Všichni čekají na slova mistra. On určitě zase něco napíše, v mezidobí nabízím svůj pohled. Byl jsem na třetím MS.
A zase v jiné roli. Poprvé v Itálii jako supervizor. Podruhé – ve Slovinsku – jsem si díky Mácovi, resp. jeho dištancu, užíval role zlatého manažera. A nyní jsem se dostal do role pořadatele. No, pořadatele. Spíš jsem se staral o facebook (přes půl roku), komunikoval jsem se lidmi z Ludvík Production, fotil a natáčel jak během tréninků, tak během závodů. A taky podporoval naše kluky. 😉
Ještě před oficiální částí jsem prováděl dva týmy. Ani jeden není z absolutní světové špičky, takže nemohli ohrozit naše. Ale přece jenom to nebyla úplně klidná role. Co kdyby Kanaďan nebo Velšan “ukradl” našemu závodníkovi umístění a tím náš tým připravil o medaili? Naštěstí se to nestalo. Ale myšlenky na to jsem měl. To jako né že né. Určitě se tady o tom průvodcování ještě strhne debata. Ale vzhledem k tomu, že další MS u nás bude zhruba za 15 let, tak asi bude trochu bezpředmětná.
Do Rožmberku jsem dorazil 16. května. Vzal jsem to přes Římov, kde jsem se zastavil v hospodě. S Davidem Říhou a Mílou Hosenseidlem jsem dal pivko (nealko), domluvil se na sobotní lov na Květáku a pokračoval jsem na “Zámek”. Vyfasoval jsem nejhezčí pokoj s výhledem na dvě strany. Do údolí i na hrad. Prostě nádhera.
Výhled na dvě strany
Rychle do Kaple, kde probíhal zahajovací večírek přípravného kempu. Byl jsem přivítán hurónským řevem. Bylo mně jasné, že do tohoto vlaku už nenaskočím. Nicméně 5 panáků přede mnou se to snažilo zvrátit. Nová obsluha v Kapli je trochu rozporuplná, tak jsme zavírali záhy. Mně to vyhovovalo, protože ráno jsem byl domluvený s Mildou.
Ráno pršelo. Moc. Kdybych nebyl domluvený, tak se na to vybodnu. To stejné mně řekl Milda, když jsme se potkali na Květáku. Ale nakonec to byla zábava. Něco jsme pochytali, nebyl to už takový masakr, jak hned po Májovém poháru. Chytali jsme z loďky. Hledali ryby. Se střídavým úspěchem. Pak šel Milda na střídačku a na lodi jsem měl Davida Říhu. Další pohodový kousek z jižních Čech. A protože je to i fanoušek hokeje, tak jsme to zabalili brzo jeli se dívat na zápas.
S Mildou na Květáku
Večer proběhla neoficiální open party. Vydařila se. Počasí sice méně, tak jsme museli být zalezlí v altánku, ale to nám náladu nezkazilo. Mácův tatarák byl skvělý, Fojta griloval o 106. Fojta byl zašitej bokem, protože nechce moc konverzovat v cizí mluvě. Ale pár piv, či zelených jej vždy spolehlivě rozmluví.
Altánek se postupně plnil. Nakonec tam bylo docela plno – od legendární Misako, přes Australany, Chilany, Novozélanďany, samozřejmě náš tým, různí průvodci a taky velký Franta.
Končilo se pozdě. Já se zdejchnul nějak rozumně, potřeboval jsem si vytáhnout čočky… 😉
Neoficiální Open Party
Franta a Misako
Open party v plném proudu
V neděli jsem si ještě jel zachytat – chytání neskutečný. Bylo jasný, že během závodu to bude masakr. Ve smyslu počtu ryb na kolo a závodníka. Což se potvrdilo. Pokud si dobře pamatuji, tak průměr na závodníka bylo 74 ryb (včetně jezer) a to je téměř 15 ryb na kolo a závodníka. Neskutečná čísla.
Navečer jsem již čekal svou první skupinu – tým Kanady. Sympaťáci. Už je měl v parádě Martin Drož na své guidovací tour. Šikovní, věděli co a jak, mušky nádherný. Co mě překvapilo, jak se dělili o mušky. Každý vyskládal 5 kopiček svých mušek pro ostatní. Takže ve finále měli všichni solidně navázáno. Dlužno podotknout, že mušky mají stejný. V době internetu se tyto informace neuchrání. Dobrá zpráva ale je, že v muškách to opravdu není.
Kanadské rozdělování mušek
Kanadu jsem prováděl 4 dny. Tři jsme chytali všude možně. Indián Jeremiah byl už loni na Masterclass a myslím, že si hodně sliboval. Ivo je zkušený závodník, stejně tak Joh Nishi, který už byl na nejednom MS. Clint je průvodce v Britské Kolumbii. Když mně ukazoval, co chytá, tajil se mně dech. Nádhera. A taky mě informoval, že grizzly je v pohodě, ale že na blackbear si mám dávat bacha. A nejhorší že jsou pumy… Další z party byl Sorin. Ten už na MS byl, ale v dresu Rumunska. A poslední byl Robbie Bell. Angličan, který kluky ladil na jezera.
