Letos zahájená vyšla na neděli. My tentokrát vyrazili ve dvou už v pátek k mému kamarádovi Leovi. Jel jsem já a Marek. Marek loví hlavatky na Oravě, tak chtěl vidět lov královen na Hronu. Cesta byla super a my se večer vítali v Lopeji. Zastávka byla i v místní hospůdce. My s Leem se domluvili, že vyrazíme ráno na Hron na lipany duháky a potočáky s mušákem v ruce. Vzal mě na horní úsek Hronu, kde hospodaří M.O. Brezno. Zde jsem ještě nechytal. Hned ráno jsem nabil sirupčíka a mého svatojánka. Volba to byla super. Ryby víc prosazovaly sirupčíka, ale úžasná chytačka. Lipani všech velikostí a do toho krásní duháci do 38cm. Dlouho jsem se tak nepobavil. Postupně jsme prochytali a procestovali celý úsek. Večer jsme nachystali systémky a ráno hurá na ně! Začali jsme obvyklé kolečko. V Majeři, pak Smrčina, zde už chytali konkurenti a chytili 78cm hlavatku. My zatím nic. Vyrazili jsme pod čerpačku do místa, kde jsem chytil při Bystričské mušce na strímra hlavatku 65cm. Bylo kolem deváté a já říkám Markovi: “Nejlepší čas máme za sebou, už tomu moc nevěřím”. Přicházím k tůni a na druhý hod dostávám záběr. Byl jsem tak po roce v šoku, že mi ryba padá. Tůň jsme pořádně proházeli a postoupili o tůň níž, kde mi loni na poslední vycházce upadla velká hlavatka. Proderu se vrbičkami a hážu. Přímo pod nohama dostávám záběr. Sekám, vyvaluje se hlavatka jako poleno. Určitě přes metr. Mám ji na krátko a utáhlou brzdu. Vydává se proti proudu. Snažím se ji zastavit. Znovu se silou opírá do prutu, rvu ji k sobě a padá mi. Když vytáhnu jelce, vidím, proč mi spadla. Narovnala ownery. Chyba byla na mé straně. Posunuji se na loučku uprostřed tůně a nahazuji k druhé straně. V půlce řeky dostávám opět záběr a já po chvilce vytahuji hlavatku 85cm. Probíhá foto a ryba upaluje zpátky do rodného živlu. Přesouváme se pod Plavno. Zde mám typ od Lea, že je tu opravdu velká hlavatka. Ta, co mu vloni spadla a v létě mu vyjela po lipanovi na prutu. Typoval ji tak 120cm. Nebudu předbíhat, ale daleko od pravdy nebyl. Zde potkáváme kamarády hlavatkáře. Peřej a tůň už prošli a chytli tu hlavatku 80cm. Chytali na umělé nástrahy. Říkáme si s Markem, že to projdeme ještě po nich a dobře jsme udělali. Úplně na konci pláně, než to jde do peřejí, dostávám záběr. Nechala se přemluvit. Tentokrát měřila 80cm. Pouštíme ji a jedeme do Lučatína. Náladu si ještě vylepšíme obědem a diskuzí s přáteli. Kolegové z Prahy hlásí také úlovky. Procházím Cikány, JZD a Koleno. Po hlavatkách ani vidu ani slechu. Večer mi to nedává a jedeme znovu do Majera. V horní části dostávám záběr. Za chvilku vytahuji první noční hlavatku rovných 85 cm. Přijímám gratulace. Ještě jsme vydrželi chytat do sedmé hodiny, ale další už nepřišla. I tak to byla super zahájená a tři ryby venku. 
