Tak jsme vyrazili na Slovensko. Těšili jsme se už dlouho.
Janko Táborecký s Ivanem Martiškou nás kontaktovali začátkem roku a pozvali nás na Big River Race 2015. Koncept závodu je stejný jako říční Hanák Open – Memoriál Theodora Kouby. Organizátoři se k této inspiraci hlásí. Když je to závod trojic, bylo jasné v jakém složení nastoupíme. Já, Luboš, Petr – celým názvem se náš tým jmenuje Vella Electric Riders Non Smokers But Eaters muškařskézávody.cz Kofi Drinkers Morino.cz. Pravda, název není nejkratší, ale je náš.
Bylo jasné, že když jedeme takovou dálku (z Brna stejně jak na Vltavu), že si budeme chtít i zachytat a potrénovat před závodem. Vyrazili jsme tedy už ve středu. Petr přijel do Brna, přiskočil ke mně do auta a pak v Bystřici jsme naložili Lubíka. Borci totiž demokraticky rozhodli, že se bere moje auto. S tím ale já nemám problém. I když je to auto pro jednoho… Cesta proběhla bez komplikací. Téměř na minutu s námi dorazili do penziónu kamarádi z Bojkovic – Milan Čubík a Víťa Keník Pavlacký. Jejich parťák Rosťa Kříž bohužel dorazil až v pátek – bohužel hlavně pro něj, protože domluva mezi ním a Milanem byla nekompromisní. Dokud nedorazí, hradí týmovou útratu on. 😉
Ve čtvrtek jsme po ránu vyrazili do Ružomberoku. Nakoupit jídlo a povolenky. Janko ale sadil ryby, obchod byl zavřený, tak jsme museli koupit povolenky od skútristy 007 na Bešeňové. Vše proběhlo rychle a hladce. A konečně jsme šli na ryby.
Bešeňka je revír “chyť a pusť”. Podle toho jsou tam také ryby. Pořád mně to hlava nebere, že na Slovensku to lze a u nás na jihu Moravy nemáme žádný revír “Ch&P”.
Hladina byl klidná. Bylo vidět malá kolečka. Asi plotice, říkáme si. Petr nahodil a prvním náhozem solidní 45 cm duhák. A pátým další. No, prostě to šlo. Střídali jsme mokrý mušky s pakomáry, osmičky se statickým chytáním. Fungovalo jaksi všechno. Milan s Keňou na hrázi taky řádili a pochytali spoustu nádherných ryb. Lubik s Petrem jakbysmet. Prostě sen.
Večer pokec u nějakého pohárku. Milan připravil opulentní večeři. Tak jak on to umí. Ještě před spánkem, jsem si ujasňovali, co budeme dělat další den – v pátek. Milan řekl, že jde na masáž do bešeňovských termálů, Keňa chtěl vázat, Petr nevěděl, Lubik na tutti brzo ráno na ryby. Já v tom měl taky jasno. Hlavně se v pohodě se vyspat. A pak už podle situace, třeba ryby, třeba termály.
V pátek ráno jsem se probudil do větrného dne. Petr nakonec jel brzo s Lubošem. Milan nám nachystal snídani ve stylu full irish. Měl jsem ten den narozky a Milanova snídaně byla přesně to pravé na oslavu. 😉
A pak jsem jel na ryby. Kluci už něco polapali. Ale žádná sláva. Když jsem dorazil zrovna měnili místo. Já ještě chvíli setrval. Jednu 42 jsem vytáhl, ale to už mně Luboš psal, ať makám za nima, že “je idú ryby zožrať”… A taky že jo. Několik ryb přes 50, spousta malejch. Bylo typické rybí počasí a ryby to věděly. Spolupracovaly, jako by věděly i to, že mám narozky. Moc hezký den. Opět to bylo různorodé chytání. Pakoši a hlavně mokré mouchy. Občas jsme si připadali s Lubošem jak v Irsku, když ryby dobíraly mouchy na hang. Mysleli jsem si, že je to na Bešeňové běžné pochytání. Ale kamarádi nás vyvedli z omylu. Není vyjímkou odejít se “zerem”.
