Závěrečný ceremoniál v Hillsborough Castle.
Filip Svašek je bronzový
Úvodem svého článku bych chtěl gratulovat Filipu Svaškovi za vynikající úspěch , který předvedl jako český reprezentant juniorského muškařského sportu. Výbornými a především vyrovnanými výkony dotáhl mistrovský závod k bronzové medaili. Filipa znám již od jeho prvního závodu a to Západočeského poháru juniorů tehdy konaného v Dobřívě. Když zápasil v tůňce u hřiště spíše sám se sebou než s rybami, tak jsem nevěřil, že z něj něco bude. Filip ale rostl a v něm i duše muškaře. Určitě do Irska nejel jako adept na medaili. Tím víc mu ji přeji a ještě jednou gratuluji. Gratulace patří i celému týmu. Pět nováčků v týmu včetně náhradníka mělo těžkou pozici. Po neúspěšném druhém kole nic nevzdali a bojovali až do konce. Smůla se lepila na paty, ale bojovali. Stahovali bod po bodu. Celý mančaft držel pospolu a hecovali jeden druhého. První propočty mluvili jasně, je to bronz, ovšem nikdo nekalkuloval s afričany. A tak dva bodíky jim tuto medaili vzali. Těch „kdyby“ letos bylo tolik, že to snad ani nebylo možné. Na to, se ale nehraje. Takže snad jen toho posraného štěstíčka to chtělo trošku více. Jako tým, ale nezklamali a dovolím si říct jako člověk, který se kolem juniorského muškaření jakýsi ten rok pohybuje, že i čtvrté místo je úspěch. Takže týme za mne určitě palec nahoru a ještě jednou velká gratulace
Jako divák a otec Elišky jsem se přijel do Irska podívat především na ni. Bohužel poloha závodních úseků nic jiného než návštěvu vždy jednoho kola neumožnila. První kolo na jezeře Woodford u Belfastu na mě ze začátku působilo jako na Alenku z říše divů. Sice autobus nabral pořádnou sekeru v raní špičce při průjezdu Belfastem, ale čekalo se až se nachystá i poslední závodník. Jezero bylo malé, spíše takový český kačák, ale špičkově upravené a připravené. Pro diváky stan s lavičkami. Káva, čaj a další občerstvení zdarma. Začalo to hezky.
První co nás zarazilo, byla možnost při podebírání ryb si vlézt za rybou do vody. Někteří hlavně Irové to využívali hodně. Asi ve dvou třetinách jsme si všimli, že opět Ir nepodepisuje ryby. Nečeká jako všichni ostatní než rozhodčí zapíše rybu pustí a potom závodník podepíše. Jirka na to upozornil. Asi deset minut to sektorák řešil s irským závodníkem, potom přišel a oznámil , že za podepsanou rybu si zodpovídá závodník a je to jeho věc jestli si rybu podepíše nebo ne. Zajímavé. Celou dobu jsem si dělal přehled o tom jak na kterém místě se chytá a kdo má kolik ryb. Všichni to sledovali, fotili, včetně sektoráka. Šokoval nás ale, když závod ukončil po osmé rotaci. Tvrdil , že jich bylo devět a hotovo. Ani záznamy nepomohli. Závod prostě ukončili.
Cca 100km přejezd na další nádherné jezero Eskragh se zpožděním taky nikdo neřešil. Příprava dvacet minut a do lodí. Tradiční občerstvení se zázemím pro hosty a diváky ovšem opět luxusní. Novinka nebo překvapení ryby mohl závodníkovi podebírat rozhodčí.
Ve středu konečně normální kolo na snad ještě krásnějším potočákovém jezeru Loughmacrory. Závod začal a skončil podle programu. Doslova – dělali jsme tam jedničku. Jen ty ryby ne a ne žrát. Na tu jedničku stačily tři. Ve čtvrtek nás čekala řeka Quiggery. Štont nevypadal špatně. Vody ale málo. Jak říkal Vlčák „ tady je tak málo vody, že když přijde kráva tak mi vypije tůňku“ A krávy vesele pily – viz foto. Petr jako prochytávač na něm chytal v prvním kole a dal tam dvě ryby. Po poměrně důkladné kontrole francouzského návazce, vzdálenosti mušek a kontroly protihrotů. Zajímavé bylo , že je nezajímala ani tolik délka návazce, tu ani nekontrolovali, ale hlavně jeho ujímání. Vysazení především byly na signalizátor ze žlutého vlasce. Nutné bylo obhájit, že je tenčí než díl nad ním. Po všech těchto peripetiích byl čas začít závod. Netrvalo dlouho a byla tu první ryba. Druhé přeměření za účasti sektoráka jednoznačně stanovilo, že ryba míru nemá ???? To byl první a poslední kontakt s rybou na tomto místě. Zato sektorák prudil dál. Prej, že máme špatné návazce na suchých šňůrách. Nevládnu angličtinou tak abych s ním na toto téma mohl diskutovat a navíc mi bylo jasné , že jako divák ani nemůžu. Přesto si mne přizval a tento problém se mnou řešil.
