MUŠKAŘSKÉ LEGENDY – PŘEDMLUVA
Letos na jaře jsme pořádali po osmnácti letech v ČR opět Mistrovství světa v muškaření. Při vymýšlení programu pro zahajovací ceremoniál jsem dostal nápad pozvat vítězné družstvo ČR, které šampionát vyhrálo před osmnácti lety. Někteří členové tohoto vítězného týmu se však již závodního koloběhu neúčastní řadu let a někteří závodníci o nich vědí již jen z vyprávění. Bylo moc fajn, vidět je zase spolu pohromadě. Rok 1996, kdy bylo historicky první MS u nás, pro mě byl rokem začátků a jejich fotografie z rybářství jsem si vystřihoval a lepil do speciálního sešitu. Tenkrát pro mě byli velkými vzory a napodoboval jsem jejich „bobeše“ vyfocené v rybářství. Kupoval jsem ve Strakonicích materiály a vozil je k nám na Doubravku, kde jsme našim rybám ukazovali, na co chytají reprezentanti.
Nejsou to však jen členové tohoto družstva, kteří napomohli rozmachu a velkému boomu závodního muškaření u nás a stali se tak legendami našeho sportu. Každá legenda je opředená různými historkami a je dost možné, že řada z Vás je ani nezná anebo jste je slyšeli jen z doslechu.
Seriál muškařské legendy tomu bude věnován.
Každý díl bude o jedné legendě z mého pohledu, ale také z pohledu jejich blízkých.
1. díl – Pavel Macháň
Pavel Macháň muškařský závodník tělem i duší! Pro jeho styl lovu na bloby z lodě byl Angličany přezdíván „Fishing machine“! Muškař z Náchoda, který ohromil svět svým atletickým pojetím závodění.
Pavlovi největší úspěchy:Mistr světa v družstvech v letech 1996 ČR, 1998 Polsko, 2006 Portugalsko, 2008 Nový Zéland. Mistr Evropy v jednotlivcích a družstvech v roce 2000 ČR. 2. místo v družstvech na MS v roce 2004 Slovensko. 3. místo v družstvech na MS v roce 2001 Švédsko a 2005 také Švédsko. 5. místo v jednotlivcích na MS 2004 Slovensko a 2005 Švédsko. 9. místo v jednotlivcích na MS 2006 Portugalsko.
Když se mě někdo zeptá na Pavla Macháně, první co mě napadne je „Streptocock“! Ne nebojte se, nejde o bakterii, ale přesně takto se jmenují Pavlovi nejslavnější mušky „bobši“. Po otevření jeho krabičky s muškami jste byli vždy oslněni od všech barev, které na vás vysvitly. Používal kombinace ostrých barev, které si kdokoliv z nás nedovedl ani představit. Jsem z Východních Čech a Pavel byl mým soupeřem na krajských přeborech. Když jsem začínal závodit, hleděl jsem na něj jako na obrázek a hltal vše, co jsem u něj ve vodě viděl. Pavel byl tehdy pro většinu z nás nedostižným soupeřem. Malá robustní postava v neoprenu, z brodícími botami od Vietnamců a svítivě zelenými tkaničkami, aby ryby věděli, kdo právě přišel k vodě. Během jakéhokoliv závodu, na kterém jsem byl jako sektorový či hlavní rozhodčí, jsem procházel kolem vody a všichni závodníci se snažili chytat tak, aby nebyli zabrození moc hluboko a lépe se jim chytalo. Jen Pavel byl vyjímkou. Většinou jste ho mohli vidět zabrozeného uprostřed řeky po hrudník a někdy až po krk. Východočeský krajský přebor velice často vyhrával. Sháněl jsem poháry pro tyto akce a s Pavlem jsem konzultoval, jaký mám koupit tentokrát, aby se mu hodil na poličku. Vždycky nám říkal: „Kluci moje vítězství jsou i vaše, protože kdybych vás nemohl porážet nemohl bych vítězit!“ Dneska už u nikoho není vidět lov na tři suché mušky najednou, ale Pavel v tom byl mistr a tvrdil, že je třeba přehradit tok a udělat umělé rojení. Při přípravě na závod byl schopen navázat stovky mušek v různých zátěžích a velikostech. Jeho styl závodění to vyžadoval, protože on jako obrovský perfekcionalista nebyl schopen znovu chytat na mušku, kterou zavadil o kámen, aniž by ji buď vyměnil, nebo alespoň přebrousil. Na každý závod měl připraveno mnoho náhradních návazců na špulkách, aby neztrácel čas. Pokud jste se ho zeptali, „Pavle kolik tu chytíš ryb?“ většinou odpověděl: „Všechny!“ Na závody jezdil obvykle sám, protože podle něj měl auto jen pro jednoho. Při pohledu dovnitř jste hned zjistili proč.