A byl čas jet na losování, večeři. To už se k nám konečně připojil Rostik. A pak trochu slavit. Nic divokýho, nějaká zelená, “toulavá morka”, pár exkluzivních rumíků…
Ještě k losování. Kluci (Milan, Keník, Rosťa) šli po nás. To fakt nevymyslíš.
V sobotu jsme začínali s Petrem u lokomotivy. Resp. trochu nad ní – v Ružomberoku. Opět úsek “chyť a pusť”, tentokrát na řece. Měřil nám Ivan. Ten nás navnadil, že ryby nad 50 zde nejsou vyjímkou. Bohužel tito pstruzi si tento den vybrali dovolenou. Nemohli jsme chytit větší rybku. Petr strímroval, já procházel úsek s nymfou. Po 45 minutách jsme měli nějakých 6 rybek. No, žádná sláva. Naštěstí na spodním úseku už nymfa začala ryby zajímat více. Petr se vzepjal k famóznímu výkonu (21 ryb), já se mu snažil sekundovat (13). 34 celkem se nám zdálo stráááášně málo. Byly zprávy, že na každý štont se sadilo kolem 150 ks ryb. Takže jsme očekávali, že na jedničku bude potřeba aspoň 60-70 ryb. Nicméně našich 34 stačilo. Byli jsme mile překvapeni. Dali pauzičku na penziónu a a pak pěšky, měli jsme to 30 kroků, vyrazili na druhé kolo. Luboš s Petrem měli A2. Kanál po Bešeňovou. Ráno žádný zázrak. Odpoledne bohužel taky ne. Já měřil úsek A3. Kluci – Tom a Fero – poctivě prochytávali celý úsek. Celých 250 metrů jim dalo pouhé 4 ks ryb. Šli jsme nahoru, s tím, že půjdou jejich sektor ještě jednou. Tam jsem potkal Luboše s posmutnělým výrazem. Čekal jsem, že mně řekne, že mají 15-20 ryb. A on ukázal pouze ruku s pěti prsty. A sakra, jsem si řekl. Pak jsem na něj viděl, že bojuje do konce a že zapřáhl duháka k 60. Ten ale nebyl dnešní, hodil otočku kolem kamene a urazil přívěs. Kluci skončili tedy s pěti kousky. Ambice nás opouštěly. O to větší překvapení na nás čekalo ráno, když jsme zjistili, že jsme nakonec dělali přijatelnou trojku a jsme ve hře o bednu. Stejně tak jako dalších 5 týmů.
My jsme ale s Lubošem věděli, že jdeme na docela dobré místo. A že když nám to spolu sedne, kameny převracíme, tok vysušíme a ryby posbíráme a doneseme k rozhodčímu. A nám to sedlo. Začali jsme muškou splávkem, přešli na nymfu, Lubik končil strímrem a já suchou. Synchronizované muškaření – tomu říkám. Nevynechali jsme nic, nezavazeli si nikde, doplňovali se a samozřejmě i štěstí přálo. Dělali jsme s 37 rybami jedničku.
Věděli jsme, že bedna bude. A protože jsem utopil hodinky, chtěli jsme být první. Jako hlavní cena byly totiž hezké hodinky pro každého z trojice. Nicméně domácí borci – RK FlyFisherman’s – chytali neméně skvěle a vybojovali v posledním kole jedničku a se součtem 4 zvítězili. Druhé místo taky dobré.
Keník vyhrál cenu XXL s duhákem 55,8 cm a spolu s Milanem a Rostíkem skončili na 4. místě.
A mně se nakonec podařilo hodinky vysušit, takže to už tolik nemrzí… 😉
Děkujeme pořadatelům za skvěle zvládnutou akci. Věřím, že byla založena nová tradice.
A už se těším na Big River Race 2016.
VÍCE FOTEK K NAHLÉDNUTÍ ZDE!!!
68