Byl jsem mým kamarádem, Igorem Slavíkem, požádán, přímo dotlačen, abych napsal nějaký článeček k právě proběhlému jezernímu Mistrovství republiky, které se konalo v Jestřabicích na jižní Moravě.
Přísahám, že budu mluvit pravdu a nic než pravdu…:-) Již v loňském roce, kdy jsem se umístil v žebříčku v první čtyřicítce, jsem se rozhodoval, zda na mistrovství pojedu, či nikoli. Nejsem totiž zastánce jezerních mistrovství, které se konají na nových, hlavně nevyzkoušených vodách. Vysadit nově do vody pstruhy, kteří se chytají jen na několika místech a po pár kolech závodu již vůbec, není podle mého názoru hodno Mistrovství republiky. Chytat na takovém závodu povětšinou štiky, kapry a občas pstruhy, tak to mne opravdu neláká. Vyzkoušejme takovýto revír několika pohárovými závody a pak mu svěřme prestižní akci typu Mistrovství republiky, toť jen můj názor. Naštěstí se letos zhostila pořádání Mistrovství republiky Jižní Morava, jmenovitě vyzkoušené Sportovní rybářství Jestřabice pana a paní Šlesingerových. Za lokalitu, organizaci, zarybnění, za to vše patří velký dík všem organizátorům. Vše bylo na velmi vysoké úrovni. Ještě jednou díky.
Dost bylo řečnění, teď k samotnému závodu. Byl jsem na Jestřabicích pouze jednou, a to ještě před třemi lety, tudíž jsem příliš o obsádce či mouchách, které by mohly fungovat nyní, mnoho nevěděl. Naštěstí pro mne bylo celý týden před závodem celkem teplé počasí, což mi naprosto při závodech na našich jezerech vyhovuje. Mohu totiž využít svoji největší “zbraň”, a to je chytání s plovoucí šňůrou a malými nymfičkami či pakomáry. V pátek po práci jsme nasedli já, bratr Tomáš, naše drahé přítelkyně a vedoucí zájezdu, náš drahý otec, který mimochodem letos slaví krásné jubileum, do auta a vydali se konečně směr Jestřabice. Ubytování jsme měli v penzionu Trifin v Kyjově, asi 10 kilometrů od Jestřabic. Tento penzion můžu vřele doporučit, dvoulůžkové pokoje s wc i sprchou na pokoji a velmi lidová cena 200 Kč za osobu. Hned vedle restaurace s bowlingem, kde jsme chvilku po příjezdu zaparkovali a celkem slušně oslavili setkání s kamarády a kolegy ze Severní Moravy. Vše se vyvíjelo celkem nenápadně až do doby, než Slávka Vašáka napadl ten vynikající nápad, že bychom ty pivínka mohli nějak proložit. Po asi páté zelené, jsem se odebral na pokoj a usnul spánkem spravedlivým. To jsem se ovšem dozvěděl až z vyprávění. Ráno bylo opravdu velmi kruté a nebýt “růžového kamaráda” jménem Brufen, bolela by mne hlava ještě teď.
Po příjezdu k jezeru Jestřabice všechny očekával s kalíškem slivovice Tonda Pešek, takže jsem byl v okamžiku tam, kde jsem večer předtím skončil. Musel jsem se trošku probrat kávou a asi dvěma litry kyselky. Opravdu výborný začátek.…
Pohled na hladinu mě ale velmi potešil, neboť ryby se ukazovaly a byl opravdu velký předpoklad, že moje taktika by mohla účinkovat. Po slavnostním zahájení, které provedl trenér reprezentace Tomáš Starýchfojtů, místopředseda odboru Jaroslav Adam a majitel Jestřabic pan Šlesinger, jsme se pomalu odebírali na svá stanoviště. Byly vytyčeny čtyři sektory po deseti lidech. A a B na straně od chaty, C a D na protilehlé straně. Ženy měly vytyčeny dva sektory, jeden na hrázi a druhý u přítoku. Zejména sektory A a B, byly na ryby opravdu bohaté a tady bych ještě trošku odbočil a napsal malou poznámku ohledně dnes tolik diskutovaného hodnocení závodů. Zda preferovat v celkovém hodnocení počet ryb, či největší rybu. Opět se ukázalo, že kdo byl v prvním kole na sektoru B, tomu v počtu ryb nikdy nemůže sekundovat závodník, který se na tento sektor dostal třeba ve třetím, nedej bože ve čtvrtém kole. Proto bych já osobně preferoval v celkovém hodnocení největší rybu. Jen můj názor.
V sobotu dopoledne bylo na programu jedno tříhodinové kolo s rotacemi vždy po hodině bez přestávky. Totéž v sobotu po obědě. V neděli byla na programu také dvě kola, ale jen dvouhodinová, mezi nimiž byl také oběd.
