Ještě v dubnu to vypadalo, že letošní sezonu odpískám. 13. dubna na můj svátek mě operovali, takže zahájenou jsem proležel v nemocnici a vůbec to nevypadalo dobře. Celý květen jsem se dával dokupy a dokonce jsem uvažoval o tom, že letošní závodní sezonu celou vypustím. Když jsem tuto variantu řekl klukům, tak mně odpověděli, “Neblbni, vše bude OK”.
První moje návštěva s mušákem v ruce byla na Jihlavském poháru, který pořádá náš klub. Vůbec to nebylo špatné a já se začal těšit na ligu. Čas letěl a první liga se blížila. Macik pilně trénoval, tak nám dával zprávy. Volal jsem Kubovi, že i my bychom tam měli zajet, než se tam sjede půl republiky. Svratku znám, vyrostl jsem na ni. Mám ji prošlou od Tišnova až po Vír, což byla pro mě obrovská výhoda. Takže dvě návštěvy na závodním úseku stačily. Všude spousty ryb, mušky fungovaly jak měli, liga mohla začít.
Mám chatu na Svratce, tak bylo jasné kde budeme mít základnu. Úlohy byly rozděleny následovně. Já připravím večeři, Karlík potrénuje pod chatou a Macik s Kubem se zúčastní losování první ligy. Je devět večer a už je vidím kamarády. Tak co jsme vylosovali. Alďas chytáš odpoledne. Začínáš v Koroužným na jedničce, rotuješ na pětku, rozhodčího děláme na dvojce. Porada týmu se trošku protáhla, je čas jít spát.
Ráno vstáváme natěšení na závod. Ranní káva, každý vyfasoval svačinu a může to vypuknout. Kluci popadli pruty a já korýtko. Závod začal a já poočku sledoval, co se děje na čísle jedna, kde já budu zahajovat odpolední kolo. Ranní kola utekla jako voda a já se mohl připravovat na závod.
Číslo jedna bylo u mostu v Koroužném. Ráno tam začínal Jarda Adam a zachytal fantasticky a po něm Vojta Ungr a taky mazec. Věděl jsem,že Vojta pochytal hlavně pod mostem, a že úsek od mostu nahoru vůbec nechytal. Minuta do začátku. Rozhodčí Zdeněk Marek dává povel – jdi na to. Začal jsem pod mostem. Muška-splávek čtvrt hodiny uteklo a já neměl rybu, něco jsem musel změnit. Vyměňuji mušku, splávek za francouze a hned chytám šest ryb. Tak to je to, co tu bude fungovat. Šel jsem proti vodě a ryby v boďáku přibývaly jedna za druhou. Vše fungovalo, tak jak mělo. Hodina a půl utekla jak nic. Nikde tak čas neletí, jako na rybách a při závodě je minuta jako vteřina.” Aldo konec.” A já se ptám, 
“Zdeny kolik jich mám? 36 kousků. Kurňa dobrý, hodně dobrý.”
Popadl jsem boďák a pelášil jsem na pětku. Půl hodiny na přesun není moc, ale vše jsem v pohodě zvládnul a už stojím u čísla. Můj rozhodčí Jarda Adam mi dává informace po kom jdu. Chytal tady David Chlumský, chytil přes třicet ryb. ,,NO NAZDAR” říkám si. Začínám chytat na konci svého úseku. Na protější straně krásný proud a mé mušky už tam letí. Druhý nához a už ji mám. Přidávám rybu za rybou. Je to až neskutečné, kam hodím všude ryba. Opět chytám francouze, dole stříbrná kulička na přívěsu starozlatá. Proud je prochytaný, je čas jít navrch. Prošel jsem celý úsek a já tuším, že by to mohlo vyjít. Je konec. “Jardo kolik jich mám? Celkem 72.” Říkám si, na co to asi bude stačit.
Sedám do auta směr Švařec k rybníčku, kde se počítají výsledky. Aleš Dostál to provádí rychlostí blesku, tiskárna chrlí výsledky, jedny dostáváme do ruky, je to za jedna. Mám z toho neskutečnou radost. Pár panáků na úspěch se vypilo, né že ne.
A je tu neděle ráno a já stojím opět u řeky na čísle devět. Úsek začíná nad Štěpánovem pod starým fotbalovým hřištěm. V tomto úseku je Svratka užší a hlubší. Devítka začínala proudem, který přecházel do hlubší táhlé pláně. Všiml jsem si, že na konci mého čísla při protějším břehu se ukazovaly ryby. Připravil jsem si pruty a věděl jsem, že začnu právě na tomhle konci. Můžeš, zavelel rozhodčí. Opět s francouzem jsem vkročil do řeky. Během chvilky jsem měl první rybu v podběráku. Ale jak to pěkně začalo, tak to i skončilo. Úsek jsem prošel celý, někam se i vrátil dvakrát, ale na víc jak deset ryb to nestačilo. Vůbec jsem neměl přehled jak se chytá nade mnou ani pode mnou. Jenom jsem slyšel Dana 
Kynšta, jak nadává. Je konec. Vybrozuji, potkávám Ivana Vančuru, který lapal pode mnou a ptám se kolik? 20, odpovídá Ivan. A sakra, říkám si. Sedám do auta a jedu na šestku, která se nachází pod garáží. Zjišťuji, jak se okolo chytalo. Někdo má dvanáct, šestnáct, pořád to není ztraceno. O dobrý výsledek se v posledním kole poperu.
Jdu na flek a už vidím svého rozhodčího, je to Víťa Pavlacký. Zjišťuji, kdo přede mnou chytal. Filip Apjár. Prošel to prý celý, měl asi 13 ryb, takže víc než já. Minuta do začátku, poslední cigáro a jdu na to. Tento úsek začíná proudem, který přechází do pláně, pak opět proudy s vtokem do tůně. Aldo začni. Opět jsem zvolil francouze. Dole 3,5 stříbro a na přívěs růžová 3. Začínám na vtoku do tůně. Ryby chytám okamžitě. Vtok jsem prochytal a postupuji nahoru, všímám si, že se mi celá horní část úseku proslunila a to mně v tomto úseku neskutečně pomohlo. Přidával jsem rybu za rybou, lipany i potočáky, dokonce i dabletka byla. Byla to nádhera. Je konec pro mě dobojováno. “Víťo, kolik jich mám?” “Celkem 36.”
Jdu k autu a zjišťuji, jak chytali ostatní. Předávám boďák rozhodčímu a jedu opět do Švařce. Tušil jsem, že to nebude špatný. Ale jak asi chytali soupeři? A je to tady, výsledky se nesou, jsem napnutej jak šprcka. Je to tam, druhá jednička!!!!! Kluci z týmu jsou stejně šťastní tak jako já a ze srdce mi to přejí.
Vyhrát první ligu v jednotlivcích se součtem umístění dvě na řece Svratce, kde jsem před více jak třiceti lety začínal muškařit, je neskutečné a splnil jsem si tím svůj sen. Někdo může říct, měl štěstí na los, náhoda, možná, ale ne jenom já vím, jak dlouhá cesta byla k tomuhle výsledku. Všem závodníkům přeji, aby i oni zažili svoji chvilku slávy.
Tento můj individuální úspěch bych chtěl věnovat taťkovi, který mě k muškaření přivedl.
” Zvolený, neodvolatelný prezident nafurt” MK Akvarest Říčany
Aleš Divácký
76