Trochu se zpožděním, ale věrný pravidlu, jsem se dostal k napsání článku o letošním závodě na Doubravě.
První, z větší částí říční závod, se již tradičně konal v Chotěboři. Pro mě srdeční závod, protože jsem se zúčastnil všech dosavadních ročníků a dosáhl zde prvního vítězství mezi dospělými. Proč píšu z větší části říční? Protože se zde dvě kola ze tří chytají na řece Dobrouvě a jedno kolo na místním rybníku. Bohužel v posledních letech už se nedá moc mluvit o řece, ale spíše o větším potokuJ Dalším specifikem je, že rybník není osazený duhákem, ale chytá se na přírodních rybách, které tvoří hlavně plotice, cejni, okouni, štičky. Úplnou abnormálností v dnešních podmínkách je, že organizátor Jirka Pejchar má pro závod zajištěny rozhodčí, takže účastníci jenom závodí a nemusí nikomu měřit. A už jenom perličkou je sobotní prase.
Bohužel letos ani jedna z výše zmíněných věcí nepřilákala více jak třicet šest závodníků. Škoda a moc tomu nerozumím. Ale jak to tedy všechno vůbec bylo z mého pohledu.
Jelikož to byl již šestnáctý ročník, není na Doubravě mnoho míst, kde jsem ještě nechytal. Letos byly závodní úseky vytyčeny trochu jinak, ale moje první místo od mostu u spodního mlýna směrem nahoru mi bylo důvěrně známé. Není to špatné místo, ale je hodně zavřené, tak to není jednoduché chytání. Ale to je přesně to, co mě baví. Hned po pár minutách, kdy jsem prošel zajímavou jamku pod mostem, jsem věděl, že letošní ročník bude co do počtu úlovků z těch horších. Ale co, i většina závodů na mistrovství světa se chytá do deseti ryb. A takový jsem si dal i cíl. Po dvaceti minutách jsem měl první záběr, ale pod větví se mi rybu nepodařilo zaseknout. Ale o chvilku později jsem vsítil prvního pstroužka a o jamku výš hned druhého. Pár dalších slibných jamek nedalo nic, ale v dalších dvou nenápadných místech jsem přidal další dva kusy. Pak mě opět nemile překvapily 
krásné jamky, kde jsem neměl ani ťuk. Další dva kusy jsem přidal ještě o kus výš a jeden pstruh mi spadl. Úsek jsem tedy prošel a měl na účtu šest macků. Vrátil jsem se zpět na konec úseku a v jamce, kde jsem měl první záběr, jsem dal sedmou rybu a to bylo vše. Byla z toho slušná dvojka za Lukášem Starýchfojtů, který měl ryb deset, ale s velkým náskokem 1,5 cm před Tomášem Starýchfojtů, který měl stejný počet ryb, ale tu největší o ten cenťák a půl menší než já.
Do odpoledního kola jsem nastoupil na sektor C na místo, které jsem v minulosti chytal už třikrát. Na tento sektor se vždycky dosazují duháci, ale po ranním kole bylo jasné, že letos se jim moc baštit nechce. Jirka Pejchar přede mnou chytil jen jednu rybu, což tak nějak nešlo ruku v ruce s moji myšlenkou, že jestli chci letos dosáhnout na titul, musím zbývající dvě kola vyhrát. Přišel jsem k vodě a hned jsem věděl, o čem to bude. V první tůňce sbírali tloušti, v další taky a tak to nějak bylo po celém úseku. Někde jich bylo víc, někde míň. Volba prutu tedy byla jasná a již po pár hodech byl první tloušť v podběráku. Sice vyplašil všechny ostatní v dané tůňce, ale ryba byla a to je to nejdůležitější. Posunul jsem se tedy o kousek výš a přidal dalšího. A zase jsem se musel posunout. V jednom pěkném proudku jsem zkusil i nymfu, ale bez úspěchu. Pak jsem našel místo, kde se tlouštíci tak neplašili a já během chvíle přidal dalších pět. Došel jsem až na začátek sektoru a chtěl se vrátit. Měl jsem deset ryb a říkal jsem si, že vydržím se stejnou taktikou celý závod, že v druhém kole ještě nějaký ryby přidám. Rozhodčí mi ale řekl, jestli nechci ještě zkusit tu nymfu, že by tam mohl být nějaký duhák. Moc se mi nechtělo, ale věrný svému pravidlu, nikdy rozhodčímu a parťákovi v lodi neříkej ne a aspoň to zkus, jsem vzal do ruky nymfu. První hod, buch a tloušť. Další hody už rybu
nedaly, ale jedna ryba lepší než nic. Vrátil jsem se tedy se suchou na ona místa, kde jsem v prvním kole uspěl, ale tloušťů už moc nebylo. Rozhodl jsem se ale dál sušit a skončil s 15 rybami. S Lukášem Starýchfojtů jsme si otočili pořadí z rána. Se součtem tři jsem po sobotě vedl, ale stejný součet mělo dalších mnoho borců.
