42. Svratecký lipan

Publikoval 16. 9. 2013, Igor Slavík

Rychle sepsat dojmy ze závodu, než se to z hlavy vypaří.

Jeden z nejstarších muškařských závodů – ne-li nejstarší na světě po roční pauze opět obnoven. Docela mě mrzí, že nebyl loňský ročník uznán za právoplatný a byla přerušena kontinuita, ale co už.

Pátek tradiční sraz. Pro mě začal trochu dříve, protože jsem si šel potrénovat s Martinem Drožem. Ten mě mile překvapil pečeným bůčkem a plechem buchet. Prostě snové odpoledne.

Po prezentaci družstev a večeři, při které se pouštělo video z MS v Norsku, proběhla porada a zároveň představení sektorů. Byly menší změny, nic radikálního. Po losování byl závod prohlášen za zahájený a šlo se bojovat na “večerní sektor”. Někteří to vzali seriózně a šli spát opravdu velmi pozdě. Všechny do postelí doprovodil Tonda, pamětliv, že budoucí vítěz MMZ (Mezinárodní muškařské závody) musí jít spát jako poslední. Je to legenda, která se už roky traduje a sám mohu její funkčnost z vlastní zkušenosti potvrdit.

Druhý den poklidná snídaně. Byl totiž odbourán ranní stres spojený s nástupem na hřišti.

Závod mohl začít. Chytalo se na dvou sektorech. Pouze A a B. Céčko se letos vynechalo. Tříčlenná družstva. Jeden závodník z týmu měřil na sektoru A a na druhém sektoru B byl dosazený rozhodčí.

Byli trochu obavy z počtu ryb, které se bude chytat. Ale tím, že se zvedla voda a trochu se podkalila, bylo chytání snazší a chytalo se opravdu velké množství ryb.

Já začínal na 20. Měřil mně Karlík Sklenář. Docela to šlo, ryby braly, počet kusů utěšeně přibýval. Měl jsem ze sebe radost, jak jsem šikovnej. Ale pak přišla chvíle, kdy mně spadl podběrák a já jej už nechytil. Nikdy bych nevěřil, že v kotníčkové Svratce, i když dnes měla do půli stehen, nenajdu podběrák. Jo a aby toho nebylo málo, když jsem se po podběráku “nahýňal” spadly mně i polarizační brejle. No jo no, když se daří, tak se daří. Ale celé to píšu z jednoho jediného důvodu. Karlos se zachoval jako kamarád a zasluhoval by cenu fair play, protože bez váhání skočil do auta a půjčil mně svůj. Víme, že Karel je skvělej člověk a pokud by to náhodou ještě někdo nevěděl, tak teď už to ví. 😉

Kolo jsem dochytal uspokojivým způsobem. Šly hlavně kuličky. Sirupčíci, goldblaci, silverblaci… Něco málo na sucho – samozřejmě Rockerka.

Po rotaci mě měl na starosti Libor “Lojzik” Skrášek. Chvilku jsem hledal rytmus, ale pak to zase začalo přibývat. Hlavně v hlubších pasážích jsem nachytal, protože předchozí kolega je úplně vynechal. Na horní části úseku jsem ještě pár ryb vysušil a s klaksónem jsem vsítil padesátou rybu. Říkám si: “Hele, dobrej výkon, Igorku, to by mohla být konečně jednička…” No jo no, ale jak vždycky říkám: ” Vždycky se najde nějakej k.k.t, kterej má víc.” A taky že jo. 🙂 Dan Vašata, se kterým jsem se potkal hned po závodě, říká: ” Docela to bralo, co?.” Já na to: “Jojo, kolik máš?.” Věděl jsem, že točil se 27 kousky, já s 29. Dan s úsměvem odvětil: “Padesátpět.” Co vám mám povídat, šel jsem do mdlob. 🙂 A večer jsem zapracoval na infarktu podruhé, když jsem zjistil, že mě předstihl i šikovný Keňa, který měl pouze 46 ryb, ale cepy. Jak píšu výše – když se daří, tak se daří.

