Tolik Hummerů kolik jsem jich viděl v Ulanbátaru jsem nikdy neviděl. I když jsem už slyšel, jak velké jsou tam sociální rozdíly, tak dokud jsem je neviděl, neuvědomil jsem si je. Do tohoto chudého bohatého města jsem se dostal po letošní obhajobě na závodu Monfishcup no a protože letošní léto bylo moje poslední prázdninové, neváhal jsem vzít termín od 17.8 do 3.9, i když jsem se 14tého vracel z Norska, o kterém jsem nedávno psal.
Už při vjezdu do města Ulanbátar z místního letiště ,,Chinggis khan“ mi bylo jasné, že tady je život jiný než u nás. I když je to velké město a všude se buduje a staví nové paneláky, myslím, že stejně bohatnou bohatší a ostatní živoří dál. Dost jiné-špatné hygienické podmínky než ve střední Evropě a celkově jiná kultura byl dost velký zážitek ještě před cestou do tábora Monfish. Cesta nám trvala 12 hodin a to ani ne díky vzdálenosti, ale té cestě. Těžko popisovat, dvanáctiproudé polní cesty s jámami od syslů, aut a jiné zvěře. Když je cesta asfaltová, tak třeba skončí na 50 metrů bez jakékoliv značky, tak se to objede polem. Směšné umístění značky pro přikázaný směr jízdy na polní cestě, kde v nejbližším okolí žily tak maximálně ovce nebo krávy!Konfrontace místních pastevců s moderním světem je taky obdivuhodná. Ti žijou v polorozpadlých chatrčích, ale na suchém kůlu mají satelit a solární nabíječku a před chatrčí kulečník – neuvěřitelné.
Příjezd do tábora nám zkomplikoval průjezd vodními kanály, které byly po
silných deštích hodně vystoupané a tak byl průjezd dost náročný. Zatuhlý zámek na první srubu nás taky trošku potrápil, ale všechno dobře dopadlo a my jsme se konečně mohli rozhodit na postele a načít první láhev místní ,,čingis“ vodky. Už večer při příjezdu nám bylo jasné, jako moc je voda nahoře a jak asi to bude náročný výlet. Začátek našeho lovu byl trochu rozpačitý, než jsme se s velkou vodou srovnali, chvíli to trvalo. Každý se s ní srovnával po svém, někteří ji obešli a chytali v kanálu, kde byli najetí lenoci a krásně žrali na sucho. Tyto ryby s hlavou lipana a tělem pstruha se pohybovaly ve velikostech od 30 až do 55cm. Hezká zábava, ale já si přijel na tajmena a proto jsem se ,,trápil“ většinou na velké řece. Ta v průběhu našeho pobytu pomalu klesala a čistila se a proto se naše šance na místní královnu zvyšovaly. První větší kus okolo 90cm chytil Jirka na woblera na soutoku s ramenem. Pak pár menších v ramenu dostal i Lukáš a Martin. Já jsem trápil velký Onon až na jedno odpoledne na ramenu s klukama, abych si taky trochu zpravil náladu.
Asi třetí den jsem se nechal vyvést proti proudu sám a chtěl jsem si to sejít až do tábora. Vylodění proběhlo na mostu, když jeli kluci nakupovat do místního menšího městečka-osady. Po cestě po levém břehu po proudu jsem narazil na ,,štičí zátoku“, kde jsem k mému překvapení na poppera dostal pár záběrů a pak je na Red Heada dodělal. Dalo mi to tuším dvě nebo tři štiky okolo 60cm což bylo příjemné. Pak jsem ještě chvilku lovil po proudu, ale nevěděl jsem, jak daleko je ještě tábor, tak jsem přestal chytat a chtěl sejít někam, kde to už poznám. Od té doby už jsem ale nenahodil, protože jsem tak trochu nevěděl, jestli jsem správně. Do tábora jsem si donesl pár slušných křečí k několikahodinového pochodu v plné polní přes bažiny, zátoky a keře, pár stovek píchanců od komárů a 10ks křemenáčů, z nichž jsem 9 po cestě vytratil z mikiny.