V sobotu dopoledne jsem začínal na sektoru C, který se nacházel směrem od hráze na protilehlém břehu od chaty. Tento sektor je, podobně jako sektor D, velmi složitý na házení, protože v těsné blízkosti nám za zády rostly různé stromy a keře. Nicméně měli jsme to všichni přibližně stejné a dvěma rotacemi jsme se postupně dostali na lepší i horší místa. První hodinu jsem strávil na čísle 8, když jsem měl vedle sebe kolegy ze Severní Moravy Tomáše Cieslara a Jakuba Krpce. Protože bylo vysazeno v týdnu před závodem mnoho duháků a sivenů, rozhodl jsem se vyzkoušet pro začátek Hoverku a tři lury. U šňůry růžovou, vprostřed klasickou montanu a na konci obligátní žlutou. Začátek jsem měl excelentní, neboť jsem dvěma náhozy chytl dva siveny. Poté již to nebyla žádná divočina, přesto jsem hodinu končil se 6 rybama, což nebylo nejhorší, ale ani nejlepší. Rotoval jsem na číslo 2, kde se přede mnou chytlo 10 ryb. Tady jsem již začal spekulovat o suché šňůře, neboť se zde celkem hodně ryb ukazovalo na hladině a v blízkosti břehu. Nasadil jsem tedy suchou šňůru a tři nymfičky. Po hodině jsem měl 8 ryb a to mi několik dalších spadlo. Třetí hodinu jsem rotoval na číslo 5. To bylo opravdu špatné na házení a s tímto flekem jsem si neporadil, párkrát zamotal a pohoda byla pryč. Dal jsem jej jednu rybku. Celkově jsem ulovil 15 ryb, což byla pěkná trojka v sektoru. Mimochodem na nymfičky jsem ulovil i dva cejny, oba měli 36 cm. Vyhrál Keník Pavlacký s 18, druhý byl Franta Kouba s 16 rybami.
Po obědě jsem se už těšil na sektor B, neboť tam se chytalo opravdu spousty ryb. Začínal jsem na čísle 6, ke kterému, když jsem přišel, tak mě museli pomalu křísit. Bylo totiž přesně pod dvěma dřevěnými posezeními a krbem. Tudíž jsem mohl házet asi tak 5 metů… Naštěstí po mé levici byl v tomto kole David Říha, s kterým jsem se domluvil, že bude chytat na levé polovině svého štondu a já jsem se tím pádem mohl postavit těsně k číslu a nahazovat jakoby šikmo. Je super pokud máte po stranách lidi, se kterýma není žádný problém. Po své pravici jsem měl Romana Jörku, se kterým byla také super spolupráce. Ještě jednou díky… Začal jsem, kvůli množství ryb, opět hoverkou a lurami. Opět jsem odchytal siveny, kteří byli po přestávce ještě blízko břehu. Po 30 minutách jsem přezbrojil na suchou šňůru a ta nezklamala. Z tohoto čísla jsem si odnesl vynikajících 16 ryb, což byla zatím jasná jednička. Rotoval jsem na číslo 10, které bylo v předchozím kole vynikající, ale mě se tam moc nedařilo, přidal jsem jen 4 ryby a už se na mne začal dotahovat zejména Dan Svrček, který chytal evidentně také u hladiny. Aspoň si to myslím..:-) Naštěstí jsem poslední hodinu chytal na čísle 4 a vyhnul se tak číslům 1 a 2, kde se opravdu nahazovat nedalo a tam bych měl veliké problémy. Na čísle 4 jsem přidal sedm ryb, všechny na suchou šňůru a nymfičky. Ale musel jsem již zeslabit silon na půměr 15. Sice obrovský risk, ale vyplatil se, neurval jsem jedinou rybu. S 27 rybami jsem dělal jasnou jedničku, druhý Dan Svrček vytáhl v poslední rotaci za ocas nádhernou, přes metr dlouhou štiku a tím se, naštěstí pro mne, celkem hodně zdržel.
První den jsem tedy dělal součet umístění 4 a byl prozatím na druhém místě. První byl se součtem umístění 3 František Kouba.
