Kdyby mi někdo ještě v sobotu ráno řekl, že zrovna já budu psát svou cestu k vítězství, myslela bych si, že asi v předvečer hodně pil :-D.
Pravdou je, že jsem ve srandě Davidovi říkala, že se pokusím tento závod vyhrát, aby to bylo v „rodině“ :-D. Jakožto vítěz dvou předchozích ročníků se letos kvůli účasti na ME bohužel nemohl pokusit o hattrick.
A jak proběhl Rožmberský pohár v mých očích?
Budík mě probouzí ve 3:30, na 4:00 mám s Radkem domluvený odjezd. Již od těchto ranních hodin se mi hlavou přemítají jen myšlenky na kluky na ME na Slovensku a také spousta latinských a českých názvů rostlin (celý týden jsem byla na botanickém cvičení) :-D. Nicméně za 2,5 hodiny jsme zastavili před Rybářskou baštou a já se po prvním pohledu na mou oblíbenou Vltavu začala velice těšit na nadcházející závod. Rychlé přivítání, losování a hurá na přípravu prutů. Já i Radek jsme si vylosovali sektor A, což znamenalo, že žádné komplikace s dopravou mezi sektory nenastanou. K vodě jsem si donesla jen dva pruty- nymfa a suchá. Bohužel za celý den, jsem prut se suchou ani jednou nevyužila.
Má první zastávka byla na štontu číslo 5, kde byl mým rozhodčím Milan Hladík. Na tomto úseku teče hlavní proud při pravém břehu, který nevypadá vůbec zle, ale malinko mi komplikoval brození k rozhodčímu. Druhý břeh je vcelku mělký a příbližně 20 m nad koncem se nachází padlá větev ve vodě, což vytváří velice příhodné místo pro výskyt jak potočáků, tak i lipanů. Nejprve jsem si však prošla celý pravý břeh, chytla jsem zde ale jen měnší počet ryb. Celkově jsem v tomto kole zapsala 21 ryb a opravdu větší část z nich jsem chytla v okolí té větve. Hned v prvním kole se mi stala malá kuriozita. Přišla se na mě podívat Ivča Linhová asi půl hoďky do konce. Tento víkend nás spolu čeká týmová práce na „Koubovi“, tak že jsem se snažila ještě více, aby si to se mnou ještě náhodou nerozmyslela 😀 Byla jsem v celkem rozjetém tempu zapisování úlovků, když mi Milan ohlásil konec kola. Celkem spokojená z výkonu a udýchaná z běhání se bavím s Ivčou, když z dáli slyším Milana, jak na mě volá, že si spletl čas a ještě mám chytat 15 minut. No nevadí, znovu jsem tedy naběhla do Vltavy a ještě zapsala pár ryb. Řekla bych, že tento omyl v konečném výsledku byl jen ku prospěchu celkového výsledku, protože těch předposledních 15 minut mě ti dva na břehu pořádně vyhecovali.
Pak následovalo měření. Musím říct, že sobotní měření bylo pro mě celkem dost nervově vytížené- stále jsem na dálku myslela na „boje“ na ME.
Měření Vojty Vodrušky uteklo celkem rychle, chytal moc hezky a po mně zapsal 11 ryb. Poté jsem se přesunula o 2 fleky výše – tzn. na 3. Zde přede mnou působil Jarda Šustek – dal jich tu 15. Já po něm 13. Toto kolo se výrazně lišilo od toho přechodzího, víceméně jsem prochytávala klidnější vodu v zatáčce při pravém břehu. Ryb to zde bylo stálé dost a také druhové složení bylo rozmanitější. Teď jsem chytla kromě potočáků a lipanů také tlouště a proudníky. Velice mi pomohlo, že řeka zde vytvořila malý ostrůvek, za kterým voda stála téměř úplně. Tlouštů, které tu předemnou asi ještě dnes nikdo nechytal tu bylo hned celé hejnko, ne všichni však měly míru.
Po tomto kole již následoval oběd a zjištění, že jsem dělala zřejmě 2x za 3 a to znamenalo průběžné 2. místo, hned v závěsu byl ale můj trenér a týmový kolega Radek. Po polední pauze mě čekalo měření a další příval aktuálních informací, tentokrát však už od aktéra z centra dění- Davida. On si šel odpočinout, ale já narozdíl od něj za chvilku pospíchala na poslední zastávku- štont číslo 9 na sektoru B. Zde mě opět přivítal Jarda Šustek s informací, že zde chytil 10 ryb a z toho většinu lipanů, kteří jsou roztroušení všude možně po řece. Do břehu prý nemá cenu chodit. Mě však krásně vypadající protější břeh stejně zlákal. Naštěstí pro mě, hned po pár minutách se mi třepal v podběráku první proudník. Můj oranžtág tamějším proudníkům evidentně chutnal, zápisy úlovků poměrně rychle přibývaly. Na přivěs jsem navázala bažantí ocásek, abych i lipanům kápla do noty. Během tohoto kola, jsem cítila, že právě teď nastal ten moment, při kterém vše funguje tak jak má. Jak řekl Jarda: „Kam jsi hodila tam prostě byla ryba.“ Mě zmatené pobíhaní po štontu muselo vypadat chvílemi možná i vtipně 😀 Navíc mě opět navštívila Ivča a během jednoho z podpisů mi ukázala průběžnou listinu z ME- David byl na prvním místě a tým také. Ten zával prvotní euforie, že by opravdu mohl získat medaili v jednotlivcích, byl neskutečný. Dobrá nálada neopouštěla ani mě a ani ryby, takže stále poctivě braly mé mušky. Celkový počet zapsaných ryb byl 18 a to znamenalo za 1 v sektoru. V posledním kole se mi opět stala kuriozitka a hned 2x ta samá. Nepamatuji si, že by se mi kdy během chytaní úplně rozvázala bota, a tady se mi nejprve rozvázala úplně pravá a o 10 minut později levá :-D. Zkrátka byl to velice zvláštní a emocemi nabitý den! :-))) Již před vyhlášením jsem si říkala, že by mé celkové umístění nemuselo být nejhorší, ale vítězství?! To přeci není možné, vždyť startovní pole je plné opravdu vynikajících závodníků! Tak že nejen David mi sděloval tu krásnou zprávu s konečnými výsledky, ale i já.
Vím, že se mi něco takového už zřejmě nikdy nepoštěstí a jsem neskutečně šťastná, že jsem splnila nejen sobě, ale i mé rodině dřívě nesplnitelný sen, protože nebýt podpory ze strany taťky, mamky, sestry, dědy a babičky bych to nikdy nedokázala!
2. Milan Hladík, 1. Tereza Rutová, 3. Míra Čutka, 4. Franta Kouba
30