Na web Muškařských závodů píší převážně závodníci a dělí se s Vámi o své zážitky a průběhy závodů, které pro mě znamenají převážně setkání s přáteli, než boj o umístění. Já, ač se nepovažuji za závodníka, píši tento článek jako poděkování. Jsem absolventem třech ročníků jejich Muškařské školy, kde jsem získal dobrý základ a v sobotu na mezinárodních jezerních závodech se mi podařilo získat druhé místo v jednotlivcích a společně s kamarády i druhé místo v týmech. Úspěch pro mne neskutečný!
A teď už k samotnému závodu. V družstvu jsem byl se zkušeným harcovníkem Imrem Ignáczem a kamarádem Vaškem Zoulíkem. Za kalendářní rok absolvuji asi 4 jezerní závody a můj cíl byl jasný – nezamotat návazec a odchytat bez pověstného ZERA. Los mi nadělil skupinu „C“ a první kolo jsem začínal v levém rohu hlavní hráze. Závod byl včetně rotace v kole (oproti předešlým ročníkům vylepšen o deseti minutovou přestávku mezi rotacemi), a tak jsem se mohl v klidu přesunout na druhý úsek na pravé straně hráze, kde je velmi mělká voda a vloni tam padalo dost nul. Uklidňoval jsem se tím, že je to lepší dostat se tam hned po ránu, než ve druhém, nebo třetím kole.. Zvolil jsem taktiku pouze dvou mušek – oranžový blob a koncová černá lura s oranžovým korálkem. Sousedy jsem měl oba česky mluvící a to bylo fajn. Zvuk sirény a do vody dopadají první šňůry. Nikam nespěchám a prohazuji úsek pod nohama okolo břehů a mezitím sleduji, jak přímo na hrázi tahají první ryby. Po deseti minutách mám první rybu a velkou. Zdoláno, změřeno, zapsáno a intermídu posílám dál od břehu. Stále sleduji mladého Polského závodníka, jak tahá už snad pátou rybu. Osmičky mi nefungují a tak jsem zkusil rychlejší přitahování. Mělo to úspěch, protože v propadu přicházely záběry, které jsem úspěšně proměňoval. Do rotace jsem měl napsaných 8 ryb a tak jsem na tu mělčinu šel bez obav. Sestavu jsem neměnil, pouze jsem změnil šňůru na pomalé „íčko“. Začal foukat vítr proti nám a já jsem věřil, že nám nějakou tu rybičku přifoukne. Prvních patnáct minut nic a pak se ryby začaly ukazovat. Povedlo se mi opět proměnit každý záběr a na „boďák“ přibylo hezkých 5 ryb. Okolo mě se ryby chytaly, ale ne tolik.
Byl jsem nadšený a do druhého kola jsem šel na levou stranu rybníka. Voda tam byla hlubší a tak jsem šel do osvědčené intermídy. Hned na první nához ryba, ale po chvilce se vypla. Házím dál. Za chvíli záběr, zásek, zdolávání a ryba se opět vypíná. Kontroluji háčky. Vše v pořádku. Zapisuji sousedovi rybu a pokračuji ve snažení. Zadařilo se, do rotace mám na boďáku dvě ryby a posouvám se blíž k hrázi. Mám radost, protože je to blízko místa kde jsem chytal první kolo. Po třech náhozech chytám rybu a jsem rád, že zvolený způsob přitahování funguje. Za chvilku u břehu vytřepávám dalšího pstruha a do konce kola přibyl ještě třetí. Celkem pět ryb a přichází třetí kolo.
