Po asi 14. hodinovém letu jsme přistáli v Denveru, kde jsme si v noci půjčili auto a pelášili do Vailu, lyžařského městečka položeného kolem 2500 m.n.m. , kde na nás čekala kamarádka Kristen a její manžel Tom, kteří tady mají letní dům a poskytnuli nám azyl na celý přípravný dvojtýden.
První ráno nás mile překvapilo sluníčko a překrásný výhled, což vlastně zůstalo až po celý pobyt. Skoro vůbec nepršelo, snad jeden den a jednu noc jen tak trošku. První seznámení s vodou proběhlo na řece Eagle. Středně velká řeka velikosti Otavy. Bereme věci, oblékáme goráče od Agamy a už jen vidím záda ostatních borců. Takže sejdu přímo pod parkování a vybírám si pomalou vodu, kde můžu zkoušet splávek, protože nymfování opravdu nesnáším. Vidím prvních pár sběrů a pak to ještě přituhuje, ryby mě jdou sežrat. Než jsem navázal už to fakt žralo. Vystřízlivění přišlo asi po několika hodech. Ryby baštily všude, jen vynechávali to místo, kde byla ta moje muška. Nasazuji ty nejtěžší kalibry s vidinou, že přijdu na to, co opravdu žerou a pak je tam rozsekám na padrť. Pár menších kusů jsem dostal, ale oproti tomu, co tam bylo za mejdan, jsem se celkem nudil. Omluvil jsem si to tím, že to jsou whitefish – síhové a ti že jsou špatně chytatelní na suchou. Bohužel jsem si později přiznal, že to byla chabá výmluva. Ale to až později.
Další řeka na náš čekala Blue river. To byla ta řeka, která nahradila jezerní kolo na nádrži Dillon, za což byli všichni rádi, teda později jsem rád už nebyl, ale to taky předbíhám. Trénink na velmi krátkém úseku mě zprvu překvapil, ale stačilo to. První hody do proudu a už se kroutil potočák kolem 40. Takto to pokračovalo, ryby nebyly vybíravé a akceptovaly v podstatě všechny mušky, co jsme jim nabízeli. Krásné chytání, silné ryby, nádherná příroda. Škoda, že nám tento úsek vystačil pouze na dopoledne. Ale celkově pocit z této řeky dobrý, takže beze strachu. Na tomto sektoru se měly chytat lepší ryby, kolem 50cm. To se nakonec taky potvrdilo.
Chytání na Coloradu nebylo zdaleka o tolika rybách jako na ostatních řekách, ale měli jsme štěstí, že nepršelo a tak se chytalo v poměrně čisté vodě. Taky byl menší průtok, tak i brození bylo snazší. Takové řeky, které nejsou úplný křišťál chytat umíme a taky se to potvrdilo i v závodě. Poslední tréninkové dny jsme se dostali za pomocí Kristen na soukromé pozemnky místních rančerů a tam jsme trénovali těsně pod i nad závodním úsekem, což bylo moc fajn. Navíc nás ještě místní borec vzal na raftu na prohlídku závodních úseků, což bylo fajn, ale zase jsme věděli, které ty místa nechceme. Někde se nedalo ani zabrodit do řeky, takže břehový závod a někde se dalo přebrodit komplet, takže dva břehy, což byla velká výhoda. Dost menších ryb se dalo chytit kolem břehu a zbytek větších už v řece. Taky nic extra složitého, klasická nymfovačka jak ji známe, očas suchá, občas streamer.
Ty dva týdny tréninku probíhaly tak různě, točili jsme závodní řeky dokola, k tomu se nabalovaly další týmy, jako každý rok, takže už bylo skoro všechno totálně zmaštěný. Nejvíc nás pořád trápil ten Eagle, kde jsme si nikdo pořád nebyl moc jistý a taky to tak vypadalo i při závodě.
