Poté co jsem v loňském roce viděla fotky a slyšela zážitky z „výletu“ Datlíka, Keni a Vojty, padl návrh na opakování zájezdu na stejnou lokalitu v Norsku pouze s tím rozdílem, že pojedeme pouze ve dvou. V zimě jsme zakoupili letenky s datem odletu 30.6. a datem návratu 22.7., tím pádem už nebylo cesty zpět. Půl roku příprav utekl jak voda a už jsme balili „kufry“ podle Datlíkových dokonalých seznamů (opravdu byly dokonalé, nic jsme nezapomněli :-D).  Je těžké naplánovat datum rybářské dovolené, jejíž úspěch bývá často závislý na počasí. V loňském roce zažili kluci vedra, komáry a malou aktivitu ryb. My jsme během prvních tří dnů u moře zažili celkem hezké slunečné počasí s občasným deštěm, kde jsme si neuvěřitelně zachytali tresky obecné, tresky tmavé a David chytil i pstruhy mořské 50 a 58cm! Následně se nám na první 4 dny v tundře ochladilo tak, že zpočátku padaly i sněhové přeháňky a občas i přimrzala voda stékající po stanu, pršelo opravdu často a vítr se skoro neutišil. V této době „ledové“ jsme zahájili chytání na jezeře s výskytem pouze pstruhů jezerních. Musím říct, že jsem v tomto počasí opravdu přemýšlela, co tu vlastně dělám :-D, ale svatý Petr mi přál a já hned po pár minutách chytání zdolala krásnou jikernačku 54 cm, která nás zahřála na duši a mě tak uklidnila, že jsem se sem netrmácela zbytečně. Druhý den chytil Datlík jezeráka 57 cm, neskutečně krásná ryba! Po té už jsme se dali na přesun na tzv. „lipaní“ jezero. Dva dny jsme chytali lipany ve velikostech od 45-ti do 53-ti, sem tam jsme potkali hejnko menších… k tomu se už snad asi nemusí nic dodávat! Naši oba největší lipani měřili 55 cm, k tomu jsem měla na prutu ještě štiku přes metr! Ale i když 2Otka fluocarbon od Hanáků vydržela všechny lipaní výpady na 7čce prutu, tak takhle štika ji bohužel po několika minutách souboje přeřízla. Další pochod jsme směřovali k jezerům, kde se kromě pstruhů a štik vyskytují i siveni arktičtí. Pevně jsme věřili, že ty neuvěřitelně krásně zbarvené rybky nachytáme, opět byla naše očekávání daleko předčena! U těchto jezer jsme byli ubytovaní 2x. Poprvé jsme tu také potkali po týdnu civilizaci v podobě 3 chat a Nora s přítelkyní, kteří zde byli také na rybách, pouze s tím rozdílem, že se tu vozili na čtyřkolce. Během prvního pobytu zde, jsme pochytali štiky (já 75 a Datlík 84 cm), několik jezeráků, ale hlavně jsme pochytali i ty naše vytoužené siveny. Přes 50 cm však neměli, ti však na Datlíka čekali až u dalšího jezera, které je posazeno mezi dvě hory a okolní vegetace není tolik tvořena, mechy, lišejníky, nízkými keři a občasnými břízami, ale trávou a vrbami! Jako kdybychom byli někde úplně jinde. Kromě slušného počtu pochytaných sivenů kolem 50 cm (největšího chytil opět David – 54cm!) se nám o nezapomenutelný zážitek postaralo několikasethlavé stádo sobů! Během jedné noci bylo pár kusů i jen asi 5 metrů od stanu! Po těchto zážitcích jsme se opět vrátili k jezerům, kde jsme prvně pochytali siveny.  Cestou zpět k jezerům jsme neměli žádnou větší zastávku, a tak jsme 17 km ušli asi za 4 hodiny. Poslední metry jsem myslela, že už se tam snad doplazím :-D. Batoh vážící kolem 30-ti kilogramů (Datlův ještě o 10 kg více) dá o sobě při pochodu náročným terénem velmi rychle vědět. Tentokrát jsme si zachytali snad ještě lépe. Přišli jsme na místo, kam vyjíždí siveni za potravou. V tuto dobu nás čekal už necelý týden dovolené a pršelo asi po deseti dnech. Pobyli jsme tedy ještě 3 dny u těchto jezer, kde se nám podařilo na přítoku do jezera objevit menší zátoku, kde jsme za asi 2 – 3 hodiny nachytali nespočet štik na poppera ve velikosti v rozmezí 65 – 90 cm! Pak už jsme se pomalu vraceli směrem do civilizace, cestou jsme chytali ještě na dvou jezerech, kde jsou opět už jen pstruzi jezerní, ale žádné velké jsme už nechytli. Pouze jsme viděli sbírat velikánské ryby vprostřed jezera, což byl ale také velký zážitek! Byly to tři týdny, kdy se stavění stanu, rozdělávání ohně, instantních polívek, ryb s rýží a 14 dní natírání repelentem proti téměř všudypřítomným komárům a muchničkám stalo naším téměř denním chlebem, ale kromě toho všeho jsme si neuvěřitelně krásně zachytali ať už na moři, tak i na všech jezerech (ani jednou jsme neměli „zero“ a podařilo se nám u všech chycených druhů překonat hranici 50 cm!), počasí vyšlo také, než jsme přijeli, byla zde dost chladno a při odjezdu se zase ochladilo, poslední ze tří plynových bomb nám došla přesně při vařené posledního čaje ráno před odletem, z jídla mi zbyla jen jedna polévka do hrnečku, prostě všechno nám vyšlo do perfektně. Počasí sice ovlivnit neumí (zatím :-D), ale jinak za to, jak nám to všechno vyšlo, vděčím především Datlíkovi, tak že ještě jednou Ti děkuji za vše!

VÍCE FOTEK Z EXPEDICE NALEZNETE V GALERII – KLIKNI ZDE!!!

 34