Dne 27.10.2012 jsme opět v rámci našeho klubu uskutečnili poslední letošní závod v jižních Čechách, který se v posledních letech koná pod názvem “Poslední pohár“ na Květoňově. Tento závod je takový nástupce legendárního Posledního poháru, který dříve probíhal poslední listopadový víkend nad a pod vyrovnávačkou ve Vyšším Brodě. Mne osobně se tento vyšebrodský závod líbil, ale vzhledem k úpravám břehu a koryta po vejrovkou v posledních letech, si nejsem jist, zda by se tam dal tento závod ještě vůbec uskutečnit .
Květoňov si již dříve vysloužil pověst o těžké vodě a navíc aktivita zdejších ryb při nedávných závodech tuto pověst jen vystupňovala. Bohužel toto se odrazilo i na účasti při letošním ročníku. Po Svatováclavským poháru jsme navíc už věděli, že obsadit 40 a více míst bude nereálné. Sám jsem byl zvědavý, jak to s účastí bude, protože se ve stejný termín konala i Říčanská muška, ale nakonec se nám podařilo sehnat přesně 30 závodníků. Navíc byl připraven jeden náhradník(mimochodem výborný muškař,ale ne úplně závodník) pro případ, že by někdo nedojel.
Ve čtvrtek před závodem byl rybník zarybněn obvyklými třemi metráky duháků 30-40cm. Tentokrát byly ryby o poznání aktivnější a i přes totální nepřízeň
počasí, se ryby průběžně chytaly. Sem tam se chytily i starší duháci kolem 45 cm, kteří to i v dost případech nekompromisně upálili. Od samého začátku závodu pršelo a po výborném obědě dovezeném z Lesanky, začalo dokonce sněžit. Kombinace vody, sněhu, mrazu byla opravdu neskutečná a totálně prověřila, koho to na rybách baví 🙂 a kdo vydrží. Já osobně jsem měl prsty promrzlé tak, že ani nemohu říct, kolik jsem měl tentokrát záběrů. Chvílema jsem ani necítil, jestli držím šňůru.
Teď se pokusím trochu popsat průběh závodu z mého pohledu. V prvním kole jsem měl rotaci pod cestou. Na jedničce jsem dal 3 záběry, ale pouze 2 ryby zdolal. Na druhou stranu zejména druhá ryba na statického (opravdu) bloba potěšila. Naměřili jsme jí 452 mm. Po rotaci na 4 jsem neměl záběr. Po mně na jedničku přišel Roman Heimlich a dovybral tam po mně těsně u břehu asi 6 duháků vysazenců. Zde jsem to asi trochu promarnil. V druhém kole jsem byl na louce zcela bezkontaktní. Jinak to tam bylo o 1-3 rybách. Třetí kolo jsem šel na plážičku, které obvykle věřím. Zdolání dublety asi po pěti minutách mne trochu závodnicky nabudilo, až jsem si do boďáku nakonec zapsal skoro neuvěřitelných 9 ryb. Holt taktika s prutem v podpaždí a napodobeninou oranžového jesena byla opět úspěšná. Proto jsem do posledního kola na hráz přecházel víceméně optimistický. Jak už to tak bývá, připsal jsem si další nulu, když mi 3 ryby spadly. Na počet ryb za den to tedy nebylo špatné, ale chce to příště ryby rozházet i do jiných kol, jako to měl vítěz Franta Hanák.
Už poněkolikáté se závod hodnotil na počet ryb + největší ryba a zřejmě při tomto systému už trvale zůstane. Všichni přítomní jsme se opět utvrdili, že tento systém je v současné době v šetrnosti k rybám nejlepší. Letos jsme tento závod spojili s jednou oslavou a proto se zážitky ze závodu vyprávěli ještě dlouho do noci v ubytovně pod hrází. Grilovaná kolena společně s jedenáctkou gambáčem daly hned zapomenout na neúspěchy utrpěné v závodě. Dokonce si nás pár šlo v neděli i hodit na osvědčené fleky a už to je příznak, že tentokrát Květoňov nebyl úplně marný. I když jsem před závodem skoro i věřil, že by to mohl být takový Poslední opravdu poslední pohár, věřím, že v tradici budeme pokračovat. Asi se budeme muset smířit s tím, že vzhledem k rozloze(objemu) Květoňova to nikdy nebude tak brát jako na menších nebo komerčních revírech.
Foto Milan Hladík a Pavel Kudrna
32