Elu nechal chytat a to v tu chvíli bylo nejdůležitější. Nějaké telefonáty ( asi půl hodiny ) sektoráka s Jirkou jen potvrdily výrok, že na ujímané návazce MONIC ( povlakovaný ) se prostě chytat nesmí. No závod se nějak doimprovizoval , ale s rybou se Ela už nepotkala. Ukápla i slza a né jedna, ale pokračovat se muselo. Absenci rybí osádky potvrdil i polák s francouzem , kteří chytali pod Elou. Bez záběru. Opět přejezd asi 100km na řeku Fane. Hledat závodní sektor bych nechtěl. Držel jsem se autobusu červená – nečervená, stopka – nestopka. Z cílového místa si každý rozhodčí naložil závodníka do svého auta a odvezl jej na závodní flek. Odtud ještě asi dva kilometry pěšky přes ohrady a pastviny. Asi půl hodiny do začátku. Zpocení probíháme závodní flek v délce asi snad pět set metrů. Po té důsledné varování , že nesmím blíž jak na třicet metrů k vodě a závodníkovi a závod začal. Z nevýrazného místa samá plitina se podařilo kromě moře strdlic lososů vyndat čtyři mírové potočáky. Velkým zdržením v závodu byl zákaz nošení prutů rozhodčím. I když někomu se pruty nosily. Což jakoukoli změnu stylu chytání komplikovalo. A opět jedna jobovka. Jediné slušné místo byl podemletý břeh za asi desetimetrovým ostrůvkem. Jenže tam prý se chytat nesmělo. Rozhodčí to jednoznačně zakázal. Nic označeného nebylo, ale bylo to tak. Že by v tu chvíli obava o zlaté medaile pro domácí ? Nevím. Celkově to stačilo na pětku. Po příjezdu na hotel začali kalkulace s výsledkem a vy už víte jakým.
Některé mé dojmy z tohoto mistrovství byly příjemné jiné bohužel ne. Tak jak jsem to sám mohl sledovat a kroutit hlavou , kroutili hlavou i ostatní. Toto mistrovství ale zhodnotí jiní, kompetentní.
Všichni jsme ale byli svědky toho, že do popředí se dostali týmy, které v letech minulých nebyli pro nás žádnou konkurencí. Martin Musil se v diskuzi již zmínil o růstu Američanů. Rozhodně další dva týmy na bedně byly taky špičkové a další dva za námi o nic horší než my. Z toho plyne jen jediné. Neusnout na loňských vavřínech a důkladně se připravit na šampionát příští konaný v Polsku.
Tak to je z Irska vše. Těm kteří nás sledovali moc děkuji za přízeň a podporu mlaďochů.
Fotky ze závěrečného ceremoniálu klikněte ZDE
FILIP /3, FOJT /7, ELA /23, ZORRO /24, VLČÁK /27
Celkové výsledky všech závodníků a týmu – KONEČNÉ klikněte ZDE
Celkové výsledky všech závodníků a týmu – 5.kolo klikněte ZDE
Celkové výsledky všech závodníků a týmu – 4.kolo klikněte ZDE
Fotky ze čtvrtečního závodu IV. a V. kolo klikněte ZDE
Ranní kolo bylo složité , ale naštěstí pro všechny. Zákaz chytání s monic návazce postihlo Elu. Kontroly na Elu a Filipa.
Po ranním kole jsme stáhly 1 bod. Filip poskočil v jednotlivcích na 4.místo.
Přátelé tady se rýsuje placka.
Fotky ze středečního závodu ( opět jen kolo Elišky a pár fotek z Belfastu ) klikněte ZDE
Celkové výsledky všech závodníků a týmu – 3.kolo klikněte ZDE
Celkové výsledky všech závodníků a týmu – 2.kolo klikněte ZDE
Celkové výsledky všech závodníků a týmu – 1.kolo klikněte ZDE
KOMPLETNÍ výsledky jsou uloženy v blogu juniorů
FOTO z I. a II. kola jezera k nahlédnutí ZDE
Losování
Nápověda: ZORRO= Libor Marienka
Zahájení
Je zahájeno a vylosováno. Fojt začíná na řece, Ela na jezeře. Petr chytá jako náhradník za Skotsko
FOTO ze zahájení ZDE
Přípravy stále v plném proudu. Vázání, obhlídka závodních úseků a tak.