Za 14 dní jedu zpátky. Vyrážíme s Leem na Podbrezovský úsek, že prochytáme horní úsek. Dvě ryby kolem 70cm mi padají. Leo je na tom o něco lépe a dělá jednu 80 cm a druhou 65 cm. Vyrazil jsem k Cikánům u Kvatimechu. Konečně boduji sice hlavatečkou 45 cm, ale počítá se. Horní úsek máme prochytaný a míříme do dubové a německé. Zde mi u výtoku z elektrárny vyjede hlavatka a jen mi bouchne do rybky. Je vidět, že už byla chycená a je opatrná. Několik takových útoků má i Leo. Je 14 dní po zahájené a ryby jsou dost rozplašené. Prochytáváme Brusno a velkou tůň pod ním. Zde se mi konečně podaří slušná ryba. Na vtoku dostávám 80cm. Potom přicházíme pod Mezibrod. Zde je dvojjamka. Leo začiná na první tůni a já jdu na spodní část, kde jde proud pod strom. Leo hlásí: “Pod tím stromem chytám každý rok nějakou královnu”. První hod směřuji nad strom a nechávám to splavávat ke kořenům. Dostávám záběr a začíná boj. Myslím si v prvních okamžicích, že mám na prutu nějakou 85cm hlavatku. Z omylu mě vyvádí až mohutná ocasní ploutev, co se objevila na hladině. Volám na Lea, že mam gibona. Prvně mi nevěří, ale pak sebou hlavatka plácla na konci tůně. Oběma se nám zatajil dech. Chytil mě adrenalin, protože jsme věděli, že je opravdu velká. Snažil jsem se neudělat chybu a nepustit rybu z tůně do proudu. Podařilo se mi to a rybu jsem navedl na mělčinu. Typovali jsme jí na 12 až 14 kg. Zůstala ležet na mělčině. Volám na Lea, ať mi ji jde vybrat. Vše točil na video a volá, ať ji vytáhnu celou na břeh, aby to natočil. Udělal jsem zásadní chybu. Místo toho abych rybu obešel a vynesl ji, začal jsem ji páčit prutem na břeh. Najednou se nám hlavatka postavila na ocas, trhla hlavou, vyrazila systémek a odskočila. Neváhal jsem a skočil za ní do řeky. Samozřejmě jsem ji nechytl. Když jsem vylezl ven, tak mnou třásl adrenalin a vztek sám na sebe. Takhle promarnit trofejní rybu! Večer končíme se skórem 2:2. Ráno vyrážím s Tomem a dělám mu průvodce. Tomáš chytá hlavatku 67 cm a má z toho opravdovou radost. Další ryba mu vyjíždí a jiná padá, zatím co já vyrážím zpět směr Brno.
Vrácím se po 14 dnech. Začíná mrznout, vyrážíme s Leem, je to den snů. Hned v Majeři chytám 78cm a pod Šalkovou dvě 75cm. Leo dostává taky jednu 80cm. Postupujeme proti proudu, až dorazíme do Kolena. Leo vyráží na záčátek tůně do proudnice a já si stoupám na nejprochytávanější místo v tůni. Prvním hodem dostávám záběr. Volám na Lea a ten nevěří. Hodím druhý hod do tůně. Přichází záběr a já vytahuji krásného samce 92cm. Rybu fotíme a pouštíme. Leo se otáčí, že se vrátí na svoje místo a já už hážu třetí nához. Záběr přichází okamžitě a já mám druhou hlavatku 85 cm. Leo jen kroutí hlavou. Za 5 min 2 ryby a to myslel, že tam nic nechytím. Přijmu omluvu a vyrazím na další chytání. Hlavatky přestávají žrát, a tak se jdeme najíst alespoň my. Po pozdním obědě monitorujeme vodu. Těsně před soumrakem přicházíme k Moštěnici. Zde dostávám 76 cm a Leo 74 cm hlavatky. Pro mě je to nejlepší hlavatkový den v životě, chytil jsem 6 ryb a dvě mi spadly. První cesta ráno míří pod Mezibrod do tůně s velkou rybou. Dostávám tu hned rybu 70cm, ale po velké ani vidu ani slechu. Procházíme spodní úsek, ale ryby nemají zájem. Přejíždíme do Podbrezové. Leo chytá 75 cm a já 68 cm hlavatky. Potom se celý zbytek dne trápíme bez záběru. Večer jedu ještě na tůň s velkou rybou. Zde chytám do sedmi a nic. Je neděle a my se domlouváme na kaprový úsek pod Bystricu. Začínáme v Iljaši a postupujeme po proudu. Lea nechávám samotného a jedu zatím autem do velké tůně. Vím, že tu musí být největší hlavatka Hronu. Stoupnu na pařez a systematicky prohazuji tůň. Přichází záběr. Sekám. 120 cm hlavatka to není, ale 87cm potěší taky. Leo právě přichází, gratuluje a ujímá se vedení. Jedeme na úplně spodní hranici revíru, kde jsem ještě nechytal. Jsou tu hluboké a táhlé tůně. Hned v druhé z nich Leo dostává krásnou 95 cm hlavatici. Je mohutná a vyžraná. Pouštíme ji a já přejíždím na tůň nad ním, kde na konci dostávám záběr. Ryba urputně bojuje a já vytahuji 
sice 92cm, ale o to více vypasenou. Ryby jsou zde o poznání těžší než na horních úsecích. Opět fotím a posílám zpátky. Chytáme do oběda, po kterém se loučím a mířím na Brno.
