Celkem mi bylo líto zrušení jarního závodu v Jestřabicích. Když jsem koukal do své databáze fotek, první pocházejí z roku 2007, tak to už tam nějaký pátek jezdíme. Zažili jsme tam vše, co se jezerní muškařiny týká. Vánice, vichr, bahno, super rybařinu, i těžké chytání. Vždy to pro nás bylo téměř první jarní chytání, u nás byla většinou ještě zima a v teplém údolí kolem Jestřabic již kvetly trnky. Je to jiná krajina než u nás, vinice, kopečky, slunce, příjemní lidé. Vždycky jsme se těšili, byl to vždy krásný zájezd, celý den chytání, žádné skupiny a podobně, závod dvojic má i zvláštní atmosféru v podobě hecování s kolegou. V pátek po práci jsme volně vyrazili, skvělý pocit být na cestě a zapomenout na práci a stres, dokonce ani D1 mi nějak nevadí, protože mi vždy evokuje myšlenky na jarní a podzimní zájezdy. Sešli jsme se v pátek večer u Ivana v Ždánicích, dali pivo, připravili návazce a pokecali, ráno v šest odjezd, příjezd na parkoviště, pokecat s kámoši, lisovačka, slivovice nebo ořechovka, tlačenka, bríífink, první nához, záběr …. Vždycky se chytla nějaká obří ryba, jeseter, kapr nebo duhák.
Jarní trojboj byl vždy Polička, Jestřabice, Skalička, pak Polička ubyla kvůli zabíjení ryb, přidal se Květoňov, Říčanská muška, ale Jestřabice vždy patřily k nejlepším závodům.
Nejprve pár vzpomínek
– Nevím už, kdy to bylo, ale na první místo bylo potřeba 115 ryb (Šeďa Jája), nám 72 stačilo asi na sedmé místo
– Jednou vedle mne chytal na hrázi nějaký Slovák, nahodil deset metrů, napíchnul tripletu, zlomil SAGE, doručkoval je do podběráku, deset minut je zpracovával a vymotával, vzal druhý prut, nahodil deset metrů, napíchnul tripletu, zlomil SAGE, ….
– Taky jsem chytil pod zahrádkami jesetera za nos, chvíli si mně vodil, ale jezdil podél břehu, a když chtěl udělat otočku, tak jsem za něj vzal a Lukáš ho podebral, měl 117 cm, sice se počítal, ale byl jasně podseklý, tak jsem cenu nabídnul za největšího duháka
– Na stejném místě nějaký jiný borec v jiném závodě podsekl za hřbet jesetera, tahal ho 20 minut, chvilku smlouval, ale byli jsme tvrdí, nahodil, podseknul dalšího, zase za hřbet, zase tahal 20 minut, smlouval, zase jsme se nedali, a byl konec kola ….
– Jednou Poličáci přijeli těsně před začátkem, jelikož jim Policie přeměřila rychlost v nějaké obci a chvíli trvalo oficiální uznání rychlostního rekordu včetně zaplacení příslušného poplatku, zbylo na ně poslední místo hned vedle nás a hejno ryb se vždycky zastavilo u nich a my na něj nedohodili a nakonec byli na bedně
– Jednou jsem naproti chatě celkem chytal ryby na pomalinku tažené na bobiny na íčku a vedle chytal Jirka Daněk a povídá „chytáš na pakouše“ a já „jasně“ a za chvíli povídám, „jen mají takový ocásek a očička“ …
– Loni po prvním kole s Michalem přijdeme na oběd a zjišťujeme stav, a Škodováci mají taky 30 ks, tak říkám, „my máme cepa 59“, „hm, slušný, my 67“ ….
Nikdy to nebylo lehké a také proto jsme se možná nikdy nedostali na bednu, i když ambice jsme pokaždé měli. I tady záleželo na losu, ale zejména v jarním termínu to byl vždy kvalitní závod. Podle mne je škoda končit v době, kdy jsme se přenesli přes nejrůznější kotrmelce.
– Podzimní závody se několikrát nevydařily kvůli klimatickým podmínkám, možná to trochu udělalo stín i na ty jarní, to je škoda.
– Také kvalita násady už není to, co bývala, díky obrovskému zájmu je duháků na trhu málo a producenti dělají různé brojlery, ryby se vozí napříč Evropou, pak tolik neberou, vím, o čem mluvím, na Květoňově osobně ryby vysadím a roznesu před závody a stejně to nebere, někdy jo, někdy ne.
– Absolutním fenoménem bylo hejno sivenů motajících se kolem chaty před dvěma léty, kdo to mohl tušit, kaňkou byla pak „mediální smršť“, vyústilo to v anulování závodu, což bylo trapné, protože už jsme zažili mnohem horší závody a nic se neanulovalo, problémy se mají řešit na místě. Každopádně to nepřispělo k dobré náladě závodníků ani pořadatelů.
– 
Také jsme zažili počítání a nepočítání soutěže jednotlivců podle počtu přihlášených dvojic, požadovaný počet dvojic na maximální body byl ale od letoška snížen, aby nepanovala nejistota ještě dva dny před závody nebo ráno, že někdo nedorazí.
– Vždycky byly kecy a spory kolem měření navzájem, velká část dvojic si nakonec úlovky psala sama, loňský systém s rozhodčími a s počítáním už byl téměř dokonalý a nebyly žádné problémy.
To vše jsme vyřešili a vyladili a jarní závod 2014 na Jestřabicích byl super, určitě nejlepší za poslední roky, možná za celou sezonu, a teď je konec? To je škoda, to byla příležitost toho využít a třeba zdražit, když je něco dobré, tak to nemůže být levné, to si bohužel myslí jen řada funkcionářů a členů ČRS. I když chápu ekonomické důvody, věřím, že se najde způsob, jak závod znovu oživit, díra v kalendáři mne opravu mrzela. Ale především my závodníci si musíme říct, co chceme. Co nejvíce co nejlevnějších závodů v honbě za co největším počtem bodů, nebo kvalitní závody, ale za vyšší cenu? Já jsem pro druhou možnost a nemusím závodů objíždět tolik. 
50