Jo, soudruzi v Irsku udělali někde chybu, namontovali volant spolujezdcovi. Odpoledne zahajujeme.
Hlavní skupina funky-club-czech-repre dorazila do místa dění. Naše juniory a dva slaměné kusy jsme poctili večerní návštěvou. První nás zajímali ryby. Jak to jde No je to složité. Nežerou. Je tu na místní poměry již dlouho teplo a má být ještě tepleji. Chytit dvě ryby za celý den ( deset hodin chytání ) není zrovna mnoho. Uklidňují jen domorodci, že závodní jezera jsou plné ryb. Taky se již potkáváme s týmy jiných států. Ke Kanaďanům přibyli Američani a dnes jsem se potkal na hotelu s Poláky ( zrovna s těmi co byli na Ostravici ). Dnes junioři zakončí trénink na jezeru s duháky. Zítra se stěhují na oficiální hotel mistrovství světa. Zdravím a vás všechny zdraví náš juniorský potěr.
Programme from 21st to 26th July
Sunday 21/07/2013
9.30 to 13.00 Registrations of Teams at Carrickdale Hotel
15.00 Bus leaves for opening ceremony in Dundalk
16.00 Assembly for Parade
16.30 Opening Ceremony Dundalk Town Hall
18.30 Bus leaves for Carrickdale Hotel
19.30 Opening Banquet
21.00 Captains meeting including draws and practice instructions
Monday 22/07/2013 (Official Practice)
6.00 Breakfast
7.00 Departure for practices
9.00 -12.00 Practice on Kells Blackwater/Emy Lough
12.30 Lunch
15.00 -18.00 Practice on Emy Lough/Kells Blackwater
18.30 Return to hotels
19.30 Dinner
Tuesday 23/07/2013
6.00 Breakfast
6.45 Departure of buses
9.00 -12.00 Session 1
12.30 Lunch
15.00 -18.00 Session 2
19.30 Dinner
Wednesday 24/07/2013
6.00 Breakfast
6.45 Departure of buses
9.00 -12.00 Session 3
12.30 Lunch
19.30 Dinner
Afternoon Free
Thursday 25/07/2013
6.00 Breakfast
6.45 Departure of buses
9.00 -12.00 Session 4
12.30 Lunch
15.00 -18.00 Session 5
19.30 Dinner
Friday
26/07/2013
8.00-10.00 Breakfast
11.15 – 11.35 Buses depart for Hillsborough Castle
12.00 – 12.20 Buses arrive at Hillsborough Castle
12.30 – 13.45 Symposium, Casting Displays, in Castle Grounds
14.30 – 15.30 Lunch
16.00 – 17.00 Closing Ceremony
17.30 – Buses depart for Carrickdale Hotel.
19.30 – Dinner in Carrickdale Hotel
Saturday
27/07/2013
8.00-10.00 Breakfast
Departure of Teams
Rozložení závodních úseků v Irsku a Severním Irsku
Vzhledem k tomu, že ubytování je u města Dundalk, tak ty přejezdy budou stát zato. Dundalg – Omagh je asi 120km, Omagh – Belfast asi 110km a Dundalk – Belfast asi 80km.
V sobotu ráno vyrazili naši junioři vstříc obhajobě zlatých medailí na mistrovství světa ( oficiální stránky ) do Irska. Namířili si to přes Německo, Belgii do Francie,
tunelem přes kanál, napříč Anglií a trajektem do irského Dublinu. Odtud je to jen kousek do místa dění městečka Dundalk. Vyráží s týdenním
předstihem aby se dostatečně seznámili s tamní vodou. Samotný závod mistrovství světa obsahuje dvě kola na řece, jedno kolo ze břehu na
jezeře a dvě kola jezer z lodí. Takže mají co dělat. Martin sestavil tým letos převážně nových repezentantů. Jirka zajistil zázemí, tak věřme tomu,
že se bude dařit. Seznamme se tedy s letošním juniorským týmem. Všem účastníkům zájezdu jsem položil několik otázek ať víme co jsou zač.
Martin Grun ( Tréňa ) – trenér
Jak dlouho muškaříš: „ V sedmnácti se mně maminka zeptala jestli nechci muškařit, tak jsem se rozhodl ,
že to zkusím „ .
Co ti nejvíc sedí : „ rád suším, no ale ničím jiným jak streamrem žádnou pořádnou díru neprotáhneš „.
Tomu odpovídá i voda. Má rád ty opravdu velké řeky.
V loňském roce přivezl Martin s juniorským týmem zlato z Francie.
Jirka Pejchar ( Pejchy ) – manažer
Rybaří již od sedmi let a čtrnáct let se věnuje mládeži.
Nejvíce jej uvidíme na jeho nejoblíbenější říčce Doubravě, kde nás již pěknou řadu let také hostí na
muškařských závodech. Asi nejraději si zasuší.