Odpoledne po obědě se role vyměnily. Někdo měřil, někdo chytal. Já jsem z auta vytáhl elektrokolo a jel jsem fotografovat závodníky. Večer se pak promítalo během večeře a tomboly z těchto fotek slideshow. Odpolední směna měla smůlu, protože se zvedla a ještě víc podkalila a bylo po chytání. Výhodou bylo být na “Béčku”, protože tam kalisko doteklo později.

Asi nikoho nepřekvapí (podběrák, brýle, dvojka, resp. trojka v sektoru), že já jsem téměř v nejvzdálenějším místě od ubytovacího zařízení píchl duši a šel zpět pěšky. Sakra, vždyť už byla sobota čtrnáctého a ne pátek 13!

Večer proběhla tradiční bohatá tombola. Vyhlašování se ujal Jirka Malásek s Tondou. Jednoznačným vítězem “tombolového sektoru” se stal Alda Divácký. Ten ale neřekl k výsledkům poslední slovo. Skvělé bylo, že v tombole byl podběrák. Tonda řekl: “Tak si na něj mysli.” Myslel jsem si na něj, ale vyhrál jej Keňa. Zase ten Keňa!! Ale naštěstí já jsem vyhrál krmení, plus knížku a Víťan byl svolný k výměně.

Večírek po tombole probíhal standardním způsobem, něco piva, něco panáků, pro zpestření “peepshow”. Jedinou slabinou bylo, že otevřený byl pouze venkovní kiosek a uvnitř zůstalo zavřeno. Ale i tak jsme to zvládli. Někteří zase až do pozdních nočních, vlastně téměř ranních hodin.

Ráno někdo víc, někdo míň pomačkaný, ale všichni nachystaní dál bojovat. “Výhodou” losu bylo, že já jsem šel chytat po Tondovi a Martin zase po mně. Ale místa byla ucházející, takže proč házet flintu do žita.

První půlhodinku jsem byl úplně bez ryby. Přesunutí na časnější hodinu chytání určitě neprospělo. Ale pak se rybky rozežraly a já točil s přijatelným počtem 20. Opět hlavně kuličky, všech různých velikostí a barev. Ovšem kosa na kámen dopadla v poslední rotaci. Chytal jsem na B17 a už kolega přede mnou – Dan Vašata, na ní chytil pouze 9 ryb. Špatné znamení. Sem tam sbíral lipan. Ale tady jsou to kluci školení. Je to blízko mostu, chodí sem spousta rybářů. Dva větší lipany jsem zapsal, tři se z #18 jepičky vyvadili. Přidal jsem pouze dva potočáky a byla z toho až 7. Na vyšší individuální umístění jsem mohl zapomenout, ale ambice jsme měli i v týmech. Tam ale zachytal skvěle Akvarest A a kluci – Alda Divácký, Kuba Vach, Mara Macka – po zásluze zvítězili. My – Gammarus – Tonda Pešek, Martin Drož, Igor Slavík – jsme uhájili druhou pozici a třetí byl trochu překvapivě, ale výborně chytající tým Hradce Králové – Petr Staněk, Dan Vašata, David Plný.

V jednotlivcích už po prvním dnu měl Tonda součet 2. Druhý den jej vlastně mohl ohrozit pouze Dan Vašata a Martin Drož. Ani jeden z nich “jedničku” neudělali, takže v jednotlivcích nekompromisně vyhrál Tonda Pešek. Druhé místo obsadil také skvěle chytající Víťa “Keňa” Pavlacký a třetí byl po mocném finiši Alda Divácký Dobrotivý.

Samotné vyhlášení proběhlo v rámci 1. Rybářských slavností v Předklášteří, takže se medailistům dostalo mocného aplausu.

Celkově bych akci hodnotil pozitivně. Chytalo se velké množství ryb, vždyť ještě na dvacátém místě měl závodník přes 50 ryb za 6 hodin chytání. Tolik chytlo v Norsku celé startovní pole za jedno kolo. 😉 Setkání s kamarády bylo také fajn.

Děkujeme za účast, souboje na ostří háčku a těšíme se na další ročník Svrateckého lipana.

P.s.: A ztracený podběrák mně vylovil v posledním kole Martin Drožík. Díky mu. Konec dobrý, všechno dobré.

Výsledky jsou ZDE.