Mistrovství republiky jezerní 2019 – Balaton

Publikoval , Luboš Roza

Tak mi ten rok pěkně začal. Druhé místo z Poličky mě po roční pauze fakt potěšilo. Teď druhé místo na Mistrovství republiky jezerním, mohlo by se zdát, že smůla. Já to ale beru jinak. Ono se sice říká, že lepší třetí než druhý a lepší pátý než čtvrtý, ale právě proto je pořád lepší stát na bedně, než mimo ni. No ni? Takže beru pohár jako poloplný a raduji se z druhé bedny ze dvou letošních závodů. A jak se to tak přihodí si přečtěte níže.

Na Balatonu už jedno MiČR bylo a letos to bylo opět podobné. Informace jsem tedy měl dobré ( ne jako posledně) a tak jsem tušil, jaká hra se bude hrát. Na této nádrži normálně lososovitá ryba vůbec není, takže se jednalo pouze o lov nasazených duháků a pak už jen a pouze bílá ryba s primem oukleje. Bohužel ano oukleje, takto byly karty rozdány. Osobně si nemyslím, že lov ouklejí by měl vypovídat o kvalitě jezerního muškaře, ale je to názor jednotlivce a když s tím náš odbor souhlasí, je třeba se přizpůsobit. Místo však bylo zvoleno krásné, čistá voda, všude prostor k házení, rybí obsádka velmi slušná a zázemí taktéž, takže klobouček pořadateli rozhodně patří! Díky za

První kolo jsem věděl, že pokus o lov ouklejí bude zbytečný. Sektor D byl na návětrné straně a u skokánku do vody, takže jsem věděl, že duháci budou přítomni. Nasadil jsem si svoji klasiku, hoverka od Hanáků, ta moje (vždycky mě potěší nést jméno dobré a funkční věci, aktuálně vyprodáno ale brzy by měli být opět k dostání), na kterou jsem nabil nějaké oranžády a kaktusa, asi jako každý. Zvolil jsem TG hlavičku, ať jsem rychleji níže, když bude třeba. Od prvních hodů jsme s Jarouškem Adamů věděli, že stojíme na opačné straně sektoru. Vlevo od nás nastal rybí armagedon a my tomu se slzou v oku přihlíželi. Ryby se tahaly i po dvou, i po třech! My tedy trpělivě házeli a odebírali postupně po nějaké té rybce. Naštěstí netrpím nervozitou z ostatních, vždycky mi hlavou projde jedno moudro: ,, Neovlivníš, jak chytají ostatní, ovlivníš pouze to, jak chytáš ty sám“. Takže jsem se snažil získat a proměnit každý záběr. V další rotaci jsme se už dostali do nich, nicméně bylo už seřezáno. Po pár hodech se si ale všimnul, že házím zbytečně daleko a že většina záběrů přichází kousek od břehu, ne ale úplně pod břehem. Záhy jsem šel tedy do rizika a začal splávkovat na nějakých 5-7 metrech a pak už to šlo jako v knížce od Oty Pavla, když strejda Prošek zapráskal bičem. Tuto rotaci jsem dobře zhodnotil. Poslední rotace nás vyslala opět na druhou stranu bojiště, kde to bylo opět na řídko. Zkušenost z minulého kola mi však pomohla a dával jsem ryby i jinde. Nakonec Jarda nebezpečně zlovil dvě oukele na dva hody a to mě znejistili, šáhnul jsem tedy po trojkovém proutku, na kterém jsem měl připravenou trojkovou intermediální šňůru a malé mokré mušky. Nejen že jsem taky dal nějakou ouklej, ale doťuknul jsem na tu jedenáctku silon aj pěkných pár kusů duháků, což mě nakonec nakopnulo až na dvojku v sektoru, což byl v mých očích neuvěřitelný výkon a dobře vyhodnocená situace.