Ve své manažerské kariéře získal všechy kovy . Dvakrát zlato a jednou bronz s juniory a k tomu přidal
stříbro se seniory právě v Irsku.
Lukáš Starýchfojtů ( Fojt )
Fojt je jediný závodník , který má již se světovým podnikem zkušenost. No a bohatou.
Lukáš je mistrem a více mistrem světa a k tomu jej zdobí třikrát zlato týmové.
Přátelé a to mu teď bylo osmnáct.
I na domácí scéně je nepřehlédnutelný. Je několika násobným juniorským mistrem České republiky
a vítězem nejednoho pohárového závodu. V loňském roce taky získal titul mistra ligových soutěží s týmem
MSK Bojkovice jehož je členem. Nejraději chodí na Loučku. Je vyznavačem suché.
Je to typ rybáře , kterému stačí někde na…t a on tam chytí rybu.
Eliška Marková ( Ela Bela Beliiisima )
Na mistrovství světa poprvé. Rybaří snad od pěti let.
Začínala bobkařit. Asi nejvíc ji chytly výlety na břeclavský jez , kde asi poznala co je to rybařina.
No a protože mě společně se Štěpkou vždycky vyžrali všechny návnady ( rohlíky a kolínka ) až nebylo
na co chytat a museli jsme jet domů, tak jsem je přesměroval na muškařinu. To byl asi dobrý nápad a navíc
tady chytáme pouze na mouchy umělé. Eliška miluje mimo jiné sušení a Jizeru, ale taky neodolá streamru na Váhu.
V loňském roce vyhrála první pohárový závod MMJ na Volyňce a získala titul juniorského mistra republiky na Skaličce. Letos přidala další prvenství na Poháru Metrostavu. Ela je členem MSK Bojkovice.
Filip Svašek ( Meloun )
Na mistrovství světa již byl jako náhradník B týmu v Chotěboři. Do vody ale půjde poprvé.
Filip je taky z těch co se narodili s prutem v ruce. Když jsem ho viděl poprvé tak, jsem si jej spletl se zpěvákem
jedné rodinné kapely. Naštěstí chytal ryby a nymfoval. Na to jak byl malý tak mu docela šlo a jako úplný začáteční
se dostal na bednu na juniorském mistrovství republiky na řece Doubravě. Nymfa ho učarovala a zůstal u ní dodnes.
Je taky jeho nejsilnější stránkou. Nejraději dovádí na Jizeře a Olešce. Filip je juniorským mistrem republiky
z roku 2012 na řece Jizeře. Filip závodí za MO ČRS Vinohrady.
Libor Marienka ( Zorro )
Zorro je další nováček týmu. U Libora si pamatuji na jeho první závod. Přijel s Karlem Řezankou na Metrostav
( jako vždy pozdě ) a ukázal , že v tomto klukovi je zakletý rybář tělem i duší. Taky, rybaří již od pěti let.
Jako nováček v silné konkurenci dal o sobě vědět , a taky jme si jej náležitě všimli. Libor miluje Otavu kde jej můžete
vidět nejen s mušákem. Nejraději suší . Libor je vítězem devatenáctého ročníku Západočeského poháru juniorů.
Závodí za KSRČTÚ Strakonice.
Martin Vlk ( Vlčák )
I Vlčák je benjamínkem reprezentačního týmu. Vlčák je taky jeden z těch juniorů, který utkví v paměti od
prvního spatření. Vlčák je odchovanec Milana Januse. Milanova škola a styl v něm zůstala dodnes. Tak trochu
nám jej připomíná nejen stylem, ale i postavou. Na Volyňce spolu strávili spoustu času. Taky tato řeka zůstala jeho nejoblíbenější. No a když Volyňka, tak samozřejmě suchá moucha. Jak jinak.
Vlčák muškaří již osm let a letos se mu podařil vyhrát XX. ročník Západočeského poháru juniorů.
Závodí za KSRČTÚ Strakonice.
Petr Červenka ( Červ )
Petr je nejmladší a zároveň asi největší člen reprezentačního týmu. Petr s muškařinou koketuje asi pět let.
Díky své píli a houževnatosti se mu v loňském roce začalo dařit. Dvě třetí místa v podzimních juniorských pohárových závodech mluvili sami za sebe. Letos to rozjel ve velkém stylu a začal titulem mistra republiky na jezeře v Bojanově.
Petr si nominaci vybojoval až letos a věřím , že zaslouženě. Jako jeden z mála prozradil, že nejraději chytá jezero,
ale nepohrdne ani Jizerou.
Petr závodí za MO ČRS Vinohrady
Tak kluci a holko šťastnou cestu a ať se daří.
Zdeny MdM
32