Blíží se nám další závody, podzim je nabitý, tak rychle shrnout mistrovství republiky, dokud to máme v paměti.
V prvé řadě chci poděkovat restauraci Palermo, že kupuje kvalitní kolkovaný alkohol, protože páteční večírek byl náročný.
Ale popořádku. Ve středu večer přijel po dlouhém rajzování Luboš. 2 týdny Norsko, 2 týdny Mongolsko – bylo o čem vyprávět.
Ve čtvrtek ráno jsme vyrazili. Paralelně s námi vyjel Milánek Šenkýř a Karlos “Termit” Sklenář, který nahradil Tondu Peška, který se omluvil z rodinných důvodů. Cesta byla bezproblémová, Karel s Milanem byli rychlejší, tak zařídili povolenky a našli kemp. Po našem příjezdu jsme rychle vdechli oběd a spěchali na tréninkový úsek.
Nastoupili jsme u železničního mostu. Někdo francouz, někdo suchá, mokrá… Zažili jsme docela zklamání, protože ryby moc nebraly. Hlavně teda mně. Tloušti, prouďasi, říkám si to bude suchá, jak když vyšije. No, ryby byly jiného názoru. Milánek drtil okouny, stejně tak Karlos. Luboš zmizel z dohledu. Jakmile se objevil, přinesl výbornou zprávu. Přišel na “tajnou” mušku!, na kterou to skvěle šlo. Super.
Večer proběhla poprvé Čínská restaurace a menu s označením B11. To jsme si v následujících dnech dali ještě 4x. Výborné. Pak se šlo vázat. Samozřejmě tajná Lubošova muška. Vázali jsme i ostatní muchy. Prostě takový hezký večer.
V pátek Luboš trénink vynechal a vázal. V krabičce (ano, má jen jednu) měl pouze myši z Mongolska, takže bylo co dohánět. My tři, já, Milan a Termit, jsme razili opět trénovat. Po nástupu do vody jsem měl během 10 minut pět lipanů. Ano, na tu Lubošovu “tajnou”. Říkal jsem si OK, funguje a začal jsem testovat jiné styly a muchy. Se střídavými úspěchy. Stejně tak kluci. Kolem druhé jsem sbalil a jel vyzvednout Luboše na pozdní oběd. Proběhla Čína, odpoledne jsme podráždili místní tlouště pod kempem. Žádná sláva.
To už dojeli Jirka Malásek s Tomášem Starýchfojtů a ti šli pěšmo na poradu. Na večeři jsme jeli, jak jinak, do Číny. Po B11 nás Karel hezky provezl po městě. Zná totiž cestu přes kruháč a nemění směr, ale dovezl nás včas a bezpečně. V restauraci Palermo jsme se přivítali s klukama z různých končin naší republiky a už jsme spěchali na zahájení. Smutně jsem si zavzpomínal na důstojná, až velkolepá zahájení, ať už ve východních Čechách či na jižní Moravě. Je zvláštní, že tak silný region jako jsou jižní Čechy, při jinak skvěle zorganizovaném mistrovství republiky opomenou tuto formální část. Takže představení organizátorů, hymna a už běžte, bude porada…
Na poradě se řešil nový způsob – “chyť a ukaž”. Pochopil bych, že se tento způsob aplikoval na Volyňce, ale Otava se mohla měřit. Tak jsme to připomínkovali. Nicméně je to tak všechno, co jsme proti tomu mohli udělat.
Dovolím si v pár větách polemiku s tímto způsobem. Chápu argumentaci o ochraně menších rybek. Jasan – Volyňka. Chápu tento systém na jezeře, kde stojíme rameno na rameno. Češi se vždy na mezinárodní závodní scéně vyznačovali skvělým pohybem ve vodě. Jak z hlediska fyzické připravenosti, tak z hlediska taktické – rozvržení místa, nerozplašení si ryb. Tento systém jde proti těmto dovednostem. A co už vůbec nechápu, že se zavádí od nejvyšších pater našich soutěží. To, že se to vyzkoušelo jednou, dvakrát na Rožmberském poháru, není dostatečná prověrka. A i samotný závod MiČR prokázal, že tento způsob má své velké nedostatky. To, že nebyl nikdo obviněn, ještě neznamená, že vše bylo bez problému. A ještě závěrem – nelíbí se mně nátlak na organizátory podzimní 1. ligy, aby tímto způsobem zorganizovali hned podzimní kolo. (Pod článkem je prostor se k tomuto tématu vyjádřit v komentářích.)
Ale zpět do Palerma. Tady už se lila šumavská whisky proudem. Karlík na nás trpělivě čekal, zatímco my jsme trošku popili. Prostě klasická družba, otočení panáků na několikrát. Co je jistý, že Milan nebyl vůbec smutnej. 😉 A jak šel čas, tak všichni byli kolem tak nějak hezčí a přátelštější. Karel byl naší jistotou a ještě teď mu děkuji, že se na nás nevybodl. Odvezl naše vedení – Jirku s Fojtou a Milanem a pak se vrátil pro mě a Lubika. My už přešli ze zelené na červenou a pak nás Karel zachránil.
