Koubův memoriál – Hanák Open 2013

Publikoval 30. 9. 2013, Igor Slavík

Koubův memoriál – Hanák Open 2013 – bez přehánění největší muškařská událost na světě. 40 týmů o třech členech se utkají na Vltavě. Mám tento závod moc rád.

Pro mě je to bez přehánění vrchol podzimní sezóny a vlastně říční sezóny vůbec, ale to už jsem možná někdy psal. Náš speciální tým Vella Electric Revelations Riders Non Smokers But Eaters muškařskézávody.cz (Igor + Lubik + Petík) bere závod prestižně. Připravujeme se poctivě a během posledních dnů spolu protelefonujeme hodně minut. Ne jinak letos. Výhodou tento rok bylo, že jsme měli informace z Rožmberského poháru. Ne, že by byly převratné, ale určitě jsme je využili. Pro mě byl tento ročník speciální, protože jsem po dvou letech zase “vyvez” rodinku. Kluci říkali, že se těší na všechny ty veselý strejdy.

Někdy si připadám, že mám rodiny dvě, Stezka nad korunami stromů

Páteční losování bylo trochu posunuté, protože se konal i klasický závod na Květoňově. Vyhrál hodnej Míla. Třeba nám o tom napíše pár řádků. 😉

Po nalosování většina týmů zjišťovala kvalitu chytacích míst. Někdo měl nevědoucí klid, někdo se začínal těšit, někdo se opil. Je pravda, že ještě před odjezdem na naše oblíbené ubytování – “Na zámku”, jsme se s Lubošem museli proklestit “zeleným” lesem. Zpět nás bezpečně dovezl Hučmen, i když se mu to snažili znemožnit divočáci, kterých jsme viděli opravdu hodně. Dokonce jsme potkali i jednoho Daňka.

Chtěli jsme jít ještě do “Kaple”, ale od té doby, co nám propustili Honzu, najdete ho dole v restauraci na náměstí, tu chcípl pes a obsluha je mírně řečeno nevstřícná a protivná. Takže krátká porada na pokoji a pak už na kutě.

Ráno jsme začínali s Petrem. Prošli jsme si v klidu náš úsek, dohodli se na taktice, plácli si a šli do toho. Vše vycházelo, střídali jsme nymfu se suchou, atypicky jsme šli proti proudu. Měli jsme rozdvojení a zdál se nám to vhodnější postup. Po hodině chytání jsme měli 40 kousků. Potom tempo začalo tuhnout. Naštěstí jsme se zase dostali do rytmu a minutu před koncem jsem vsítil stou rybu. Hecovali jsme se s Hučmenem a říkám: “Makej, přidej ještě jednu!” A on přidal! Konečný počet byl tedy 101. Petr byl nedočkavý a křikl na Radima Karbana, který chytal s Jirkou Šulcem nad námi kolik mají. Ten odvětil, že rovnou stovku. “Jako fakt? Rovnou stovku?” Radim to potvrdil a Petík se zlomil v pase smíchem. Jojo, porazit soupeře o jednu rybku při takovém počtu je kruté. Měli jsme ramena přes celý záda, hrdě jsme dojeli na benzinku odevzdat boďák. A klasika, však už to znáte – “vždycky se najde nějaký…” Jo a rovnou dva – Víťa s Davidem dělali 114 ryb a Vojta, nevím jestli s Kamilem nebo Jindrou, chytli dokonce 116. Tak jsme trochu splaskli, zanadávali si a šli se najíst do číny. Tam nám kluci z Akvarestu oznámili, že na našem dalším místě – A1 – nikdo nechytal. Ok, říkáme si po Frantovsku – “to by šlo”.