V roce 2008 ukončil z ničeho nic nejen svoji závodní kariéru, ale i muškařskou! Prý potřebuje na tři roky pauzu, aby vyzkoušel ostatní techniky rybolovu. Během té pauzy, on to klidně potvrdí, mu alespoň dvakrát za rok volám, abych zjistil, jestli už se náhodou nechce zase vrátit. Ta pauza třech let se trošku protáhla, protože ještě nevyzkoušel prý všechno. Blýská se však na lepší časy, protože když jsem ho v pondělí žádal o svolení napsat o něm článek, odpověděl mi na otázku: „Jak se máš Pavle?“ nejvíc potěšující odpovědí, kterou jsem kdy od něj mohl dostat: „Příští rok si beru pstruhovou povolenku a začínám znovu muškařit!“ Tak snad konečně!
Oslovil jsem Pavlovo několik kamarádů a všem jim položil stejnou otázku: Co si první vybavíte, když se řekne jméno Pavel Macháň? Požádal jsem je o nějaký příběh, který s ním zažili.
Tomáš Staýchfojtů – Položil jsem mu první otázku a on se začal hlasitě smát! „Co mě první napadne chceš vědět?“ Odpověděl Tomáš se smíchem. „ To je jednoduché, malá zavalitá postava z botami od Vietnamců a křiklavě zelenými tkaničkami, aby ryby věděli, kdo přišel! Výborný rybář a nejlepší parťák, co jsem kdy měl! Chytal nejvíc na Rudořitky, Oranžtagy a Březnovky, jo a ten jeho Streptocock je prachsprostý sakra barevný blešivec, ale fungoval jak blázen! Dva dny před důležitým závodem přestal mluvit a ani pivo si nedal. Tím se trestal a dělal si očistu, jak říkal. Koukal dlouho do svých krabiček plných barev a furt něco mumlal. Zaříkával je a motivoval, aby lépe chytaly. On, si představ, na MS vázal hlavně v noci a ráno jsem ho u svěráčku střídal já. Pořád jsem po něm chtěl ty jeho Rudořitky a jednou, před MS na Novém Zélandu, jsem ráno přišel ke svěráčku, tam ležela cedulka s nápisem: „Dvě Rudořitky pro Tomíčka, naposledy!“ A bylo to fakt naposledy, protože pak skončil! On prostě vždycky drží slovo!”
Karel Křivanec – Pavel Macháň nebyl jen výborný říční muškař a jeden z čelních představitelů generace české nymfy, měl výborné výsledky i v lodních závodech na anglických jezerech, kde mu přezdívali „Fishing Maschine“. Já jsem s ním měl nezapomenutelný zážitek z 
tréninku před Anglickým finále H & B na nádrži Bewl Water, kde jsme tehdy zcela nečekaně a slavně zvítězili.
Po půl osmé večer jsme odrazili s Pavlem od mola a zajeli k bójkám ve středu hlavní nádrže před hrází. Zapadající slunce ještě chvíli ozařovalo oblohu a pak najednou přišly mraky a dost se setmělo. Při prvním driftu měl Pavel dva záběry, z nichž jeden proměnil v úlovek. Jeho ryba však nasála hloubovou Silver Booby tak hluboko, že ji musel zabít. Při druhém driftu se situace opakovala, ovšem s tím rozdílem, že tentokrát měl Pavlův duhák více štěstí a mohli jsme ho pustit. Já měl jen jedno zaťukání.