Asi je čas přejít k závodu samotnému. Ten pro mě začal na Coloradu. Ta znalost špatných míst byla velkou nevýhodou, člověk je pak ve stresu aby ho na tom čísle nepřečetli. Mě naštěstí řekli rychle, protože jsem dostal číslo 21 a to jsme už věděl, že jdu na slušné místo, kde se dá brodit. K mému překvapení mě na mém místě uvítala Kristen, která zde dělala rozhodčí, takže jsme se dost zasmáli. Navíc místo bylo moc hezké a tak jsem byl v klidu. Tomáš zůstával vždycky na Coloradu a tak mi pomohl s přípravou prutů, protože na 5 kousků je 30 minut celkem málo, když ještě nejste oblečení. Začínám na spodním hranici mého čísla s muškou splávkem, abych si prochytal nástupní břeh. Během chvilky jsme měl 2 ryby v boďáku, splávek s orangetagem velikost 16 a 3,0 kuličky fungují dobře. 3,0mm? Ano je to dost, ale já radši chytám s těžší. Pak chvilku pauza, ale jsme v klidu, ryby mám, nic nepadá, přidávám duháka přes 40 a nějaké potočáky. Celkem mám asi 5 kousků, jeden vzal splávek a jsem na horní hranici. Beru nymfu klasiku a jdu do řeky po proudu dolů. Jeden mi padá po chvilce na háčku, ale pak nic. Nic nic nic… To mě trochu vyděsilo, místo bylo hezké, hloubka i proud ideál, no čekal jsem masakr. Už jsem v celkem hluboké a pomalejší vodě a tak beru streamer, abych pro filtroval ten pomalejší konec. Po chvilce rána a sedí, tahám poměrně dlouze a těžce, ale zvláštní souboj už mi něco napovídá. Podebírám duháka přes 40cm na přívěsu, ale podběrák zvedám k hladině pomalu a vidím dalšího na spodní mouše. Klasický chvat a doubletka už se třepe, navíc mají oba přes 40! Ještě, že jsem nešel do rizika a nasadil bez lásky 0,22mm fluorocarbon Hanák, takže ani tak silné ryby zůstaly viset. Po nějakých minutách přidávám i dalšího duháka zase na streamera a tím jsem na konci. Zbývá ještě nějaká hodina a něco, ale čeká mě ještě druhý břeh. Beru nymfu a brodím tam. První hody přináší dalšího potočáka. Nade mnou nevidím chlapi chodit tak jako já a tak jsem v klidu. U druhého břehu to šlo velmi slušně a tak končím s 13 rybami. Spadly mi dva kusy, takže nic dramatického. Tuším dobrý výsledek, nakonec krásná dvojka ze startu určitě potěší.
Přejíždím na jezero. Mám zprávy, že USA to má velmi dobře zmáknuté a ví nejlíp co dělat. Zachytali i Skoťáci a Fiňáci. Od Máci, který strávil celý šampionát na jezeře, protože jinde by nemohl tolik pomoct, protože by musel stát jen u našeho závodníka a nemohl na něj mluvit, dostávám informace místech a taktikách. Klasické lury zdá se jsou marné, takže přírodní vzory, do hněda, do zelena, dampsely a podobně. Volím trojku potápku, dle všech ostatních informací i z před šampionátu asi ideál, nabíjím ty přírody, vlasec 0,14mm na šestce prutu. První drift dává ryby až když se víc přiblížíme k loděnici, v lodi mám kolegu z Holandska, taky dal dvě rybky, když já jich měl asi 5. Další drifty volíme už blíže loděnici, což nějaké ryby dává, ale ryby se ještě víc chytají k levému břehu. Tlačíme se tam a postupně přidáváme další kousky, ale pomalu, začaly i padat, takže se nedaří. Celou dobu sleduji amíka, kterému to neskutečně jde a tak se snažím napodobit jeho tažení, což bylo zbytečné jak jsme zjistili později. Nakonec jsme tedy zjistili, že nejvýhodnější nebylo jezdit a chytat duháky, ale chytat u dna siveny, což na tu vzdálenost 20 metrů nešlo poznat. Pozdější kola už se to vědělo a Lukáš to pak zužitkoval když s 31 rybama vyhrál v posledním kole. Já to docvaknul s duhákama v počtu 14ks, což mi stačilo na umístění 6! A to se počítá na to, že ty nejlepší informace jsme neměli. Výhoda domácího prostředí číslo 1: trénink na závodním jezeře znemožněn!
Třetí kolo mě los posílá na řeku Blue na číslo 11. Nevím jak fleky vypadají, takže je mi jedno jaké mám místo. Navíc se moc nebojím, tuto řeku jsme měli zmáklou, klasika naše chytání. Po příchodu na flek už tak veselý nejsem. Mám nadjezí, které teče silným proudem, přebrození nemožné, na dně sloje, takže brození hrůza. Tady ta pohádka končí a není moc o čem psát. Tři záběry za tři hodiny, tři ryby v podběráku, ale bohužel jedna malá. Ryby tam určitě byly, ale já se k nim nedostal. Jeden potočák pod 30cm se chytil na hraně proudu s muškou těžkou, jako 3×4,0mm. Měl jsem pár takových zátěžovek připravených pro tento případ. Končil jsem dokonce se dvěmi těmito koulemi na návazci! Ale nic. Nasadil jsem streamera a dal jednoho velkého duháka 50cm a tím jsem skončil. Zkoušel jsem kde co, ale zkrátka jsem se na ty ryby nedostal. Škoda, pod tím jezem dělal Fin jedničku se 14ks. Tak to je, závodní muškaření sebou nese i tyto rizika špatných fleků. Čekal jsem to horší, ale byla z toho 15ka. Bohužel nakoupil celý tým, toto kolo jsme si opravdu vyžrali.
