Tak zase jeden vítězný článek – Rebešovice

Publikoval , Luboš Roza

Skončil nám poslední závod sezony, který pořádal Vojta Sklenář u něj na rybníku v Rebešovicích. Super zázemí, voda taky hezká, akorát rybám se i přes významné zarybnění moc nechtělo, ale tak to už na podzimních závodech bývá. Dle mého názoru jsou naše rybníky přes léto příliš vydýchané z kyslíku a příliš teplé na to, aby aktivita pstruhů byla alespoň slušná. K mému překvapení se sjelo něco přes 50 závodníků včetně špičky žebříčku a každý si chtěl urvat ještě nějaký ten svůj bodík. I já jsme si myslel na chybějící dva bodíky, které mi chyběly k postupu v žebříčku na pozici, kde je alespoň teoretická šance na nominaci pro MS na příští rok. Dva body pro mě znamenalo 7 a lepší místo a ještě konstelace dalších věcí okolo aby to klaplo. Nicméně to, jak budou chytat ostatní, já určitě nezměním. Tohoto pravidla se držím na všech závodech a tak se soustředím na to, jak chytám já než na to, jak chytají ti druzí.

Chytalo se 6 kol, ale každý závodil jen 4kola. Já chytal kola 1,3,4,6. Takže hned z rána jsem se dostal na molíčko úplně vzadu v rohu a byl jsem plný očekávání, protože jsme všichni čekali velké počty. Prvním hod, srovnám šňůru a prásk, rána jako z děla a v podběráku po velkém souboji 165mm dlouhá plotice. Až jsem byl trochu naštvaný, že všichni budou tahat duháky a já usmolenou plotici. No ale počítala se takže píšu do boďáku. Mrkám po okolí ale nikdo nic netahá. To už mi došlo, že za tu plotici možná budu ještě rád. Sežrala kaktuse tak velkého, že kdybych jí to hned nevyoperoval, tak se udusí. Další hody nedaly ani záběr a tak jsem se uchýlil k oblíbené metodě – splávku. Zkusil jsem obházet keřík vedle mě a další plotice mi ten splávek zkusila sežrat, ale to už bych fakt čuměl kdyby to dala. Takže nedala ale vyslal jsem jí tam hned hod na to samé místo a neodolala té krásné nymfičce, takže píšu plotici číslo dva! Pak si tak sedím na tom molíčku, nemocný si užívám čerstvý vánek a pod molíčkem zažral duháček. Tak jsem ho tam chvilku ladil a nakonec to fakt šluknul. Do konce ještě bylo dost času a tak pokračuju s tou mojí hrou a pár metrů ode mě se udělal vír asi od duháka a taky že jo, za chvilku jsem ho dostal opět na nymfičku pod splávkem. Končím kolo se čtyřmi rybami a to vím, že není špatný začátek. Třetí místo v sektoru je super.

Jednokolovou pauzu jsem strávil s čajem a další kolo jsem nastoupil zase na sektor A. Jaká bude taktika už mi bylo jasné, i přesto že jsem chytal první kolo úplně jinak. V té pauze jsem totiž viděl další šikovné závodníky a většina z nich se snažila házet daleko s lurami a občas dali duháky. A to já tuze rád. Takže jsem naladil moji neoblíbenější vymazlenou sestavičku Hanáka Superb SW a hoverku Hanák, která je právě vhodná na daleké hody i když není moc místa. Vzadu jsem se ale přece jen dokázal trefovat mezi stromy, takže jsem hody ještě víc protáhnul. Klasická sestavička, kterou asi chytají všichni, vedená krvavým drakem, pronásledovaná nebezpečnou žlutkou a zezadu jištěná pichlavým kaktusem. Tohle kolo jsem nedělal nic jiného a potvrdilo se, že trpělivost je na místě. Čas od času jsem na velké vzdálenosti, střízlivým odhadem 67m, dostal kopanec a zdolal duháka. Celkem jsem dostal teda jen tři ale to stačilo na dvojku v sektoru, protože se opravdu chytalo málo ryb.

Třetí kolo jsem po obědě nastoupil se stejnou taktikou. Házet daleko a vytrvale tahat. Jenže na půlce rybníku se nahromadilo listí a bylo dostatečně daleko, aby na něj nikdo nedohodil a tam šlo vidět hodně ryb. Celou dobu jsem hlušil a pár ryb jsem viděl vytáhnout. Pak se počasí umoudřilo a trochu fouklo a těm pstruhům to listí odfouklo do pryč a najednou se neměli čeho držet a tak se stalo, že se malinko přiblížily a to už jsem věděl, že se bude něco dít. V krátkém čase jsem dostal tři kusy a to byla jednička v sektoru. Všechny jsem dostal úplně po dopadu mušek, srovnání a na prvních třech metrech. Takže to byla dřina.

Poslední kolo už se nechytalo vůbec nic. Já jsem věděl že jsem na tom dobře k mému cíli by stačila jedna rybka. V průběhu dne se na těchto místech chytali ryby ale pak to nějak přestalo. Tušil jsem, že když budu držet taktiku a dělat vše tak jako do teď, tak prostě víc udělat nemůžu a buď to přijde, nebo ne. První hod v posledním kole a zátah do šňůry. Ryba neseděla a to se mi tak prohnalo hlavou, že stačilo málo a už to mohlo být všechno vyřešené. Sakra. Nezbývá než trpělivě pokračovat. Asi půl hodiny nic a už už jsem začínal mít myšlenky, že zkusím splávek, ale naštěstí jsem se usnesl, že zůstanu při tom, co jsem si řekl. Netrvalo dlouho a šňůra lehce ztěžkla a já si do poslední chvíle nebyl jistý jestli netáhnu klacek. U břehu ale vyjela k hladině štička 30cm a já měl velkou radost. To už si ke mně přisedl štístko Červík a v poklidném dialogu jsem ještě z dálky napíchnul pěkného duháčka, což mi v posledním kolem přineslo dvojku v sektoru.

Nutno říct, že celý závod mi tak nějak seděl, protože tohle chytání z dálky miluju, navíc mi nespadla ani jedna ryba, kterou jsem zaseknul. Háčky H250BL opět prokázaly, proč mi přirostli k srdci. No a tak se stalo, že jsem opravdu vyhrál se slušným náskokem a urval body, které jsem si přál a vlastně ještě víc než bylo třeba. A vůbec mě potěšilo, že jsem chytal tak bezchybně i přestože jsem na podzim skoro nikde nebyl ani netrénoval. Neurval jsem ani jednu mušku a nemusel ani jednou měnit návazec v průběhu kola. Tohle všechno se prostě musí sejít, aby člověk uspěl v takto obsazeném závodě. Díky organizátorům za pěkný závod a budu se těšit na další závodní sezonu, která snad čas od času zase přinese nějaký ten vítězný článek.