V ten okamžik nám ještě nedocházeli důsledky a to, že když jeden tým chybí, že se vlastně z největšího závodu na světě stává pouťák za 25 bodů. U tohoto momentu bych se rád zastavil. Milan při vyhlašování něco blekotal (on blekotal trochu víc) o tom, jak to mají pořadatelé těžký. Ano, ok, mají. Nicméně si myslím, že toto bylo opravdu velké selhání, zvláště když několik týmů bylo odmítnuto a náhradníci byli posláni domů s tím, že je týmů 40. Trapas!

Nicméně bojovalo se i o prestiž. Peťa s Lubošem nastoupili na A1. Chytali skvěle a zaslouženě vychytali jedničku. A vychytali by ji určitě i po někom, protože voda se jen vařila. Dokonce pochytali 12 lipanů přes 30 cm. Což je velmi dobrá zpráva a dobrá práce Milana Hladíka. Ať na něj pořád jen nenadávám. Já nechytal a měřil jsem Ondrovi a Jardovi. Kluci chytali opravdu hezky, v poklidu, jedině ta práce s podběrákem mě zlobila. I když já mám co říkat. 😉 Jen díky Zdeňkovi Audrlickému mám nyní po problému, protože mně dodal na podběrák skvělý magnet s karabinkou. Díky moc, Zdeňku. 🙂

Po závodě rychle na zámek, sprcha a zpět na kačenku. Byla skvělá. Nějaký pivečko, nějaký panáček, debata s Ivuškou a jelo se zpět na ubytko. Tam jsme společně se Smokerama a Bojkovicema ztrestali jednu Tulamorku. Lubik umotal pár vzorů na další den a šlo se na kutě.

V neděli ráno jsme vyrazili na lesní parkoviště u E4. Věděli jsme, že na vítězství bychom museli nachytat obrovské množství ryb. Kluci z Bojkovic šli na místo, kde se očekávalo, že dají přes 80 kousků. Což se později potvrdilo. Na éčku se zdaleka tolik nechytalo. Na jedničku v prvním kole stačilo šedesát ryb a v druhém pouze 45. Dali jsme si s Lubošem reálný cíl – 55 rybek. To by mělo na jedničku a snad i na bednu stačit. Petr šel měřit Rožínce, nám měřil zase Milánek. Nastoupili jsme s velkým odhodláním. Nicméně ryby vůbec nežraly, tedy aspoň na našem sektoru. Na nymfu v hlavním korytě nic. Z ostrůvku jsem pochytal pár tloušťů , prouďasů a potočáčků. Lubik chudák hlušil na nymfu, ale jeho chvíle přišla později, když odebíral potočáky a sem tam lipánka na sucho. Stačilo, aby zasvítilo na štont sluníčko. Klukům nad námi svítilo na úsek slunko hned od začátku, tak sušili a navíc měli na konci svého úseku jámu s duhákama. A taky jim to šlo. Dědik makal a Fojta si zavzpomínal na svou vrcholnou kariéru. Jejich náskok jsme snížili postupně až na tři rybky, ale nakonec Rožínka urvala jedničku v sektoru s 50 a my jsme dělali dvojku s 45. Bylo nám jasné, že celkové vítězství je passé. Tajně jsme doufali, že by to mohlo dopadnout na bednu. Jak jsme předpokládali, výsledky se zamotaly a nás to vyneslo na druhé místo. Na MK Bojkovice nám chybělo 37 ryb. To se stejně na éčku nedalo dochytat. Takže nakonec spokojenost veliká. Hlavně, že jsme na “fotce”. 😉

Vyhlašování proběhlo na terásce. Mlaďoši Bojkovjani první, my jsme jim zdatně sekundovali – druzí Vella Electric Riders a třetí Odry – kluci chytali skvěle hlavně první den – dvě jedničky, naštěstí pro nás měli na cipsy slabší místa. Milan Hladík si při vyhlašování dovolil impulsivní fórek, za který byl lehce potrestán a pak už se fotilo a blahopřálo a loučilo a jelo k domovům.

Akce vydařená (k excesu s počtem týmů se vracet nechci), přátelství utužena a už se těším na další ročník.