Druhé kolo na mě čekal už sektor A, kde se sice vytáhli nějací duháci, ale bylo jasné, že tady už se bude hrát na ouklejích. Celkem profukovalo, takže mi bylo jasné, že se budou dát chytit o trošku níže. Tentokrát jsem byl na kraji sektoru a nejblíže tomu, kde se chytali ještě nějací duháci. Sestavu na trojce proutku jsem trošku změnil, aby byl tak něco mezi duhákem a něco na ouklejích. Tedy jedna jelcovka velikosti 14 a dvě menší velikosti 16, ona ta ouklej přes 15cm už má úsměv jako Lucka bílá. Postupně jsem začal přidávat nějaké oukleje, které jsem proložil nějakým tím duhákem a po celkem nudném kole s akční dotahovačkou vedlechytajícího Vojty jsem si urval krásnou jedničku v kole.

Po příjezdu na hotel mě skolila nemoc, takže žádný večírek, v telce Jurský park, nějaký návazec a už bylo zase ráno, tentokrát slunečné a teplejší. Bylo to utrpení v tom stavu chytat, ale byl jsem druhý po sobotě a to přece nevzdám a v případě neúspěchu se mám na co dobře vykecat, abych nemusel přiznat, že jsem lempl. V neděli už jsem dobře věděl, že se hraje na oukleje a tak jsem tomu i přizpůsobil výbavu. Šestka suchá šňůra na šestce prutu a silon 0,09mm a dvě suché jepičky. Bohužel na oukleje to chce mít klid a tak jsem paběrkoval mezi ostatními, kluci mezi keříky řádili. Dal jsem dvě oukleje a rotoval na klidnější místo. To byla záchrana, přidal jsem na sucho další 4 kusy a to mi dalo hezkou čtyřku, na tu bídu to bylo super.

Poslední kolo sektor B. Zajímavé, jak se každá skupina adaptuje. Kolo před námi na jedničku stačilo 6 duháků. Nikdo prej oukleje nechytal, že tam nebyly ( nevěřím). Pak přijdeme my a všichni suché jepičky na oukleje a najednou nikdo nechytil duháky (protože je skoro nikdo nechytal). Ze startu mě štval Ivánek, který na kraji hezky přidával oukleje, když byl v pěkném závětří a využil to. Já jsem opět makal a můj suchý program vygeneroval do rotace 5 ryb, což jsem věděl, že už samo o sobě nebude špatné. Orotoval jsem však na druhou stranu, než jsem si přál a trochu odevzdaný jsem měl nastoupit do poslední rotace. Vzbudil jsem v sobě poslední špetku energie, která ve mně zbyla při té nemoci a vyhecoval se, že toho duháka dám. Tušil jsem, že nedám duháka, co ještě nikdo nepíchnul, ale věděl jsem, že se tam musí motat nějaký chycený a ten by se po něčem malém ještě ohnat mohl. Nasadil jsem tedy prvních hodů poslední rotace nebezpečnou trojkovou intermídku viz první kolo. Sotva jsem potáhnul tři metry najednou drc,  tahám duháka a za chvilku už netahám. Nějaké to sprosté slovo a následuje další hod, kousek potáhnu, drc, mám duháka…zaslouženě, mám z toho velkou radost. Další dva hody a dvě oukleje v síti. No a takto skončila moje slavná tříminutovka a po zbytek kola se nic vážného nestalo, ale ten duhák mě vytlačil na dvojku v sektoru. Tím už mi bylo na 100 procent jasné, že mám medaili. Nakonec byla stříbrná za Vojtou Ungrem, který proměnil vše a šel si za tím a dal to. Třetí místo bral Peťa Červenka, po dlouhé době nová mladá tvář klepající na dveře repre, ale mám pocit, že brzy nebude jedinný a to je dobře, že máme šikovné končící juniory, kteří o sobě začínají dávat vědět i v dospělácích. Sám vím, jak těžké je překlenout ten vstup a držím palce, aby se to těmto šikovným mladým střelcům podařilo.

Tak a v plné zbroji na další závody… bude o čem psát? Uvidíme …