Další drift jsme pustili mimo ryby a sílící vítr nás zahnal až skoro k hrázi, kde byla hloubka 25 m. Házeli jsme a stahovali rychle potápivé šňůry HiD 8 a snažili se chytit duháky, kteří se drželi v hloubce okolo 7 m ve vrstvě studené vody bohaté na kyslík. Najednou jsem za námi uslyšel takový hluk, jakoby přes jezero pádily kamióny. Otočil jsem se a necelých 500 metrů za lodí se hnala tmavá hradba mraků. V tu chvíli mě zachvátila panika, že to špatně dopadne. Začal jsem co nejrychleji stahovat šňůru a oblékat se do nepromokavých kalhot a bundy. Pavel to už nestihl a vtom do nás narazil silný vítr s deštěm. Nemohl totiž nastartovat rychle motor a když se mu to povedlo, byl už řádně mokrý. Loď těžce vyrazila proti vlnám a vtom sebou škubla a já už se viděl jak jdeme ke dnu. Zapomněli jsme v tom zmatku vytáhnout padák a dvě lana se urvala.
Běsnění živlů netrvalo ani tři minuty, během nichž jsme se báli toho, co se stane. Jak bouře začala, tak byla náhle pryč. Jeli jsme ještě chvíli proti vlnám a znovu zatočili u bójek a vyhodili narychlo opravený padák. Moje šňůra doplula v hloubi až skoro pod loď a špička prutu se mi náhle ohnula. Když jsem zasekl, ucítil jsem jen slabý odpor stoupající ryby. Kilový duhák nasál bílo-oranžovou booby tak hluboko, že neměl šanci toto zranění přežít. Když jsem ho chtěl uložit do síťky na boku lodi, byla černá síťka pryč i s Pavlovým úlovkem. A tak to byla naše jediná ztráta při tomto šíleném zážitku.
Petr Huček – První, co mě napadne, když se řekne Pavel Macháň, kamarád! Měl sem možnost s ním chodit na ryby a vždycky jsme spolu soutěžili na sety do deseti. Nechal mi vždy vybrat stranu řeky. Jedna ryba byla za bod a on furt vyhrával, tak jsem se ho snažil trochu šulit. Chytali se na Metuji nejvíc lipani, a když jsem chytil potočáka, volal jsem, že je za dva body. On nadával , že to se neřeklo, ale gentlemansky souhlasil. Pak nahodil a chytil dubletu potočáků a set skončil a já prohrál. Pavel pracoval v továrně firmy Bartoň v údržbě na směny. Při odpolední směně pořád vázal mušky. Okno do údržby bylo pět metrů od Metuje plné lipanů. Navázal mušku vyskočil z okna vyzkoušel a šel vázat dál. Chodil na ryby před prací, těsně po práci a ještě někdy večer. Když ukončil muškařskou kariéru, museli jsme hledat parťáka do týmu na Koubův memoriál. Za dva roky jsme, ale náhle třetího do týmu neměli a přesvědčili jsme ho, ať chytá s námi zase. Začalo první kolo, chytali jsme po vodě. Já na nymfu a on strýmra. On poprvé nahodil a hned táhnul duháka. Začal zdolávat a přivěsil se mu tam další a když měl obě ryby u sebe před podběrákem přivěsil se mu tam třetí. Všechny je zdolal a řekl: „ Hezky si mě přivítala Vltavo!“ Mezitím co je zdolával jsem já chytil dvě ryby také a družstvo nad námi bylo v šoku!