Nicméně vrchol večera měl ještě přijít. Nejdříve kolem druhé noční proběhla kontrola spánku u Milánka. Aby nebyl malátnej a tak. Zkontroloval jej i Lubik a to tak, že důkladně. :))
Ale to ještě zlatý hřeb nebyl. Vykukuju z chatky a vidím Fojtu na verandě vedlejší chatky. V noční košili. A jak na někoho mluví. Tak jej jdu zkontrolovat a vidím, že tam je pejsek, který váhá a vrčí mezi dveřma (Štěpánčin šarpej). Fojta jej chtěl vyvenčit. Ale pejsek se nechtěl pohnout. Tak jsem jej vylákal. Se psy to já umím, ostatně už jsem absolvoval i očkování proti vzteklině… Takže pes venku, Fojta v noční košili, oplocený kemp. V tom se pes rozhodl, že se teda vyvenčí. Tak se rozběhl. Fojta pochopil, že to nebude jednoduchý. Takže si představte ten pohled – tři hodiny v noci, běží pes, za ním běží, spíš cupitá Fojta v noční košili, no mistr Bean hadra. Nejdříve jsem je viděl pod chatkami, potom nad chatkami, kde scenérii nádherně doplňoval měsíc se siluetami vzrostlých dubů. No, prostě nádhera. Tak jsem šel spát. Z vyprávění pak vím, že Fojta s Karlosem hledali Badyho do půl paté ráno. Jsou to kluci hodní. Nenašli jej. :/ Ještě o něco později jej dovedl Jindra Kalivoda. Všichni si oddechli.
Ale byli jsme tam kvůli závodění. Dopo vázání, oběd v Číně, spousta času, pohoda a najednou nestíháme. Klasika. Milan horní Otava, já spodek. Karel s Lubikem na Volyňku. Navázal jsem tři pruty. Suchá, francouz, mokro-strímr. Nastoupil jsem s tutovou Lubošovou muškou a jak to už tak bývá, během závodu vůbec nefungovala. Dal jsem jí možná až moc času, který mně na konec chyběl. Takže speciálka šla na střídačku a šlo se na to klasicky, nymfou. Lipani tam byli, tak to šlo. Po točce jsem šel do hezkého místa. Dokonce i duhák tam na mě čekal. Mleli jsem se tam s Frantou Koubou a Ogarem. Ogar ukořistil jedničku, já dělal dvojku na cenťáky a Franta za tři. Po závodě jsme se s týmem sešli v kempu. Zachytali jsme obstojně Luboš 1., já 2., Milan 3. a Karlík 5. Nálada dobrá, měli jsme objednanou grilovačku, trocha vázání, prostě další hezký večer. Ještě jsme teda probírali chytání. Docela nás šokovala čísla z Volyňky. Dělat čtverku s 93 rybami, to je docela kouř. 🙂
Druhý den výměna pozic. My s Milanem na Volyňku, Karel s Lubikem na Otavu. Chytání šlo skvěle. Rozhodující bylo sluníčko a rychlost. V práci s podběrákem mám ještě rezervy. Ale 87 ryb za 3 hodiny jsem ještě nechytil. Nicméně to stačilo až na trojku. Přeskočil mě Franta, který mně vrátil včerejšek a po rotaci zabral Roman Jörka a dochytal 70 ryb na celkových 100. Prostě vždycky se najde nějaký ….., který má víc a větší. 🙂
Milánkovi to vyšlo na skvělou dvojku, Lubik trojkul a Karlík, i když bojoval, tak se špatným losem se dotrápil k sedmičce.
To už jsme ale tušili, že by to mohlo klapnout na bednu. Po dvou letech půstu. A taky, že jo. Po pozdním obědě ve stylu B11, jsme jeli na vyhlášení.
Ženský byly vyhlášeny jako první. Titul získala Kateřina Švagrová, druhá skončila naše Eliška Marková a bronz brala Kamila Cieslarová, brambora pro Štěpánku Markovou.
Pak chlapi – 1. Roman Heimlich, 2. Tomáš Cieslar, 3. Vojtěch Ungr. Tomáš potvrdil svou příslušnost k naší špičce a Vojtěch se takhle prosadil poprvé. Bramboru bral Luboš, jehož to byl nejlepší výsledek na MiČR.
A to nejlepší na závěr – družstva: Docela jednoznačně vyhráli domácí – 1. Jihočeši, druzí byli v silné/reprezentační sestavě chytající Severomoraváci a třetí místo jsme obsadili my – reprezentanti MRS.
Potlesk, focení, loučení, odjezd.
Velké díky organizátorům za bezchybný průběh mistrovství a za zapůjčení skvělých revírů.
A kam že to jedeme příští rok?
Další fotky ještě doplním.
A ještě chci doplnit videjko s krátkou zpovědí Romana – mistra republiky. Sledujte stránky, protože možná to budu muset stáhnout, protože nám to Roman zakáže… 😉
Tak video už bylo zakázáno, ještě jsme jej sem ani neumístili. Roman si nepřeje, abychom si z něj dělali legraci, tak to respektujeme.
Mrzí nás, že někteří lidé nejsou schopni pobrat nadsázku a tím nemám na mysli Romana.
54