemám velký podběrák. To bych ji dal. Lepší vyhrál. Tak se ještě do večera toulám kolem vody, ale další rybu už jsem k záběru nepřemluvi …..
94