Půlden volno a den třetí, kolo čtvrté jedu na horní Eagle. Celkem se těším, tady se dá chytit víc ryb a dokonce se občas vytáhne pstruh přes 80cm, největší v mém kole byl 88cm !!! Duháci. Ti tam byli vysazeni asi tak tři měsíce před MS místními farmáři. No opět mě přešel úsměv, když jsem viděl, kde mám chytat. Ptám se rozhodčího, kdo přede mnou chytal a co chytil, ale rozhodčí neví. Výhoda domácího prostředí číslo2: Všichni rozhodčí po každém kole rotují, aby nemohli podat informace soupeřům ani při dobré vůli. Tady se Eagle rozlil do šířky, takže trčely z vody jen oblázky a nebyla voda. Popadla mě panika. Po důkladném průzkumu jsem zaměřil dvě ,,misky“ , kde se bude dát chytat, ale přede mnou už tady chytali tři chlapi po 3 hodinách, tj 9 hodin na dvou jamkách velkosti 5*3m. Úplně na horní hranici bylo ještě tak 7 metrů výplachu než to šlo do těch kamínků. Tam vidím nějaké ryby shora ze silnice, ale moc jich není a ještě k tomu nikdy nechytíte všechno! Vzal jsem ale všech pět dohromady ( obyčejně beru jen 4 a míň) a začal vymýšlet, co teda jako budu dělat. Ryby jsou tady plaché kvůli čisté vodě a nemůžu si dovolit poplašit těch pár rybek, co mohlo zbyt v těch dvou jamkách. Beru dvojku proutek, Hanak Superlight 296 ( to je nový delší prototyp, aktuálně jsou zatím 290 ), dvojku šňůru, vlasec 0,09mm a orangetag velikost 20 s hlavou 2,0 a 2,5mm ( průběžně měním ). Háček jsem poměrně hodně otevřel, protože se mi zdálo, že to ty ryby 40-50cm prostě nezahákne. Závod začala a já začínám velmi pomalu a opatrně na spodní hrance první jamky. Je mi jasné, že čekání na záběr bude marné, a proto začínám chytat systémem hoď a zkus. Takže nečekám na zatopení splávku, ale průběžně zkouším zasekávat na plano. Najednou zásek sedí a tahám duháka přes 40. Na tenký silon a ryba v takové kondici, to je jasné, že o nějakém souboji nemůže být řeč. Klekám si tedy do vody a dělám ze sebe kámen a pomalinku stahuji rybu ke mně bez hnutí. Ryba je klidná a když přijede na dosah, levá ruka rychle útočí. Ze spodní hrany této misky dávám rychlé tři ryby. Vůbec nehážu na vtok, abych nepoplašil ostatní a nechávám najet druhou směnu na spodní hranu misky, zatímco já jsem se přesunul do druhé jamky. Stejná situace a opět rotace z jamky do jamky. Nakonec vyhrává první jamka nad druhou 9:6. Do toho jsme to podpořil 4 ks z výplachu nahoře a s 19 rybami nevěřícně hledím do boďáku. Přede mnou asi nemohli být ti nejlepší, protože jinak bych se tam asi jen díval do těch jamek, takže štígro! Nad i pode mnou mají o dost míň. Takticky jedno z nejlepších kol co jsem kdy chytal, ryby mi nepadaly, díky včasným zásekům, kdy jsem nečekal na záběry, takticky zdolané ryby na jemné nářadí, prostě toto kolo jsem si umístění 3 rozhodně zasloužil.
