Začátkem září mi Martin Musilů učinil rychlou nabídku. Zda si nechci opět zachytat na pár dní v Slovinsku. Nebylo mi jasný proč tak najednou neplánovaně. Většinou takovéto výpravy řešíme delší dobu dopředu. Oslovil také několik našich společných dobrých přátel, kteří dávali záruku, že vše bude bezproblémové s dobrou zábavou. Tak proč ne. Během roku jsem nikde nebyl a tak jsem na tuto nabídku v podstatě rád přikývl. V hlavě se mi vybavila vzpomínka na ME ve Slovinsku na řece Sáva Dolinka a Sáva Bohinka, kdy při jednom závodě během tří hodin jsem vystrýmroval něco přes třicet ryb a stačilo to jen na třetí místo. A tak jistě o ryby nebude nouze. A také nikdy není na škodu poznat nový rybářský revír.
Tato nabídka byla ještě umocněna tím , že máme zajištěno ubytování zcela zdarma od Martinova přítele Maďarské národnosti Jenö Kiss, který měl pobyt již zaplacen a nechtěl, aby poukaz propadl ( jednalo se o rybářskou chatu pro šest lidí zprostředkovanou od fa flyfishing europe „ www.flyfishingeurope.de “ zastoupenou pohlednou Mirjany Pavlič), Jenö musel z pracovních důvodů svoji cestu za rybami zrušit. Tento přítel je velký obdivovatel naší muškařské školy a sleduje i naše úspěchy na mezinárodním poli. Má kolikrát větší přehled než naši domácí muškaři.
Naše cesta se ještě malinko zkomplikovala tím, že odjezd měl proběhnout v sobotu, kdy zároveň probíhal náš Rožmberský pohár. Ale díky vzdálenosti Slovinska vůči České republice
tento problém vyřešil František Hanáků z firmy Hanák Competicion „ www.hanak.eu “ ( jeden z účastníků zájezdu ) a tak nebyl problém vzít auto a jet další den. Tak člověk již vlastně vyjel rozchytaný z naší Vltavy. A jedna skupina mohla nezávazně odjet již v sobotu. centra dění městečka Ljubna vedli dvě cesty. Jedna kratší namáhavější pro řidiče přes Klagenfurt dále pak přes Logarský průsmyk. Přibližně kolem 430km a plus mínus 5hodin, nebo se dalo jet na známý Maribor po dálnici asi tak o 50km delší trasa. Franta zvolil delší trasu po lepší cestě. Trochu nejistoty bylo jaký asi bude stav vody v řece. Cestou na místo jsme minuli několik přítoků, kde bylo znát na slehlé trávě doslova povodeň. Ale jak to bývá v podhorských povodích voda rychle vystoupá , ale taky rychle opadne. V pohodové náladě se nám bez problémů podařilo dojet konečně do cíle. Kde již naši kolegové byli v akci. Po pár telefonátech nás navedli přímo k podalpské řece jménem Savinja. A k našemu uspokojení koryto řeky bylo již v normálním stavu. Jedná se o revír přibližně 30km dlouhý rozdělený do tří úseků.
1. úsek Ch a P – začíná nad obcí Solčava a začátek celého úseku je v Logarské dolině, má cca 17km a končí v městečku Luče (jezem) – výskyt převážně Po, Li, velmi málo Pd.
2. úsek od Luče do Ljubna (tam se nachází rybářský dům) + tzv. “trophy part” zde se pohybuje spousta rybářů, cca 2km okolo sádek v Ljubnu.
