V neděli 3. 4. 2016 se konal mezinárodní závod G-Loomis v Holandsku. Jednalo se o jezerní závod dvojic, který se koná každoročně u městečka Heelweg.
K účasti mne přesvědčil můj skvělý kamarád Roman Heimlich. Startovní listina 36 závodních dvojic předznamenávala více než zajímavou účast závodníků z 9 zemí. Vždyť jména takových závodníků, jakými jsou například John Emerson, Valerio a Federico Santi Amantini, Marek Walczyk, Simon Robinson, Andrew Scott a další není třeba dlouze představovat. Takže v podstatě takové malé mistrovství Evropy..
Za Českou republiku nastoupila dvě družstva – Roman Heimlich + Ivan Vančura a Libor Marienka + Martin Vlk (v listině uváděn jako Vicakvik místo Vlčákvlk ).
Do Holandska jsme vyrazili v sobotu v 1:00 a po cca 9 hodinách jízdy jsme byli na místě. Po přivítání se s ostatními jsme si zakoupili povolenky a vyrazili na trénink, na který jsme měli celý zbytek soboty.
K tréninku jen pár vět. První ryba se podařila slovit Vlčákovi poměrně brzy. To však bylo na několik následujících hodin vše…. Chytání bylo dost náročné na starých rybách a poměrně čisté vodě. Na konci dne byl stav následovný – já 1 ryba, Roman 1 ryba posledním hodem J, Libor 1 ryba a Vlčák 3 ryby. Bylo jasné, že to nebude žádná sranda ani žádný duhákodrom. Nálada byla poměrně skleslá. Tu se nám snažil zlepšit Roman svými historkami ze života…
Ještě jsme se večer podívali, jak dosazují nějaké ryby na závody – vesměs duháci 30–35 cm.
Večer proběhlo ubytování a příprava návazců na druhý den. Junioři ještě dovázali několik mušek a šlo se spát, protože jsme byli po cestě a celodenním házení úplně znaveni.
Ráno jsme nalosovali a už hurá na závod – „plni očekávání“.
Samotný závod měl 4 samostatná kola dopoledne a 4 samostatná kola odpoledne. Probíhal na dvou rybnících. První rybník byl ten, na kterém jsme trénovali, a druhý byl kaprový rybník, který byl večer „osazen“ duhákem.
Popisovat každé kolo asi nemá smysl. Tak jen stručně. My jsme s Romanem začali na tréninkovém rybníku. První i druhé kolo proběhlo skvěle – 5 a 4 ryby. Pak jsme se přesunuli na druhý rybník a v podstatě hned jsme věděli, že to bude průser. Vítr nafoukal všechny čerstvě nasazené ryby do jedné části rybníka mimo chytací sektory. V podstatě chytit rybu měla šanci jen dvě družstva nejblíže tomuto místu. Ostatní jen čekali na velmi náhodný záběr. Takže další dvě kola – 0 a 0.
Nálada opět na bodu mrazu.
Odpoledne jsme začínali opět na kapřím rybníku. Naštěstí jsme vsítili 1 rybku. Pak už nás čekal ten lepší rybník, kde jsme trénovali, a věděli jsme, že jsou tam i staré ryby, které by se možná mohly dát chytit. Další dvě kola 0 a 2 rybky.
V posledním kole bylo třeba chytit rybu. To se Romanovi povedlo po 20 minutách chytání. Duhák 46 na 12 vlasec. Byl to boj a hlavně nervy. V podstatě všichni už zjemnili a chytalo se hlavně na suché šňůry a drobné mušky. Já však na posledních 20 minut nasadil lury jako ráno a podařilo se mi chytit 2 duháky. Takže poslední kolo 3 ryby.
Vzhledem k průběhu, kdy se mimo prvního kola podařilo chytit rybu vždy jen 8 – 12 dvojicím, jsme věděli, že to nebude špatný výsledek a že bychom na tom mohli být dobře.
Celkem jsme tedy s Romanem chytili 15 ryb a měli jsme „jen 3 zera“. Toto nám nakonec stačilo na krásné druhé místo. Kdyby mi to někdo řekl po sobotním tréninku, tak bych se mu asi vysmál…
Junioři chytili celkem 5 ryb a měli „4 zera“. S tímto počtem ryb skončili na krásném 5. místě.
Z výsledků je patrné, že byl závod poměrně těžký. I když v podstatě stačilo v každém kole chytit rybu a bylo by jasné vítězství. J To bylo však nemožné…
Ještě takový postřeh, který si nemohu odpustit. Jde zejména o závodní dvojice – Belgičani a Italové. O házení Italů valivým hodem toho bylo již mnoho napsáno. Viděli jsme, jak hází opravdu daleko. Zajímavé bylo také pozorovat Belgičany. Jejich precizní házení na hranici 40 metrů se opravdu nedalo přehlédnout. Je sice pravdou, že ve výsledku skončili až za námi, nicméně svými hody byli o třídu lepší než většina závodníků na tomto závodě. Ještě se máme co učit…. 
114