Druhý den ráno jsem začínal na sektoru D, který byl již v sobotu nejslabší, co se úlovků týče. Začal jsem na čísle 3 a hned od samého počátku chytal na suchou šňůru s nymfičkami. Asi po pěti minutách jsem chytl pstruha. Říkám si super, ani jej nebudu měřit, stejně měl maximálně 30 cm, takových ještě přijde. Strašně jsem se spletl a tato chyba se mi málem stala osudnou. Do konce kola jsem již neměl ani potažení a začal být značně nervozní. Naštěstí kolegové v sektoru na tom byli všichni podobně a tak jsem pořád věřil. Nic jiného mi také nezbývalo. Do poslední hodiny v tomto kole jsem rotoval na číslo 8, kde se házelo opět dost špatně. Také jsem se několikrát chytil vzadu na keřích a snad čtyřikrát musel převazovat. Začátek opět super. Krátce po začátku jsem měl na prutu sivena, který mi ovšem po dotažení ke břehu spadl u podběráku. To jsem se ještě udržel a nevybuchl. Poté asi 30 minut ani potažec. Zkusil jsem pár hodů na lury, co kdyby se nějaký “šílenec” spletl, a ono opravdu. Na druhý nához jsem měl krásný záběr, snad deset metrů jsem tahal krásného sivena, aby mi opět spadl. To už jsem nevydržel, peprně zanadával, za což se všem, kdož byli okolo, omlouvám, a dokonce i udice letěla do vody. Chtěl jsem jen zkusit, jak to háže ta naše Bára Špotáková:-). Naštěstí se nic nestalo a mohl jsem pokračovat. Nazbrojil jsem opět nyfmičky a udělal jsem dobře. 7 minut před koncem kola si mi povedl relativně dlouhý nához a po dvou potaženích jsem měl na prutě, jak se později ukázalo, zlatou rybku. Vůbec nebojovala a celou dobu jela směrem ke mně, tak jsem se obával, zda ji dostanu až do podběráku. Naštěstí se ukázalo, že na konci návazce se třepe krásný 38 centimetrový cejn. To byla druhá ryba a vítězná. V sektoru totiž šest kolegů chytilo po dvou rybách a já měl naštěstí největší. Tudíž další jednička, i když tato s obrovskou dávkou štěstí, ale to k tomu asi patří. Veliká úleva.
Do posledního kola jsem šel s náskokem pěti bodů a věděl jsem, že pokud to vyloženě nepokazím, medaile, v koutku duše jsem doufal v tu nejcennější, by mi uniknout neměla. Šel jsem na sektor A. První hodinu na čísle 10. Bohužel začal foukat silný vítr a tak jsem raději začal s hoverkou a lurami. Za 5 minut nic, vítr se trošku utišil, jdeme na nymfy. První hod, rána jako z děla a nic. Snad deset vteřin se vůbec nic nedělo a najednou se rozjela šnůra a v dálce na hladině se objevila ocasní ploutem obrovského jesetera. Tipuji hrubě přes metr. Protože nebyla absolutně žádná šance o vytažení, na 15ctku silon opravdu žádná, narovnal jsem prut a ryba se urvala. Nicméně zážitek krásný. Naštěstí mi urval jen jednu nymfu, tudíž navázání zabralo kratinký čas. Ryby už mnoho nebraly, přesto jsem zapsal za první hodinu tři pstruhy, což bylo zatím výborné. Druhou hodinu jsem chytal na čísle 5. Zde se nedělo dlouhou dobu nic, ale ostatní také nechytali. Snad jen Milan Šenkýř měl hodně záběrů, ale ryby mu padaly. K vítězství je potřeba mít i štěstí a já si je na tomto mistrovství vybral měrou vrchovatou. Po 30 minutách se mi povedl opravdu daleký hod, shýbl jsem se do tašky pro pití a najednou se rozjela šňůra a prut mi málem vypadl z rukou. Díky tomu, že na suchou šňůru používám velmi měkký prut, výpad jsem “ustál” a ryba visela. Zapsal jsem čtvrtou a byl klidnější. Aby toho nebylo málo, pět minut do konce se mi přivěsil opět cejn a opět 38 cm. Po “kontrole” boďáků jsem již jásal, protože mě přechytal jediný Milan Šenkýř také s pěti rybama, ale ten chytil cejna 38,5 cm. Takže krásná dvojka. To jsem již věděl, že vítězství je doma!!!
Mistrovství republiky jsem vyhrál se součtem umístění 7, druhý skončil Pavel Chyba se součtem 11 a třetí Ivan Vančura se součtem 13.
Mistrovství republiky žen vyhrála Kamila Cieslarová, druhá skončila Iva Linhová a třetí Renáta Vaisová.
Chtěl bych ještě jednou poděkovat organizátorům za perfektně zvládnuté jezerní mistrovství. Našemu doprovodu pak za psychickou pohodu a velikou podporu, které se nám dostalo také měrou vrchovatou..…
Posílám i fotografii nymfiček, na které jsem tento závod odchytal. Odpověď všem, kteří se mě ptali, a třeba nedostali odpověď, opravdu na suchou šňůru a opravdu na tyto tři nymfičky, velikost háčku 12 a 14……:-))))
56