Můj první tajmen zabral na rozhraní zátoky a Ononu. Kde taky jinde v té velké vodě hledat tajmena. Dobře jsem se ráno vyspal a odpoledne jsem vyrazil po proudu, když mě náš kuchař a kamarád Dan poslal po proudu na toto místo. Nasadil jsem velkého poppera s osmičkou šňůrou a třicítkou vlascem, zabrodil mezi keříky na špici a začal házet. Byl jsem odhodlaný, strávit hladinovým chytáním minimálně hodinu, což nakonec nebylo nutné, protože útok tajmena 82cm přišel po asi 15 minutách. Krásný souboj, ale tato ryba byla ještě dost štíhlá a tak byla za chvilku venku. Proběhlo pár fotek na samospoušť, pumpička od radosti a opatrné puštění zpátky. Zabrodil jsem na stejné místo a zkoušel dalšího, ale bez výsledku a tak jsem ještě zkusil suchou, protože jsem uviděl ve velkém vracáku přede mnou pár malých sběrů, tušil jsem, že od síhů. Po pár hodech přišel první záběr a já měl na prutě místního pstruha ononského, změřeno 62cm. Pumpička, fotka a zpět na místo. Další záběr a další pstruh 63cm. Pak jsem dostal ještě jednoho 58cm a jednoho ztratil. Ano ten ztracený byl jako vždycky největší, nebo jsem si to aspoň myslel. Na tak velké ononské pstruhy jsem už za svůj pobyt nenarazil.
Na co jsem ale narazil byl další z větších tajmenů. Můj cíl této cesty byl tajmen přes 80cm na mušku. Asi šestý den lovu jsme jeli opět na soutok kanálu. Tady jsme chytali já a Aleš. Ála zůstal ještě trošku výš na kanálu tak mi soutok zbyl. Nasadil jsem streamera, který měl tělo z několika barev, nejvíc výrazná byla zelená chartreusse. Rychlá intermída od RIO Camoulux, kterou jsem si v poslední době dost oblíbil. První hod, zátah a v prvním okamžiku jsem tušil většího lenoka. Po plácnutí oranžovo-červeného ocasu na hladině už mi ale bylo jasné, že je to krásný tajmen. Tentokrát to byla krásná zmasilá ryba, která jen tak z vody nechtěla. Pískám na Álu, ale moc nevěřím tomu, že by mě slyšel, bylo to dost daleko. Kupodivu po pár minutách slyším hlas zezadu a Aleš byl tam akorát při zdolání. Po změření 88cm mi udělal krásné fotky –díky Álo!!! Další pumpička. Dál už jsem se bavil lovem menších tajmenů,lenoků a pstruhů, došla i štika 69cm.
Velmi příjemným zpestřením byly gurmánské zážitky z dílny Dana, který pro nás vařil a to bylo něco. Střelená srnka padla na guláš, svíčkovou, opečené jatýrka na snídani, nejlepší
koprovka co jsem kdy jedl a celkově neskutečné, co tam ten kluk vykouzlil z místních podmínek. Dan bude za dva měsíce tatínek tak držím palce, ať vše dobře dopadne!!! Dost zvláštní osobou byl místní guide Batracha, který málem zapálil srub i když spal vesele uvnitř, jeho řidičské umění nás dohnalo ke dvěma zapadnutím v bažině a celkově velmi zvláštní člověk. Martin nás naučil pár nefungujících triků a taky jak plivat vodku na oheň tak, aby nehořela, no byla sranda. Karty jednoznačně ovládla dvojice z Ústí Honza a Ála, Lukin nás naučil pár slangových výrazů z dílny JČ jako ,,jít na válec“ nebo ,,jít na síčko“ (zakouřit si). Cestou zpět jsme se potkali s bandou, která nás střídala a Hopíkovi nedošel batoh až druhý den.
Výlet to byl moc hezký, ale obávám se, že s populací tajmena to v Mongolsku půjde do kopru, protože tlak místních, kteří už jsou velmi slušně vybaveni, je stále větší a oni ty ryby prostě jedí. Proto jsem rád, že jsem si tajmena chytil a kdo ho ještě nemá, měl by určitě vyrazit co nejdřív, dokud tam ještě pár větších je. Malých ,,téček“ tam je spousta, ale tím, jak dlouhověká je to ryba se obávám, že těch rozměrů, jako se chytali několik let zpět, už se tam tajmeni budou jen těžko dožívat.
Více foto ZDE.
22