Je půlka prosince a já jedu sám k Rastíkovi do Bánské. Leo má tentokrát povinnosti, tak budu sám. Ve splavu ve Smrčině dostávám ihned hlavatku cca 65cm. Postupuji pod Šálkovou a v proudu nad mojí oblíbenou tůní mi zabírá krásná ryba přes 90cm, odhadem 8 až 9 kg. Rybu vynáším na břeh a chci ji uvolnit trojháčky. Sekunda nepozornosti, ryba trhá hlavou a našívá mi ownery do ruky. Ještě že pořádně mrzne a necítím tak bolest. Snažím se rybě vypáčit trojhák z tlamy klacíkem, ale jeho první část je pořád v tlamě a druhá v ruce a kleště na zádech v batohu. Nakonec trojhák uvolňuji z papuly. Rybu beru za ocas a táhnu ji do vody. Měření ani focení se tentokrát nekoná, protože mám dva trojháčky v ruce i s jelcem. Cestou k autu volám Leovi a Rasťovi, kde je v Bánské chirurgie. Příjezd do nemocnice byl impozantní. Pobavil jsem celou nemocnici. Sešlo se tam celé konzilium. Primář, doktor a dvě doktorky, které si vše vyfotili včetně jelce. Nejprve mě začala operovat doktorka, poté se mě ujal primář, který se hned vyptával, kde hlavatky berou. Pochlubil se, že na ně chodí s kamarádem taky. Po úspěšném vyjmutí trojháku padla otázka, zda jdu znovu chytat. Samozřejmě! Vybaven modrými gumovými rukavicemi sedám do auta, kdy mi cestou zpět volá Leo, že mu to nedá a jde se mnou. Potkáváme se u Šálkové. On šel pod Plavno, na velkou hlavatku a já kus po proudu. Hned prvním hodem dostávám 80 cm rybu. Pouštím ji a v tom zvoní telefon. Volá Leo: ” Mám ji na prutu, přijeď mi na pomoc”. Vyrážím proti proudu a nad Cvičákem vidím Lea uprostřed řeky s ohlým prutem. Ryba mu zabrala nad peřejí a už s ní jde 200m řekou. Teď jen neudělat chybu. Před sebou máme jednu z “těch” královen řeky. Ryba byla dobře chycená a Leo zkušený harcovník, ale i přes to jsem viděl, jak s ním zmítá adrenalin. Dostal jsem i já hlavatkovou horečku. Hlavatka byla chytrá, ale Leo chytřejší. Pomalu jsme všichni tři postupovali řekou. Jenže rybě už docházely síly. Pak Leo zavel „teď“ a navedl mi hlavatku ke břehu. Já ji obešel, skočil po ní a věděl jsem, že už nepustím. Držel jsem ji za ocas a pod hlavou a vynesl ji na břeh. Leo i hlavatka toho měli dost. Byl to úžasný pocit držet tak obrovskou rybu v ruce. Okamžitě jsem si vzpomněl na Malé nádraží, kde jsem měl jednu z těch top ryb. Rybu, co jsem držel v ruce, jsem odhadoval tak na 18kg. Byl jsem zvědavý, jak je dlouhá a metr ukázal 117cm. Nastalo dilema, co s ní. Leo: “Nafotíme ji a pustíme zpátky”. Byl jsem moc rád. Proběhlo focení a my se dívali, jak ryba odplouvá. Proběhla gratulace a slova mise splněna. Domluvili jsme se, že nikomu neřekneme, kde ryba je. To by byl hon na čarodějnici. Když si pomyslím, kolik tam prošlo rybářů a já kolikrát jsem tam nahodil, bylo mi jasné, jak chytré jsou to ryby. My vyrazili spolu dále proti proudu. Nic už nás nehonilo. 