Poslední kolo jdu na spodní Eagle, noční můru CZ týmu a už vím naprosto přesně, co a jak budu dělat! K tomu dostávám místo 9, moje šťastné číslo. To vůbec nevypadá špatně, není ani nijak krátké a v podstatě nahrává stylu chytání, který jsem nasadil v kole předtím. Mám kousek ostrova, nevím co je za ním, ale nad ostrovem je to hezké taky, takže nemusím být ve stresu, že nemám kde chytat, i když tam nic nebude. Nicméně rozhodčí musí na závodníka vidět a tak se mnou na ostrov půjde a pak se vrátí. Požádal jsem, jestli by mi vzal náhradní pruty, s čímž vůbec neměl problém. Začal jsem ale prochytávat nástupní stranu řeky u ostrova. Je tam jedna jamka, ale je rozdělená kladou nad vodou, takže přesný hod byl základem úspěchu. Opět na výplachu, ryba bez záběru. Duhák přes 40, sedí. Přidávám potočáka z této jamky, za 10 minut mám 2 ryby, super! Na umístění do 10 stačí 4 ryby. Pak jsem škrábnul pstruha, jen lehce, tak ho nechávám být, jeho čas ještě přijde. Přecházím za ostrov, ale po průchodu sektoráka na mě volá můj rozhodčí, že mi pruty vzít nemůže a že si je musím vzít sám. Výhoda domácího prostředí číslo 3: rozhodčí přesto, že můžou ale nemusí dle pravidel, takticky neberou pruty. Nevadí, mám vše co potřebuji. Za ostrovem je rychlý proud. Myslel jsem, že tak malá muška velikosti 20 je málo, ale dávám rybu. Pak běžím pro nymfový prut a zkouším poorat dno ale vůbec! Postupuji tedy na rozlitinu nad ostrovem, kde je vody nad kolena a teče to tak akorát. Jdu středem řeky a vějířově prochytávám plochu přede mnou. Flek mi končí rychlejším prudkem, takže když si ryby vyplaším proti proudu, můžu je pak v proudku nahoře ,,dodělat“ postupně přidávám 5 ryb, potočák lehce pod 50cm a tak, prostě super. Nespadla ani šupina kromě té škrábnuté ryby, kterou mám dobře v paměti. 15 minut do konce. Akorát jsem dochytal horní konec, nohy na ramena a jdu se pomstít tomu ,,škrábnutému“. Dva hody a jde do podběráku. Evidentně mu oddych 2 hodin celkem prospěl. Zbývá asi 5 minut, rozhoduji se teda pro jedno sympatické místo, kde už to doťuknu. Minutu do konce hlásí rozhodčí, dva hody a opět zkušební zásek a do tvrda. S koncem mistrovství světa nesu v podběráku rybu ke změření. Krásná tečka! Mám 10 kusů a vím, že to bude do 3.místa a nemýlím se.
Kluci taky mákli a poslední dvě kola jsme stáhli velkou ztrátu, nicméně už bylo pozdě a den druhý nás stál medaili, takže končíme na nepopulárním 4.místě. Mě ty dvě trojky vytáhly až do top ten, teda o prsa, ale 10.místo beru s radostí.
Předposlední odstavec bych věnoval vybavení a sponzorům, kteří nám a mě pomohli a pomáhají. Celý tým odchytal v brodících kalhotách od firmy Agama, které prokázali vysokou odolnost i při extrémním zatížení. Pruty, navijáky, vlasce, háčky a komplet produkty od firmy Hanák competition se ukázali být výjimečně dobré a i při přetížení ( prut aftma 2 není obvykle vhodný pro ryby 50cm, byť ani pro 35cm). Batohy Ortlieb ( Duffle RS 110 a messenger) mi senzačně postačily jak jako příruční, tak odbavené zavazadlo. Moje RSko jsem si vzal taky jako batoh na ryby, kde jsem komplet nabalil všechno včetně podběráků, náhradního oblečení, prostě komplet a věděl jsem, že i když přijde déšť, jsem v suchu díky těmto vodotěsným batohům, které jsou sami o sobě tak lehké, že nenavýší váhu obsahu nijak výrazně. Navíc RSko lze nahodit jako klasický batoh na záda! Super. Pomocí kamerek GoPro jsem zachytil některé zajímavé záběry pod vodou, což jste ocenily na videích, které jsem publikoval. Díky Honzovi Venderovi jsem už konečně neztrácel z vesty mušky, když nás vybavil pořadači mušek na vestu a krabičkou s nápisem a obrazem, moc krásné! Funkční oblečení od Patagonie nosím nejraději a šňůry Airflo, jejichž výběr jsem zvolil přesně pro MS, fungovali suprově, jak je jejich dobrým standartem. Velký dík ČRS a MRS za vyslání na tuto soutěž a za MRS ještě za odvoz z a na letiště. Moc díky všem, který byť i malým dílem přispěli naší reprezentaci i mě osobně!!!
Celkově byl celý šampionát velmi bravůrně zorganizován, bez zádrhelů, bez průšvihů, bez podvodů. Objektivně to bylo jedno z těch organizačně nejlepších mistrovství, co jsem zažil. To, že místa byly kratší samozřejmě přálo tomu, že na losu záleželo více, než obvykle. Bohužel, ale los si nikdo nevybere, takže ta kapička štěstíčka nám prostě chyběla, ale musím taky přiznat, že nám ještě trošku chyběla znalost tohoto jiného lovu. Taky nás potkalo pár taktických chyb a smolíků. Myslím, že každému z nás to dalo hodně, nevím co ostatní , ale mě to posunulo opět trochu jinam a ukázalo další možnosti, jak být úspěšnější a efektivnější než doposud. Velké díky všem, kteří nám psali a fandili. Vždycky to moc potěší a podpoří.
Příští rok Slovensko, snad se zase vrátíme k úspěchům let minulých.
Luboš Roza
56