3. úsek od Ljubna do obce Okonina
Naši zvědavost jak kluci pochytali uspokojil Martin Hanus ( alias Štrůdlík) s jeho velkou“ ukecaností „, že něco pochytali. Tato prvotní informace nám musela v podstatě stačit. To se začali trousit i ostatní kolegové. Martin, Robert Kovalčik a Hynek Dvořák ( alias Drop, jelikož má strašně dlouhý hubený nohy ). Po shodném úsudku tento den již nemělo cenu lézt do řeky. Radši se v klidu za světla ubytujem a uděláme přípravu na druhý den. Cesta vedla kolem řeky přibližně až k chatě. To byla skvělá věc pro vytipování úseků , které příští dny navštívíme. Kousek od soutoku s další říčkou Lučnica se nacházela rybářská chata přibližně 3-4km od městečka Luče na 
pravostranném přítoku říčky Již jmenované Lučnica (taky revír, ale extra povolenka za cca 75Eur) – tam nikdo z nás nechytal, ale ze silničního můstku byli viděni lipánci tak kolem 28-35cm. Rybářská chata byla plně zařízená ke svému účelu. Obsahovala dokonce i dvě kuchyně. V přízemí s velkou společenskou místností, kde se odehrávalo veškeré dění včetně vázacích večerů a příprav na druhý den. Večer se dostavily dvě šaramantní dámy hovořící německy , které nás přivítaly. Ujasnily jsme si pravidla a zároveň nám vystavily povolenky. Naše povolenka stála 120Eur na 3 dny – platila na všechny 3 úseky Savinji. Jednodenní by jinak stála 50Eur. Příprava na druhý den byla pro mě zjednudušena v tom, že mi nezbývalo než si připravit oblečení a goretexy a dejme tomu pár much. O ostatní se postaral František. Jelikož mi bylo umožněno testovat jeho novou řadu prutů speciálně připravovanou pro chytání na alpských řekách. Nová řada by měla přijít na trh někdy začátkem rybářské sezony. Nakonec jsem dostal i mouchy . Ve Slovinsku se chytá převážně na jednu mouchu. Přeci jenom řeky tečou velice zprudka a modrozelenou vodou díky Alpským velikánům. Potřebujete mouchy s větší zátěží, nejlépe s hlavou 4-4,5mm, tím máte větší šanci dostat mouchu ve velice silném proudu co nejblíže ke dnu. S touto velikostí hlav u much zrovna velký výběr nemám. První den na muškařském revíru jedna skupina jela na horní část 2. Úseku a já s Frantou do spodní části středního úseku. Chytali se duháčci i potočáci do 35cm v takové kvantitě, že jich nebylo moc ani málo, ale neustále se něco dělo. Ryby většinou preferovaly bažantí ocasy s různě barevnými límečky. Ať to byla oranžová barva, nebo přírodnější paví č.45. Nejlepší ovšem byla fialová barva krčku s stříbrnou hlavou. Naštěstí Franta jich měl slušnou zásobu coby znalec z Rakouských obdobných revírů.
Charakter 2.úseku je takový, že má poměrně velký spád s velkými balvany. Něco jako jsou naše Čertovy proudy pod Čertovou stěnou na naší Vltavě, ale daleko vodnatější.V poledne byla střídačka s druhou partou. Ty zachytali podobně. Štrůdlík se pověnoval strymru s podobnými výsledky jak na nymfu. K večeru toho všichni měli poměrně dost. Proto byl jednomyslně schválen návrh to zabalit a jet na chatu. A navíc se muselo ještě vařit. Jak se říká druhý den, je taky den. Nejsem si tak jistý, ale nejspíš jsme pekli vepřovou krkovici s pěkným bůčkem. A ve vší počesnosti popili trošku nezávadnýho alkoholu. Samou kvalitku.
Druhý den všichni jednomyslně se chtěli podívat, včetně mě na „ Trophy park „. Zas taková bomba to nebyla. Situace byla obdobná jako předcházející den. Sem tam někdo chytil duháka o velikosti 50cm.Věřim tomu, že v hlubokých vývařištích, kde je voda tmavě zelenomodrá a není vidět na dno se nacházejí daleko větší kusy, ale nebylo nám přáno. Trošku s pohrdáním jsme minuli partičku špičkově vybavených muškařů ( nevim zda je tak mám nazvat ), kteří stáli u výtoku ze sádek. Zde byly k vidění čerstvě vysazený ryby, které byly ještě zmatené. Mezi nimi již docela slušný duháci. Snad bylo hezký je pozorovat, ale s chytáním to nemělo nic společného. Jen tito pseudomuškaři se je snažily se splávkem a 30-50cm od tohotu splávku s blobem obalamutit. Což se jim sem tam podařilo. A na tomto místě vydrželi nepochopitelně celý den. Druhý den jsme jeli okolo a byli tam zas. Nechápu.