Celkově byla tato parta bezproblémová, chápající. Užil jsem si s nimi opravdu hodně legrace. Poslední den jsme jeli na raft. Je to takové zpestření a hlavně jsem jim chtěl ukázat závodní sektory. A taky jsem je musel pozvat na “veverčí dech”…
Kanada
Indián se nezapře – Jeremiah – perfect catch
Po 4 dnech jsme se rozloučili. Měl jsem domluvenou další skupinu – Wales. To byla ovšem jiná kávička. Samotné shledání bylo na hraně. Loni v listopadu jsem s Andrewem (ano, pan Kláda) a Jeremym po mailu bookoval ubytování v oficiálním hotelu. Byli jsme domluveni, že se sejdeme 23. 5. Od té doby žádný mail, telefon, prostě žádná komunikace. Si říkám, jestli tam vůbec 23. května ráno budou. A oni jo. Připravení, nachystaní. Docela překvápko.
S klukama s Walesu jsem se rychle seznámil. Vyřídili jsme povolenky a hned jsme razili na oběd do Rožmberku na tréninkový úsek. Přiznám se, že jsem měl docela problém chlapům rozumět. Jejich hlahol byl víceméně pro mě záplava nesrozumitelných slov, z níž se sem tam jako záchytný bod vynořilo fuck nebo fucking.
Postupně jsem víc rozuměl a klukům začal láskyplně říkat “fucking bastards”. Myslím, že jsem se díky nim naučil docela obstojně v angličtině nadávat.
Co se týká jejich chytání – nebyli vůbec špatní. Dokonce po 4. kole figurovali v top ten. Nakonec spadli na 14. místo, ale i tak solidní výkon. Jezera jim šli, horší to bylo na řekách.
Co jim teda šlo ale skvěle, tak to byl hospodský sektor. Jednoho z Velšanů Jona (Jonathana) vystihuje jedna historka. Před našima klukama jsem o něm mluvil jako o Johnovi. Po pár dnech mně Tonda říká: “To jsi měl říct hned, že to je Jonathan. Toho si pamatuji z jednoho mistrovství, kde dal na dvakrát půlčák…” Tak jsem se na to zeptal Jona. A říkám mu: “Tonda si Tě pamatuje, jak si někde naklopil půllitru na dvakrát. Kde to bylo?” A Jon se zamyslel a odvětil: “Ty jo, to mohlo být úplně kdekoli…”
Jo a taky Velšani když ochutnali “veverčí dech” řekli: “Dobrý, ještě jednou!”
Wales – fucking bastards na Veverkách
A to už jsme se přestěhovali do oficiálního hotelu. Mumraj veliký. Setkání s přáteli, poplácávání, objímání. Je teda trochu tragikomické, že se se spoustou lidí nedomluvíte, i když se obě strany snaží, seč mohou. A proto apeluji hlavně na mladší generaci – učte se jazyky. Aspoň angličtinu. Jsme dobří muškaři, lidi se s vámi budou chtít bavit. A usnadní vám to život samozřejmě nejen v našem oboru. Tak, učitel ve mně ukojen, můžeme pokračovat.
Začátek oficiální části byl bez problémů. Ubytování, registrace. Odpoledne oficiální zahájení. Krátký parade marš a potom koncert skupiny Citron. Byl jsem trochu skeptický, co se týkalo koncertu pro bandu chlapů. Moje obavy byly brzy rozptýleny v davu hrozících fanoušků. Na závěr zahájení byli ještě pozváni na pódium mistři světa z roku 1996. Hezké gesto. Užili si potlesk a stejně tak okružní jízdu “parníkem” spolu s ostatními účastníky MS. Trochu nám tu jízdu zkazilo počasí, ale to už Milan nebyl schopen zařídit. Vše ostatní ano.
Jarda Bartoň v akci, skupina Citron
Mistři z roku 1996
Ještě se krátce vrátím k našim prvním mistrům světa. Seriál o našich muškařských legendách chystá Jirka Pejchar. Každý měsíc přislíbil jeden díl. Tak se máme na co těšit.
Zahájeno máme.
Proběhla ještě porada kapitánů. Je už takovým evergreenem, že se zakážou mikrokroužky a polyleadery. Nikdo to nechápe, jen Paul. Prostě chce zachovat čistotu muškařského sportu. Nicméně vývoj nezastaví a už jsou náznaky, že konečně tato nesmyslná omezení budou zrušena. Ještě byly velké zmatky ohledně spojení “loop to loop”. Je totiž dovoleno jedno takové spojení na sestavě. Asi nebylo patřičně zdůrazněno, že toto spojení může být pouze mezi muškařskou šňůrou a návazcem. Pokud máte návazec se šňůrou spojený třeba jehlovým uzlem, nelze si spojení “loop to loop” ušetřit na spojení indikátoru a návazce. Během závodu z toho pramenily problémy. Nepolemizuji o nesmyslnosti tohoto nařízení. Konstatuji stav věcí.
Paul Vekemans
Nejdůležitější část všech našich závodů – los
O oficiálních trénincích a vlastních závodech příště…
72