Večer proběhlo tradiční prasátko, pivíčko, zelená, soutěž o ceny, prostě všechno tak, jak to na
Doubravě každý rok bývá. Při debatách, jak to šlo, jsem z úspěšných i neúspěšných vytáhnul, na co chytali na rybníku. Už několikrát jsem šel totiž do posledního kola na rybník z prvního místa, kde jsem to všechno pohřbil.
Na rybníku jsem podle informací měl docela dobrou rotaci. Asi druhým hodem jsem chytil malou plotičku, ale mírovou, takže pěkný začátek. Dalším hodem cejna. Začal jsem si říkat, že to bude asi slušný masakr, ale jak si tohle člověk řekne, tak to většinou znamená začátek konce.:-) Chvilku se nic nedělo, a když vedle mě Péťa Staňků chytil druhého okouna, rozhodl jsem se potahat chvilku strýmry. Druhým hodem jsem vytáhl štiku, asi 25 cm. Pak už jen pár závarů a záblesků. Nebylo to ono, tak jsem se vrátil k suchý šňůře a třem nymfičkám. Pár hodů nic a pak čtyři hody, čtyři plotičky. Do rotace jsem šel se sedmi kusy a to bylo výborné. Další místo mělo být nejlepší, podle výsledků z předchozího dne. Ale nebylo. Dneska se rybám na hloubce moc baštit nechtělo. Chytil jsem jen jednoho perlína a jeden mi místo suchý sežral mikrokroužek. Do posledního kola jsem šel tedy s osmi kousky a to bylo pořád dobré. Hned po rotaci jsem přidal cejnka a to mě uklidnilo, že to tahám tak, jak mám. Vedle mě se ale Péťa Staňků začal nebezpečně rozjíždět, až mě chvilkama začínal …J Na každou moji chycenou rybu měl dvojnásobnou odpověď a tak to skončilo 11:11, ale já věděl, že mam menší rybu. V přímém souboji o celkové vítězství jsem porazil Lukáše Starýchfojtů a Ríšu Hrdinu, ale myslel jsem, že kluci na řece nezaváhají, tak jsem z dvojky byl tak smutnej, že jsem při obědě nechtěl ani větší řízek, protože jsem si ho nezasloužil.
Dobře to ale dopadlo, tak jsem si ten větší řízek snědl večer. Po dlouhé době opět vítězství před Milanem Šenkýřem a Zdeňkem Markem.
Nezbývá než poděkovat Jirkovi za organizaci dalšího ročníku již tradičního závodu na Doubravě. A samozřejmě všem dalším, kteří se na organizaci každý rok podílí. Nesmím zapomenou na speciální poděkování rozhodčím, protože mít rozhodčího nezávodníka, to už je opravdu výjimka. Pevně věřím, že příští rok to bude trochu víc brát a sejde se nás zase trochu víc. Já můžu slíbit, že se určitě zúčastním.
58