Na letošní Mistrovství světa juniorů do Polska jsme vyrazili jako vždy s týdenním předstihem, abychom stihli naladit vše potřebné v tréninku na zdejších řekách Ciarny Dunajec, Bialy Dunajec, Bialka a Dunajec úsek „chyť a pusť“ pod přehradou. Složení týmu se oproti loňskému roku změnilo jen na jednom postě. Nováčkem týmu a také nováčkem na mezinárodní scéně se stal Vojta Vondruška. Ostatní členové týmu, Eliška Marková, Lukáš Starýchfojtů, Filip Svašek, Libor Marienka a Martin Vlk, se již MSJ účastnili v loňském roce. Trenérem týmu je Martin Grun a manažerem Jirka Pejchar.
Pro neoficiální trénink byla pro nás domovem obec Debno nedaleko vtoku řeky Bialky do přehrady. Debno leží v samém středu regionu a tak jsme měli vše pěkně po ruce. První trénink byl na řece Bialce, která byla dost zvedlá po nedávných povodních, ale nějaké ryby se nám podařilo ulovit. Používali jsme zátěžové nymfy vázané s tungsten bodies od firmy HENDS Products. Tyto tělíčkové zátěže jsme pak ještě doplňovali hlavičkovým tungstenem a jedině tak jsme se mohli dostat ke dnu. Postupem týdne však Bialka klesala a klesala, takže bylo později možné zátěž na některých místech ubrat, aby se úlovek dostavil. Všude na těchto horských závodních řekách byl dost ostrý proud. V ČR je potřeba daleko menších zátěží než do stejně hlubokých míst v Polsku na závodních řekách MSJ. Kameny na dně řek byly dost ostré a tak jsme měli docela dost velkou spotřebu mušek, protože všechny tungsteny se obrušovaly jako na smirkovém papíře. Další dny jsme trénovali na Bialem Dunajci kde byl hlavní lovenou rybou pstruh potoční. Hned první trénink jsme ulovili pěkné kousky přes 40 cm. (viz foto pstruh Vojty Vondrušky). Všechny řeky byly po povodních na vyšších stavech. Bialka postupně klesla, Bialý Dunajec ze začátku vypadal, že vyklesá, ale pak několikrát zapršelo v Zakopaném a bylo to s ním jako na houpačce i během závodu. Ciarny Dunajec byl při naší první návštěvě docela dost zakalený, ale nějaké ryby jsme chytili. Další dny však opět zase vystoupal a zase zakalil do nechytatelna. Stále jsme hlídali stav vody pod předhradou na velkém Dunajci. Přehrada vypouštěla přes 100 kubíků za vteřinu a to bylo opravdu nechytatelné. Pro závod pořadatelé slíbili stav vody 25 až 30 kubíků, ale ani pro oficiální trénink nebyl tento průtok nastaven. Jeden den vypouštěli jen 70 a tak jsme vyrazili. Něco jsme pochytali, ale voda byla stále dost kalná a vysoká.
V neděli 27. července jsme se přestěhovali na oficiální hotel Natanael. Po oficiálním zahájení Nowem Saczu, kde jsme vyslechli v Polsku tradiční nekonečné proslovy, jsme se přesunuli do místní restaurace na banquet, kde nás čekala první dávka vepřového. Později jsme zjistili, že sponzorem MSJ je jakési BIO řeznictví a tak nás krmili vepřovým třikrát denně celý šampionát bez vyjímky! Večer porada s losováním, kde nám hlavní organizátor představil nový způsob lovu na řece s více rameny toku, kterou byla Bialka. Závodník lovící v prvním kole měl určit, které z ramen je hlavní proud. Na jakoukoliv stranu hlavního proudu si pak postavit rozhodčího, který už na té straně samozřejmě musí zůstat celý závod. Háček byl v tom, že všechna ramena řeky, která byla od rozhodčího na druhé straně určeného hlavního proudu se nesměla chytat. Po dlouhé diskusi kdy všichni kapitáni byli proti tomuto systému, konečně hlavní organizátor pochopil, že tudy cesta nevede a zeptal se nás, jestli tedy chceme svobodu lovu! Všichni jednohlasně odpověděli, že ano a on byl viditelně zklamán. V posledních třech letech, od MSJ v Itálii, kdy už nevede Francii pan Astier jsou všichni kapitáni jedna parta a letos to bylo obzvlášť super. Po poradě kapitánů následovala porada, naše týmová, kde jsme vypsali vše potřebné, rozdělili si úkoly a zopakovali taktiky pro dané lokality. Dostal jsem na starost řeku Bialku. Tréňa měl na starosti oba sektory na velkém Dunajci. Opět přijel náš „fanclub“, který rozložil auto tábor na hotelovém parkovišti. Hned jsme je využili a Radka Svaška udělali styčným důstojníkem Bialého Dunajce a Michala Krebse důstojníkem pro Ciarny Dunajec.