Cestu jsem měl na druhou stranu rybníka, do pravého horního rohu. Přichází těžká chvíle, protože ze závodů v Poličce i na Zlatné jsem měl začátky vždy dobré, ale pak přibylo 
obávané ZERO a bylo vymalováno. Voda na místě vypadala hluboká, ale za zády jsem měl vrby a vysoký břeh. Musel jsem házet šikmo ke břehu, rovně jsem to nezvládl a navíc začal foukat vítr. Sestavu jsem se rozhodl změnit. Místo bloba jsem dal černozeleného palmera a černou luru jsem vyměnil za bílou s oranžovým záhlavím. Pokoušel jsem se nahazovat, jak nejlépe to šlo, ale kontakt s rybou žádný. Dívám se kolem sebe a rybu zatím nikdo nemá. Až po chvíli soused ztrácí rybu před podběrákem. Nechávám šňůru delší dobu propadat a stále nic. Kolega ztrácí druhou rybu při zdolávání a já jsem stále bez kontaktu. Ryba se ukazuje ve vzdálenosti, kam nejsem schopný nahodit. Je tu rotace. Zoufalý balím věci a přesunuji se na druhou hráz do nejvzdálenějšího místa. Štonty tu jsou pěkně nahusto a vedle sebe mám kolegu z Polska, který doslova bičuje hladinu (praští šňůrou o vodu, zvedne ji a mlaskne s ní o kousek vedle). Začíná i silně foukat proti. Myslím jen na jedno – chytit jednu jedinou rybku a být bez té traumatizující nuly. Vracím se k osvědčené sestavě, ale zatím bez úspěchu. Kolega vedle zdolává rybu a já jsem stále bez kontaktu. Díky poryvu větru jsem si mouchy přišpendlil na záda a musím žádat kolegu o pomoc. Ochotně mi vyháčkoval luru ze zad, ale návazec jsem měl zamotaný. Štípu a přivazuji předpřipravený návazec, kde jsou 3 žluté lury. Při třetím náhozu trhám poslední mušku o keř za mnou a zbývají mi jen dvě. Také se krátí čas a nervozita stoupá. Hlavou mi probíhají věty závodníků – musíš věřit a bojovat do poslední vteřiny!!! Povedlo se! Na šňůře cítím kontakt s rybou, dva opatrné drbance a zrychluji pohyb mušek, až přichází ta pravá chvíle a přisekávám šňůrou. Ta se napíná a následuje výskok ryby nad vodu. Je to větší duhák a ukazuje mi svou sílu a já vím, že nesmím udělat chybu žádnou chybu. Ryba míří do sousedního sektoru a kolega bez mrknutí oka nahazuje přes moji napnutou šňůru s rybou. Polévá mě studený pot, ale vše nakonec zdárně dopadlo. Jeho mušky vyjely po mé šňůře k ohnutému prutu a byly následně odstraněny a ryba po kratším boji končí v podběráku. Měření, zápis do boďáku a siréna ukončující kolo i celý závod. Jsem šťastný. Podařilo se mi absolvovat závod bez nuly!!
Tím ale moje šťastné chvíle na Nebesáku neskončily. Kamarádi ze Slovenska mi při balení prutů naznačují, že jsem udělal krásný výsledek a že budu jistě adept na „bednu“. Beru jejich hlášky s rezervou, balím pruty, navijáky, podběrák a těším se na řízek a salát. Cestou pro jídlo se zastavuji před tabulí, kde jsou výsledky z prvních dvou kol. Mám tam sice součet 5, ale také jednu rybu z posledního kola. Beru řízek a salát a sleduji ten ruch okolo výsledků, když Tom Cieslar vyvěšuje finální výsledky družstev. Náš tým SPUKEM.CZ obsazuje druhé místo. Imra, Vaška a mě zaplavuje neskutečný pocit štěstí. Úsměvy, plácání, objímání, radostné výkřiky! Vše vrcholí tím, když Tomáš vyvěšuje výsledky jednotlivců a moje jméno figuruje na druhém místě!
Užil jsem si vyhlášení, přebral jsem medaile, poháry a ceny, přijal jsem gratulace od kamarádů a dalších závodníků, ale teprve cestou k autu se mi oči zalily slzami a docházelo mi, co se vlastně všechno událo. Nebyl jsem schopný ze sebe vydat ani slovo na rozloučenou s kamarády. Vše jsem vyřešil objetím a všichni cítili to, co jsem jim nebyl schopen říct. Už mi také došlo, že ta poslední rybka byla „TA STŘÍBRNÁ“!
Závěrem bych chtěl poděkovat kamarádům, kteří mi věnovali svůj čas na společné rybaření, Tomovi Cieslarovi a dalším organizátorům za skvěle připravený závod, zajištění hodnotných cen pro většinu závodníků a hlavně za plno krásných zážitků z chytání ryb.
Mišák.
62