Dlouhou dobu jsme se těšili, až vyjedeme na Mistrovství světa juniorů v muškaření do Colorada ve městě Vailu za velkou louži. Poslední dny se pro mě před odjezdem hodně vlekly. A pak 3. srpna konečně cesta na letiště! Byl jsem trochu nervózní: „ Máme vše dostatečně připraveno? Nezapomněl jsem nic?” Říkal jsem si. Na letišti už čekal Tréňa (Martin Grun) a se strakonickými kluky Vlčákem a Zorrem. (Martin Vlk a Libor Marienka) Za chvilku dojeli i Kuba (Jakub Adam), Červ (Petr Červenka) a Sváša (Filip Svašek). Zabalili jsme společné zavazadlo s pruty a hurá do letadla! Pro některé kluky to byla letová premiéra, takže byli vybaveni žvýkačkami proti zalehnutí uší při vzletu. Po čtrnáctihodinovém letu se dvěma přestupy v Londýně a Dallasu jsme konečně byli na místě v Denveru. Vyzvedli auto a už pádíme směr město Silverthorne u přehrady Dillon, kde jsme měli první základnu pro neoficiální trénink. Všichni byli po cestě unaveni a tak postel byla vysvobozením. Časový posun se zatím při spánku neprojevoval, alespoň u mě ne.
Druhý den jsme vyrazili koupit povolenky, dokoupit mapy a získat informace pro chytání do místních muškařských potřeb, které tu jsou v každém městě. Měli jsme hodně informací od kluků. Kteří tu vloni závodili na America Cupu, ale něco bylo třeba doplnit. Na první chytání a seznámení se s vodou jsme vyrazili na nejbližší řeku Blue River. Nádherná řeka zhruba polovičního průtoku řeky Vltavy pod Vyšším Brodem. Naše první chytání však mělo jeden háček. Nepřišlo nám společné zavazadlo s pruty a moje taška se vším vybavením. Kluci si propůjčovali pruty a mě vybalili streamrovacím prutem, ať to zkusím ze břehu. Vzhledem 
k tomu, že všude byly strmé břehy nebo samé keře, jsem se rozhodl po chvilce vlézt do vody na boso, abych se alespoň trošku dostal do lepších míst a streamra tam dokázal lépe provést. Řeka Blue je však sekundární pásmo pod Dillonskou přehradou a voda byla děsně studená, takže mi moje hrdinství vydrželo opravdu jen chvilku. Jo a hádáte správně, chytil jsem prd! To kluci byli na nymfu a Tréňa na suchou úspěšnější. Spokojeni jsme vyrazili ke svým postelím, kde se projevili první znaky posunu času tím, že jsem koukal několik hodin v noci do stropu a poslouchal Tréňu jak chrápe. Kdyby aspoň nějakou melodii! Ale to ne!
Třetí den jsme vyrazili na závodní řeku Eagle ve městě Edwards. Samozřejmě nesmělo chybět zastavení se v místní muškařském obchodě a obhlédnutí mušek ve vitríně. Krásná řeka Eagle přímo v tomto městě a její úsek „chyť a pusť“ nás přivítali opravdu náramně. Pochytali jsme krásné pstruhy potoční, duhové a také cutthroaty, kteří byly nejbojovnější. O ryby přes 40cm nebylo opravdu nouzi a velikost 30cm byla takřka normální velikost. Parádní den, který nám přinesl nové informace pro další lovy. Večer kluci vázali, a mezitím jsem vařil večeři.
Ráno netrpělivě natěšení vyrážíme, protože nás čeká řeka Colorado, nejvzdálenější a největší řeka ze všech závodních úseků. Dorazili jsme! Colorado zapadlé, čisté, o 50cm nižší oproti minulému roku, dle 
slov polského kapitána Andrzeje Wnekowicze, jehož jsme potkali cestou. Canyon červených skal jako z nějakého westernu obklopoval řeku a my s nedočkavostí začali poprvé nahazovat. No řeknu Vám, šlo to ztuha prvních pár okamžiků, ale pak se přece jen podařilo. Ryby byly jen místy a tak jsme se museli kolem řeky více pohybovat a zkoušet. Na jedné hraně se nám se Svášou a Zorrem podařilo přebrodit na druhou stranu. Kluci šli po vodě dolů, kde si předtím našli krásná očka a já se vydal proti proudu ke skále. Chytil jsem krásné duháky a potočák přes 40cm na sebe také nenechal dlouho čekat. Za chvilku za mnou přišli kluci a Sváša si šel vyzkoušet proudek nade mnou. První hod a stejně velký potočák jako ten můj byl na světě. Foto pro tatínka „Staříka“ a šli jsme k autu na oběd. Vyměnili jsme si informace a přejeli na jiné místo. Opět jsme si krásně zachytali. Ryb nebylo sice tolik, ale byly krásné.