Jako první jel na Bialku Martin Vlk. V autobuse mu sektorový rozhodčí sdělil z obálky FIPS-Mouche, že bude lovit na místě 1. Místo bylo nádherné a dost dlouhé na to, aby tu mohl 
Martin uspět. První hodnotitelnou rybu zapsal Martin až po ulovení 10 malých těšně pod míru. Po této první zapsané rybě se dostal do pohody a začal přidávat další. Chytil tu celkem 8 hodnotitelných ryb a byla z toho dvojka v sektoru, když jej tu porazil jen Američan se 13 úlovky. Během tréninku jsme zjistili, že ryby jsou nejvíce v proudech s rýhami a samozřejmě v různých „vracákách“. V tažných plynulých proudech, kde by v ČR stály ryby normálně, nebyla tu na Bialce ani rybka. Tato místa hodně lákala, ale nikdo z nás tu stejně nebyl úspěšný. Jako druhý jel na Bialku Libor Marienka. Los mu přidělil místo 4, kde před ním chytal ráno domácí závodník, který chytil jen 3 ryby a byl poslední v sektoru. Při příjezdu na místo mi bylo hned vše jasné, že toto bude dost obtížný flek, protože byl plný tažných proudů, jak jsem popsal. Libor tu prochytal úplně vše co se dalo, ale ryby lovil jen mimo hlavní proud v různých kapsách po kraji. Svoji první rybu zapsal až po ulovení 16ti malých. Celkem tu chytil 4 potočáky a to stačilo jen na umístění 7. Jako třetí v pořadí jela druhý den na Bialku Eliška. Los ji přidělil úsek číslo 3, kde před ní v prvním kole vyhrál sektor Američan se 13 rybami, pak tu byl Polák šestý s 5 rybami. Na první pohled místo vypadalo nádherně a Eliška to hned v prvních minutách potvrdila. Hned jako první rybu na prutě zapsala potočáka 28,5 cm! Během prvních 20 minut jich ulovila 6 a to byla naprostá paráda. Nechytala skoro žádné malé ryby. Martin a Libor si předtím na svoji první hodnotitelnou rybu museli pěkně dlouho počkat! Po půl hodině závodu jsem odešel sledovat amerického závodníka, který chytal nad Eliškou na dvojce. Měl 4 ryby a tak jsem měl radost, že Eliška vyhrává. Během mé návštěvy tohoto závodníka se však úplně rozsvítilo a bylo totálně jasno bez mráčku. Ryby přestaly úplně brát a Eliška a ani Američan už do konce závodu rybu nechytili. Americká taktika mi dle mého pozorování přišla na Bialce stejná jako ta naše. Eliška skončila v sektoru čtvrtá a Američan pátý. Jako čtvrtý jel na Bialku Filip Svašek. Los mu přidělil číslo 7, kde před ním nejdříve Španěl skončil třetí se sedmi rybami, pak Jihoafričan čtvrtý se šesti a naposled Slovák šestý se dvěma rybami. S Filipem jsme stanovili taktiku, dle předchozích zkušeností a závod začal. Filip opět lovil samé malé a dlouho si také počkal na hodnotitelnou rybu. Počasí bylo takové krásně „rybí“ s mírnými přeháňkami po celou dobu závodu. Filip bojoval jako lev a prochytával každý kousek řeky, až teda na ty dva metry, viď Filipe!? 😀 Byla z toho krásná dvojka z osmi rybami. Jako poslední šel na Bialku Lukáš Starýchfojtů a přál jsem mu, ať získá dobré místo jako je třeba úsek 9. Nakonec mu byl přidělen úsek 6, kde nejdříve Francouz skončil šestý s pěti rybami, indiv. závodník poslední s jednou rybou, domácí Polák tu vyhrál s osmi a ve čtvrtém kole tu byl osmý Slovák s jednou rybou. Místo vypadalo slušně. Lukáš zahájil závod od poloviny úseku, na takovém zlomu, proti proudu. Opět chytal velké množství malých ryb. Teprve až se přihnal mrak a udělal trochu stínu Lukáš chytil dva hodnotitelné pstruhy během pár minut. Pak se rychle přihnala bouřka, která byla sice těšně vedle na sousedním kopci, ale déšť ryby úplně zarazil. Půlhodiny před koncem přestalo pršet a Lukášovi se podařilo ulovit ještě 4 ryby na suchou. Celkem jich chytl tedy 6 a byla z toho 4 v sektoru.
Šampionát byl boj nahoru a dolů výsledkovými listinami. Po druhém kole, které se nám vůbec nepovedlo, jsme vypadli z medailových pozic. Ve třetím kole jsme se dostali na třetí místo za domácí Polsko. Ve čtvrtém kole jsme stáhli náskok domácích na rozdíl 12 umístění a do pátého kola šli s odhodláním pokusit se náskok smazat. Poláci však poslední kolo vyhráli a podařilo se jim náskok ještě navýšit. Konečné pořadí 1. USA, 2. Domácí Polsko a 3. naše reprezentace. Nezískali jsme kov nejcenější , ale když to cinká, je to vždy úspěch! Naši závodníci a závodnice do toho dali všechno a touto cestou bych jim chtěl poděkovat za bojovnost a super partu, kterou měli.
DĚKUJEME VŠEM SPONZORŮM, KTEŘÍ NÁS PODPOŘILI A NÁŠ ÚSPĚCH JE TAK I JEJICH ÚSPĚCHEM!
– firmě HANÁK, www.hanak.eu, za cestovní tašky Airflo a výborné HANÁK-Competition nymfovací šnůry
– firmě Czech-Nymphs za finanční podporu na oficiální reprezentační oblečení (viz foto)
– firmě HENDS Products, www.hendsproducts, za tungsteny , tungsten bodies a háčky
– firmě Monfish za zapůjčení auta a materiály
– firmě Tommi-Fly za super sady vázacích nití různých odstínů a hlavně barev s kovovým leskem
V příštím roce koná šampionát v Americe v obci Vail. Pojedeme tam opět bojovat o cíle nejvyšší a doufáme, že i sponzoři nám zůstanou věrní.
Po letošním MSJ v Polsku končí u juniorské reprezentace a juniorské kategorii tři závodníci Vojta Vondruška, Eliška Marková a Lukáš Starýchfojtů ,který byl oporou reprezentace od roku 2009, kdy ve svých 14 letech obsadil v ČR v Chotěboři 6. místo! Přeji jim všem hodně úspěchů v seniorské kategorii!
54