Věděli jsme, že druhou takovou už nechytíme. Mně se ještě ten den daří ještě jedna 80cm krasavice. Sobotu a neděli trávím na Podbrezovském úseku. Tůň s velkou hlavatkou jsem prošel ráno, v poledne a večer. Daří se mi tu jedna 84 cm ryba, ale ta velká stále nikde. Prohazuji i 3 tůně nad a pod. Vždycky češu tůně centimetr po centimetru, měním rybky i velikosti, ale ryba jako by zmizela. Za dva dny na Podbrezovskémém úseku chytám ještě dvě tubice. Přímo v Německé mi padá jedna slušná ryba kolem 95 cm. Vracím se do Brna a vím, že se vrátím mezi Vánocemi – 26.12.
Vyrážím nad ránem do Bánské. Přijíždím v 9 ráno přímo do Majera. Zde pod mostem dostávám hned 2 ryby kolem 80cm. Lovící páreček. Pak jednu tubičku kolem 50 cm pod Šálkovou. U Plavna potkávám rybáře, jak k autu vláčí ubitou hlavatku cca 80 cm. Říkám si v duchu, jestli to není jedna z těch, co jsme zde s Leem nachytali, ale to nepoznáme. Mohla nám dorůst do příštího roku. Ale každý má právo, pokud má povolenku, rybu zabít. Kdyby bylo na mě, byl bych určitě pro míru alespoň 90cm. K večeru se mi daří ještě jedna ryba. Tak končím den se 4 kusy. Ráno razíme s Leem na Podbrezovský úsek. Celý den nemáme kontakt s rybou. Leo to balí a já ještě vytrvám. Nakonec se mi u Chvatinechu daří jedna sedmdesátka skoro za úplné tmy. Je vidět, že už toho hlavatky mají plné zuby a jsou ve střehu, hodně popíchané a přebrané. Ráno jedeme s Leem na Banskobystrický úsek. Leovi se daří dvě 75 cm. Lovící páreček z jednoho místa. Jen já jsem hluchý. Leo přidává ještě jednu 50 cm. Už teču – 3:0. Přejíždíme do polí pod Šálkovou, zde se mi konečně daří ryba. Zabrala mně netypicky ve velké proudnici a ne v jámě. Leo ten den má úplné štěstí. Chytá několik malých hlavateček z jednoho místa. Byla to letošní násada. My byli moc spokojení, že bude do budoucna co chytat. Pokud nepřiletí kormoráni. Ti by je úplně zdecimovali. Po obědě se loučíme. Leo má rodinné povinnosti a já jdu dřít. U cvičáku se mi daří 84 cm ryba a večer u JZD 70cm. Den končím s třemi rybami. Ráno vyrážím dolů na kaprový úsek. Zde se mi daří má poslední 28. ryba.
Nikdy by mě nenapadlo, že za sezonu chytím 28 hlavatek. Je pravda, že jsem najel spoustu km a hlavně vděčím za všechno mému kamarádovi Leovi. Ten mě opravdu naučil královnu lovit. Jinak bych se dál toulal kolem Hronu jako bludný Holanďan. Doufám, že populace hlavatek bude ve slovenských řekách dále stoupat. A super by bylo, i kdyby se zvedla velikost ryb. Toho se dosáhne jen tím, že rybáři nebudou zabíjet mírový ryby, ale třeba od metru nahoru. Každému rybáři bych přál, aby zažil sezonu snů. Je jedno, jestli na hlavatkách, pstruzích či štice. Jen ať si každý rozmyslí, jakou rybu zabije. Protože rybu, kterou zabije, už vícekrát nechytí. Tímto děkuji i rybářským organizacím v Podbrezové a Banské Bystrici, jak vzorně se starají o svoje řeky. Jsem rád, že jsem součástí hlavatkového dění na slovenských řekách a můžu ocenit jejich práci s prutem v ruce.
CELOU FOTOGALERII ÚLOVKŮ 2015 VOJTY NAJDETE V GALERII – KLIKNI ZDE.
S pozdravem Vojtěch Sklenář, věrný dopisovatel o hlavatkách.
108