Jiří Šulc – Pavel Macháň jako muškařský fenomén své doby je pro mne synonymem pracovitosti, houževnatosti až zarputilosti. Vždy jsem jen kroutil hlavou nad tím, co je všechno schopen obětovat pro svůj sport, špičkovou výkonnost a reprezentaci. Pavel, díky svému zaujetí až vášni a svým mimořádným schopnostem byl ve svých nejlepších závodnických letech obrovským příkladem a celebritou pro všechny začínající, ale i pokročilé muškaře nejenom v naší vlasti. Troufám si říci, že svým přístupem a příkladem získal k závodní muškařině, aniž by to tušil, mnoho ochotných následovníků a nadšenců, byť až na pár vyjímek, nedosáhli nikdy jeho špičkové úrovně.
Pavel měl obrovské rybářské srdce a mimořádné charisma, které v každém strhávalo a probouzelo touhu jít zase co nejdříve na ryby a pokusit se věci dělat tak jako on.
Jeho legendární příspěvky a glosy na velmi populárních Muškařských klubech pořádaných Bohoušem Šumským v Pardubicích mám dodnes v živé paměti. Nesmazatelně se zapsal do “dějin” našeho jezerního muškaření svým neopakovatelným způsobem “odlovu” čerstvě nasazených duháků jeho milovanými bloby a bobinami. Rovněž jeho technika a přístup v chytání např. cejnů, plotic a duháků na drobné nymfičky na milované Skaličce poutala zaslouženou pozornost všech.
Jeho srdečními tekoucími vodami byly ve východních Čechách Olešenka, Metuje, Úpa a Divoká Orlice a v rámci naší republiky pak Horní Vltava a Vltava nad pod Lipnem, které zažil ještě plné ryb, kde mohl rozvinout naplno své schopnosti. Nezřídka, když měl dovolenou, byl na rybách za každého počasí i třikrát za den a vždy říkal, že muškařovi nesmějí vyschnout jeho boty, protože pak je něco špatně! Pavel byl i velkým inovátorem říčního muškaření.
Jeho vzor blešivce “streptocock” a jeho barevné modifikace, byl doslova revoluční a stal se rychlostí světla legendárním! Jeho účinnost byla pro všechny překvapující až ohromující a pamatuji si i na vyprávění Milana Januse, který od Pavla dostal na vyzkoušení několik jeho vzorů a byl jejich účinností přímo oslněn. Zvláště z jeho pohledu jako duchovního otce přírodních blešivcových vzorů to musel být pořádný šok, protože se v přírodě žádní takoví jedinci nejenom nevyskytovali, ale všichni se domnívali, že ryby budou před nimi prchat, ale opak byl pravdou. Pavel měl na svých krabičkách příznačně napsáno ” používat ochranné brýle”!!
Čím byl Pavel ještě mimořádným? Bez diskuze se nesmazatelně zapsal svým mimořádným uměním říčního strýmrování. Svoji generaci protivníků jak na nominačních závodech, ligových kláních a pohárových závodech doslova “drtil” svým strýmrovacím uměním. Tehdejší reprezentační trenér Ing. Jiří Klíma byl přesvědčen, že v tomto ohledu nemá u nás konkurenci!
Osobně jsem rád, že jsem se mohl s Pavlem vydat na několik málo našich “rybářských výprav” a mám v krabičce uchované jeho “klenoty”, které nasazuji, když ostatní vzory selhávají.
Pavel pro mne je a bude člověkem a špičkovým sportovcem, na kterého se nedá zapomenout.
Milan Šenkýř – Pavel Macháň? Veliký kamarád a neskutečný rybář! Chytali jsme spolu dvojici na Hends Cupu a nádherně jsme se doplňovali. Každý jsme si začali chytat to svoje a pak, když to někomu šlo víc, dokázal se ten druhý výborně přizpůsobit. Byla to nádhera s ním chytat a ještě větší nádhera byla vyhrát Hends Cup! Během závodu skoro nemluvil byl tichý soustředěný a přece jsme se vždy domluvili. Ty jeho plný VHS krabice plný „bobšů streptokoků“ nebo celá VHS krabice naplněná jen bloby! Blázen fakt, ale hodně dobrej!
208