Konec 2. úseku se již trošku uklidnil a tuto část bych přirovnal k takové Vltavě od mlýna ve Vyššáku po Herbertov. Už zmizely obrovské kameny a dalo se poměrně dobře brodit. Což
v horním úseku až tak úplně nešlo a muselo se přecházet. Po dobré večeři se nic mimořádného nedělo vše proběhlo jak minulý večer jen slabší kusy s výmluvou, že jsou unaveni, šli spát dřív. A stále tady bylo dost dobrý kořalky. Poslední chytací den mi byl poskytnut opět jiný prototyp prutu o jiné akci a délce. Prut byl vybrán dle charakteru posledního 3.úseku daleko od Ljubna. František si pěkně zachytal hned pod jezem , který dělil jednotlivé úseky. Doslova to znechutil nějakému muškaři cizinci co se snažil kousek od něj. I mně to začínalo být nepříjemné jak každou chvíli zdolává rybu. Radši jsem se vydal po proudu. Chvíli mi dělalo problém něco chytit. Až pod jednou strmou skálou mi zabral a posléze byl zdolán docela slušný lipan s charakteristickým žlutým zbarvením. Charakter řeky mi připomínal kus Vltavy nad Větřním . Hluboké peřeje přecházejících do hlubokých ok. V jednom takovém oku na výplachu byla kvanta ryb poctivě ztápějící signalizátor. Zde se nacházely ryby všech možných velikostí ( do 50cm ) a druhů. O další kus níže nad silničním mostem přes řeku u vesničky Okonina, přecházela plitká voda v rýhu u druhé strany , kde byly k vidění drobná kolečka. Jasně , že proběhla změna lovné metody člověk si i pěkně zasušil.Potočáky kolem 33 – 38cm.Franta pro změnu prozkoumal velké jámy pod mostem. V poledne proběhla návštěva místní krčmy s výhledem na řeku s degustací místního pivního moku a něco malého k snědku. Za standardní evropské ceny pivo 2 eura, jídlo 7 euro. Odpoledne jsme sjeli až na konec revíru. Zde řeka tvořila nahrnuté kamení s písečnými lavicemi. Bylo znát , že zde již rybáři moc nechodí. Dala se najít místa , kde ryby šly na hod. Zde jsem také zhřešil a předělal forpas na tři mouchy, s myšlenkou, že je dostanu blíže ke dnu. Výsledek byl obdobný jako s jednou. Pravda je , že zde jsem chytil mého největšího měřeného duháka 52cm. Druhá tříčlenná partie se vydala na první úsek , kde je „ chyť a pusť „. Docela mě mrzí, že jsem si ho taky neprošel. Tento úsek je oddělen jezíkem a zde se již údajně nachází jen přírodní ryba. A nevysazují se duháci. Vyskytují se zde převážně jen lipani a pstruzi potoční. Charakter tohoto úseku mi hrozně připomínal úsek na Metuji pod Peklem s troškou užším korytem, anebo spíš Malši ve Skoronicích v lesním úseku pod skálou. Sevřeného z jedné strany skalami a podruhé stále střídající se straně vede silnice , která stoupá dále do průsmyku. Zde exceloval Martin Musilů. Ze silnice objevil hejnko slušných 
lipanů kolem 40 cm lipanů. S myšlenkou jak bude jednoduché je chytit. Ale narazil. Zde se vytrápil s nymfami bez valného výsledku. Platnost mělo až černé „ V „ na háčku o velikosti 20 a osmičkou sartunou. O to větší měl zážitek ze skákajících lipanů v silném proudu. Ostatní borci Štrůdlík, drop a Robert zůstali pod jezem, kde chytání bylo snažší a mohli zde uplatnit všechny chytací metody.
Když zhodnotim celkový dojem. Tak můžu jen chválit. Bylo to krásné chytání. Dobrý je , že zde je velká rozmanitost ryb o různé velikosti. Stále musíte být ve střehu. Může přijít velká ryba , která vás může velice rychle očistit. Snad co by se dalo vytknout, ale to nikdo neovlivní je náchylnost při dešti k rychlému mléčnému zakalení a zvednutí stavu hladiny. Chtěl bych poděkovat Jönovi, že nám jednodušeji umožnil poznat nový revír
Cestu zpátky do republiky jsme zvolili přes Logarský průsmyk. Poslední zastávka na odpočívadle nám poskytla úchvatný pohled do Logarské doliny , kde protéká řeka jménem Savinje. S ohledem na vzdálenost se dá jet na tento revír i na prodloužený víkend. Což je dostačující k nevšedním zážitkům.
Zdraví Vás všechny Šedivka
38