V pátek jsme vyrazili na přehradu Dillon, kde byl povolen trénink přímo na závodní části jezera. Lodě tu jsou na pronájem děsně drahé a náš rozpočet nám nedovoloval si loď pronajmout na delší čas než jedno odpoledne. Od rána jsme tedy bičovali vodu ze břehu a po obědě vybraná skupinka ve složení Sváša, Tréňa a Zorro vyrazila na vodu. Ostatní jsme procházeli břehy přehrady a pokoušeli se nějaké ryby najít. Nějaké jsme ulovili, ale však jen u přítoků a bylo jich děsně málo. Kluci se vrátili s lodí do přístavu a jejich dojmy nebyly o moc odlišné od těch našich. Večer jsme něco navázali a zase zpět na Dillon, tentokrát už jen všichni ze břehu na místa kde jsme našli ryby. Zase jsme něco ulovili, ale stále dost málo. Voda průzračná a ryb tu opravdu moc není. Nebylo nám jasné, proč byla změněna závodní strana jezera do Frisca ze strany hráze Dillonu, kde se pravidelně ryby vysazují a chytá se America Cup.
V neděli poslední den před stěhováním jsme jeli opět na řeku Eagle pod i nad závodní úseky. Ryby jsme si zachytali, ale už to nebyly žádné úseky „chyť a pusť“ takže ryb bylo
podstatně méně a daleko opatrnějších. Ulovili jsme tu však na jednom místě s Vlčákem krásné ryby. Pánové, nebojte to místo jsme Vám vyznačili na mapě, ať si také užijete!
V pondělí stěhování kde nás vítali na oficiální hotelu nadšení organizátoři a vše ukazovalo na vysokou kvalitu připravenosti celé události. Zahajovací ceremoniál na vršku Vailských sjezdovek, banquet a hurá dolů lanovkou na poradu a losování. Na poradě jsem Tréňovi pomazal ruku meruňkovicí pro štěstí a šel na to! Číslo 6 a očekávání co číslo do matice nabídne za místa mohlo začít. Organizátoři nám vše krásně popsali, takže jsme byli spokojeni. Rozepsali jsme klukům jejich cedulky se skupinami, rozdělili se na oficiální trénink a šup spát.
Díky losu 6 jsme měli loď pro trénink k dispozici až odpoledne, takže dopoledne někteří kluci vázali, někteří jeli na Eagle a já vyjel se Svášou na řeku Colorado vyzkoušet rozdíl mezi privátními a veřejnými úseky řeky. Hned od začátku to byl rozdíl veliký a zachytali jsme si spousty ryb hlavně duháků. Odpoledne jsem se rozhodl jet na Colorado ještě jednou a ostatní kluci krom osádky lodi už jen vázali. Řekli jsme si s Tréňou nějaké pokyny a vyrazili. Šel jsem chytat na stejné místo a vyzkoušel vše, co bylo dohodnuto. Opět jsem si krásně zachytal a můžu říct, že tréninkové informace fungovaly.
A je to tady! První závodní den a kluci vyráží do boje! Jedu s Kubou, pro kterého je to dnes na horním Eaglu velká premiéra na Mistrovství vůbec a potajmu doufám, aby ho nervozita nesrazila. Vlčák začíná na Coloradu, Červ spodní Eagle, Sváša Dillon a konečně Zorro mstitel jede dobývat nepoznaný Sylvan lake, na kterém nebyl povolen žádný trénink. Tréňa jede s ním, aby pomohl vytvořit informace pro Vlčáka odpoledne. Přijíždíme na stanoviště rozhodčích horního Eaglu. Máme dost času a musíme čekat na rozhodčí. Hurá jsou tu! Tady na 
chvilku veškerá profesionalita opravdu perfektních organizátorů bohužel skončila. Sektorový rozhodčí si své povinnosti vyložil po svém a vše totálně podcenil, lajdák! Výsledkem byl Kubův pozdní začátek závodu o 21 minut, protože jsme nemohli s rozhodčím v křoví úsek vůbec najít a Španěl chytal pro změnu ve vynechaném úseku zcela mimo závodní trať, kam ho poslal jeho nic netušící rozhodčí. Když jsem sektorákovi jeho chybu vytýkal, dokázal vše shodit na své podřízené, ačkoli ti udělali chybu jen a jen díky jeho neplnění si svých povinností! Španěl tak opakoval závod po jediném možném rozhodnutí rozhodčí komise ve volném odpoledni ve čtvrtek. Organizátor John Night svolal poradu všech rozhodčích, kde jim pořádně vyčinil a druhý den bylo vše daleko lepší. Kuba bojoval, ale byla to „jen“ čtyřka v úseku o 3 ryby za vítězem. Ostatní kluci také bojovali, což vše stačilo na třetí místo po prvním kole v týmech.
Odpoledne nás však čekalo drama! Kuba lovil na čísle 1 spodního Eaglu a vůbec se mu nedařilo. Po dvou hodinách závodu měl pouze jednu rybu a ostatní jich měli několikrát více. Třeba Kanaďan na dvojce pod ním 5 kousků. Kubovi to ryby nedobírali a bylo vidět jak je nervózní. Najednou však chytl druhou rybu a začal bojovat jako lev! „Třes se, Kanaďane, za chvilku Tě mám!“ řekl si a za chvilku se tak stalo! Kuba mocným finišem smazal všechny nad sebou až na vítěze kola polského závodníka Barteka Zajace. No, řeknu Vám, bylo mi ty dvě hodiny na břehu dost ouvej, ale Kuba vše napravil! Vlčák to je kanón! Přijel v bojovné náladě na jezero Sylvan, dostal informace od Tréni, připravil si své zbraně a drtil vše, co mu stálo v cestě. 47 ryb, suverénní vítězství sektoru a mozoly na jeho rukou jsou tím nejlepším důkazem. Na Dillonu Zorro vsítil naši první rybu a po dvou kolech zůstáváme třetí, ale vše je velice těsné.
Ve čtvrtek je na programu pouze jedno kolo a pak krásný zážitek na pravém americkém rodeu! Tohle kolo bylo dost vyrovnané a na Sylvanu úřadoval Červ, který nestačil pouze
na irského závodníka. Zůstáváme na třetím místě a jede se na rodeo. Byli jsme z počátku trošku rozpačití, protože jsme netušili co čekat, neboť žádný z nás nikdy rodeo neviděl. Byli jsme však nad míru spokojeni a nejvíce nás všechny zaujalo opravdové rodeo malých dětí v helmách na ovcích, které děti shazovaly, co to šlo a i pošlapaly. Některé děti po pádu brečely, rodiče jim dodávali kuráže a publikum nadšeně aplaudovalo. Nevím, jestli by tohle bylo v Čechách možné, jestli by rodiče posadili své dítě na divokou ovci.
Poslední závodní den, den rozhodnutí je tu! Vše dovázáno, vše připraveno. Vlčák horní Eagle, Zorro spodní, Sváša Colorado, Kuba Sylvan a Červ Dillon. Tréňa jel se Svášou a společně vyhráli Colorado sektor se třemi rybami. Červ také válel tentokrát na Dillonu a přivezl odtud smolné třetí místo, protože od vítězství ho dělil jen rozdíl velikosti ryb polského a amerického závodníka. Jsme v týmech stále třetí, ale na prvním místě vystřídali Poláci Američany! Že by historický úspěch pro Polsko v juniorské kategorii? Co závěrečné kolo?
Poslední kolo však polským závodníkům moc nevyšlo a jejich sen o zlatu se rozplynul. My jsme v tomto kole díky parádnímu vítězství Zorra v kalném Coloradu a Sváši na Sylvanu vybojovali druhé místo a upevnili si tak třetí pozici. Američané zabrali a ukázali kdo je tady doma a dokráčeli si tak pro třetí zlato v řadě!
Velký dík patří našemu generálnímu sponzorovi firmě Hends Produsts pana Mirka Macháčka, který nás nemalou měrou podpořil na této akci. Samozřejmě velký dík také vysílající organizaci Českému Rybářskému Svazu a partnerům firmě HANÁK Competition bratří Hanáků, firmě Czech Nymphs pana Karla Křivance, firmě Monfish Romana Vlčka s Martinem Grunem a firmě Eurometal Chotěboř.
30